Fyzická geografie |
Stručný přehled
Ochrana přírody má na Slovensku dlouholetou tradici. Nejstarší chráněná území byla vyhlášena již na konci 19.století. Do stejného období sahají i pokusy o ochranu přírody Tater, které vyústily v roce 1948 ve vyhlášení nejstaršího národního parku na Slovensku, Tatranského národního parku. Do současné doby bylo na území Slovenska vyhlášeno již devět národních parků a 14 chráněných krajinných oblastí. V souladu s legislativou Evropské unie jsou i na Slovensku vymezovány lokality NATURA 2000. Patří mezi ně Chráněná ptačí území, do kterých byla navržena celá čtvrtina země, což je jedna z nejvyšších hodnot ze zemí EU a Lokality evropského významu s více než 11% podílem na rozloze Slovenska.
Ochrana přírody a krajiny je na Slovensku státem uzákoněna již od roku , kdy vstoupil v platnost první zákon o ochraně přírody. V současné legislativě se ochrana přírody a krajiny řídí zákonem č.543/2002 Sb., který vstoupil v platnost v roce 2002.
Soustava chráněných území
Územní ochrana přírody je založená na systému restrikcí (omezení) způsobu využívání pozemků, uplatňovaných prostřednictvím rozhodnutí orgánů státní správy ochrany přírody a krajiny diferencovaně v závislosti na stupni ochrany daného území.
Obr.: NP Malá Fatra - Velký a Malý Rozsutec
Podle zákona o ochraně přírody a krajiny se systém územní ochrany realizuje v jednotlivých kategoriích chráněných území, na kterých platí zákonem stanovené stupně ochrany. Nejvyšší 5. stupeň ochrany, a tím i nejpřísnější režim platí ve zvláště chráněných územích národních přírodních rezervací a národních přírodních památek, 4. stupeň se vztahuje na území přírodních rezervací, přírodních památek a některých chráněných areálů. Národní parky jsou zařazeny do 3. stupně ochrany a chráněné krajinné oblasti do druhého stupně. U chráněných krajinných prvků je stupeň ochrany různý (od 2. po 5. stupeň) podobně jako u chráněných areálů (3. až 5. stupeň). Kategorie sítě NATURA 2000, chráněná ptačí území, mají stupeň ochrany totožný se stupněm ochrany území, který v něm byl vyhlášen před návrhem ptačího území. Současnou soustavu chráněných území Slovenska podle zákona tvoří devět národních parků o celkové rozloze 317 890 ha (% rozlohy SR), 14 chráněných krajinných oblastí (% rozlohy SR) a více než tisíc tzv. maloplošných chráněných území. Národní parky jsou rozsáhlejší území, zpravidla o rozloze větší než 10 km2, s ekosystémy výrazně nezměněnými lidskou činností nebo v jedinečné a přirozené krajinné struktuře, tvořící neregionální biocentra a nejvýznamnější přírodní dědictví, ve kterém je ochrana přírody nadřazena nad ostatní činnosti. Národní parky vyhlašuje Vláda Slovenské republiky, do současnosti jich bylo vyhlášeno celkem devět, největším je Tatranský národní park (73 800 ha), který je zároveň nejstarším národním parkem. Jen o málo menší je vlastní výměra Národního parku Nízké Tatry (72 842 ha), který je však největším pokud bereme v úvahu i rozlohu ochranného pásma. Nejmladšími národními parky jsou Velká Fatra a Slovenský kras, které se staly národními parky v roce 2002. Od roku 1973 byly přitom chráněny jako chráněné krajné oblasti.
Chráněné krajinné oblasti jsou rozsáhlejší území, zpravidla s rozlohou nad 1000 ha, s rozptýlenými ekosystémy, významnými pro zachování biologické rozmanitosti a ekologické stability, s charakteristickým vzhledem krajiny nebo se specifickými formami historického osídlení. Chráněné krajinné oblasti vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí SR všeobecně závazným právním předpisem (vyhláškou). Nejstarší CHKO vyhlášenou již v roce 1964 je CHKO Slovenský ráj. Plošně největší je CHKO Štiavnické vrchy (77 630 ha). Více než 500 km2 mají ještě CHKO malé Karpaty (64 610 ha), CHKO Horná Orava (58 738 ha) a CHKO Kysuce (65 462 ha). Za přírodní rezervace jsou vyhlašovány lokality, zpravidla s výměrou do 1000 ha, které představují původní nebo lidskou činností málo pozměněné biotopy evropského nebo národního významu. Pokud se jedná o nadregionální biocentrum jako součást nejvýznamnějšího přírodního dědictví státu, je vyhlášeno národní přírodní rezervací. Významné bodové, liniové nebo jiné maloplošné ekosystémy, jejich složky nebo prvky obvykle s výměrou do 50 ha mohou být vyhláškou krajského úřadu vyhlášeny za přírodní památky. Jedinečné přírodní památky jako součásti přírodního dědictví státu mohou být chráněny jako národní přírodní památky.
Správa chráněných území
Státní ochrana přírody SR, která byla zřízena v roce 2000, je odborná organizace ochrany přírody s celorepublikovou působností, přímo řízená Ministerstvem životního prostředí SR. Tvoří ji 9 správ národních parků, 14 správ CHKO, dvě regionální správy ochrany přírody a krajiny (v Bratislavě a Prešově) a Centrum ochrany přírody a krajiny v Banské Bystrici.
Nejstarší chráněná území
Mezi nejstarší chráněná území na Slovensku patří přírodní rezervace na ochranu původních lesních komplexů. Již v roce 1895 byly vyhlášeny dvě rezervace, a to Ponická dúbrava v obci Poniky na Banskobystricku na ochranu zachovalých přirozených společenstev kyselých dubových bučin a rezervace Príboj v okrajové části Banské Bystrice s cílem ochránit přirozený souvislý porost dubu zimního s příměsí dubu cerového, který zde roste na severním okraji svého rozšíření. Na počátku 20.století byla vyhlášena další chráněná území. V roce 1907 rezervace Szabóova skála (dnes přírodní rezervace) na ochranu komplexu vulkanických ryolitových skal s morfologicky výrazným asi 50 metrů vysokým bradlem. O rok později byla vyhlášena na chráněné území rezervace Stužica, která představuje komplex přirozených bukových a jedlo-bukových porostů Východních Karpat. Po úpravě hranice v roce 1993 má dnes národní přírodní rezervace Stužica výměru 761 ha a vegetace je ukázkově uspořádána do vegetačních stupňů v rozmězí 620 až 1208 metrů nadmořské výšky. Mezi nejstarší chráněná území patří také Dobročský prales na Poľaně v katastrálním území Čierny Balog, chráněný od roku 1913 stejně jako Badinský prales. Různorodé formy vegetace v Dobročském pralese umožňují sledovat celý vývojový cyklus pralesa, do vzniku náletů až do zániku starých jedinců.
Chráněné stromy
Soustavu chráněných stromů tvoří na území Slovenska téměř 500 chráněných stromů a jejich skupin, včetně stromořadí. Prakticky se tak jedná o 1322 stromů, z nichž 70 % je v optimálním stavu, 25 % je ohrožených a zbývající část je degradovaná.
Chráněné nerosty a zkameněliny
Ochranu nerostů a zkamenělin upravuje zákon o ochraně přírody a krajiny a vyhláška MŽP SR z roku 2000 o chráněných nerostech a chráněných zkamenělinách a jejich společenském oceňování, kterou byl mimo jiné stanoven seznam chráněných nerostů a zkamenělin. Do tohoto seznamu bylo zahrnuto 12 nerostů poprvé pro vědu popsaných z území Slovenska, dále 61 významných nerostů, vyskytujících se vzácně na lokalitách na Slovensku, které mají evropský význam nebo jsou minerály se specifickým morfologickým tvarem či vývojem a dále meteority nalezené na území Slovenska.
Ochrana jeskyní
V současnosti je na celém území Slovenska známo více než 5100 jeskyní. Převážná většina z nich je vytvořena v karbonátových horninách (vápencích, dolomitických vápencích a travertinech). Krasová území mají rozlohu více než 2 700 km2 a představují významné krajinné celky Západních Karpat. Nejvíce jeskyní je ve Slovenském krasu, Nízkých Tatrách a Spišsko-gemerském krasu. Všechny jeskyně jsou podle Ústavy SR vlastnictvím státu a jako přírodní památky jsou ze zákona chráněny. Nejvýznamnější jsou vyhlášeny jako NPP (44 jeskyní a propastí). Většina jeskyní je součástí větších chráněných území (NP a CHKO). Ochranu, péči a správu jeskyní na území Slovenska zabezpečuje Správa slovenských jeskyní v Liptovském Mikuláši.
Mezinárodní dohody
Vedle zákonné ochrany zvláště chráněných území je Slovenská republika také smluvně vázaná některými mezinárodními úmluvami a dohodami v úseku ochrany přírody. Patří mezi ně Úmluva o biologické diverzitě, Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, Ramsarská úmluva, která je úmluvou o mezinárodně významných mokřadech, Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva), Úmluva o ochraně africko-euroasijských druhů vodního stěhovavého ptactva (AEWA), Úmluva o ochraně netopýrů (EUROBATS) a Úmluva o ochraně evropských volně žijících organismů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva). Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam, především jako biotopy vodního ptactva je označována jako Ramsarská konvence podle místa, kde byla v roce 1971 podepsána, tj. Ramsaru v Iránu. Jedná se o první novodobou globální mezinárodní úmluvu na ochranu a racionální využívání přírodních zdrojů. V současnosti je smluvními stranami více než 120 zemí a na Seznamu mokřadů mezinárodního významu je více než tisíc lokalit s celkovou rozlohou téměř 74 milionů hektarů. Na území Slovenska patří na Seznam celkem lokalit.
Biosférické rezervace
Projekt Biosférické rezervace vznikl v rámci mezinárodního programu UNESCO MAB (Člověk a biosféra). Počínaje rokem 1971 se začala zakládat síť biosférických rezervací na celém světě. Do současnosti jih vylo vyhlášeno okolo 400, z toho na území Slovenska čtyři, které byly vyhlášeny v letech 1977–1993 na celkové rozloze 208 512 ha. Z globálního hlediska jsou slovenské rezervace součástí chráněných ekosystémů v Karpatech. První biosférická rezervace na Slovensku byla vyhlášena na území NP Slovenský kras. Jedná se o komplex typického krasového reliéfu. BR Tatry je ukázkou vysokohorského systému s typickými formami glaciálního reliéfu, vyvinutou výškovou stupňovitostí vegetace a vysokou biodiverzitou. BR Polana se nachází na území, kde se vytvořila jedna z největších sopečných kalder v karpatském pásmu. Trilaterální biosférickou rezervací jsou Východní Karpaty s měkce modelovaným reliéfem na paleogenních flyšových souvrstvích. Jsou zde rozsáhlé pralesovité komplexy minimálně narušené činností člověka.
Natura 2000
NATURA 2000 představuje soustavu zvláště chráněných území, které jsou vyhlašovány v rámci Evropské unie. Označují se jako Evropský seznam lokalit ochrany přírody (Sites of Community Importance, SCI). SCI je lokalita nebo oblast vyznačená členským státem, ve kterém se uplatňují legislativní, administrativní nebo smluvní akty s cílem udržení nebo obnovy přírodních stanovišť nebo populace druhů, díky kterým se chráněná oblast vyhlásila. Významné jsou ty, které v dané biogeografické oblasti podstatně přispívají k udržení nebo obnově přírodních biotopů Směrnice o biotopech nebo druhů Směrnice o prácích. V zemích EU je vyčleněno šest biogeografických oblastí. Slovenská republika přistoupila k vytváření soustavy NATURA 2000 prostřednictvím pilotního projektu Rady Evropy EMERALD. Soustavu NATURA 2000 na území Slovenské republiky tvoří dva typy území: Chráněná ptačí území, která představují významná místa rozmnožování a výchovy mláďat nebo místa odpočinku ohrožených druhů ptáků, jako i místa zimovišť a lokality zastávek na migračních drahách stěhovavých druhů ptáků. Národní seznam navrhovaných chráněných ptačích území schválila Vláda SR v roce 2003. Nachází se v něm 38 lokalit s celkovou rozlohou 1 236 545 ha, což představuje více než čtvrtinu (25,2 %) rozlohy Slovenska. Mezi schválenými lokalitami je například Laborecká vrchovina, Cerová vrchovina, Rimavská kotlina, Velká Fatra či Vihorlat. Jednotlivá území se výrazně odlišují svou rozlohou, například největší navrhovaná lokalita Volovské vrchy má rozlohu 128 tisíc ha, zatímco nejmenší Dubnické štěrkoviště pouhých 60 ha. U každé lokality je uvedeno odůvodnění návrhu s uvedením konkrétních druhů ptáků typických pro danou lokalitu. Lokality evropského významu jsou vyhlašované na ochranu ohrožených typů biotopů a biotopů ohrožených druhů rostlin a živočichů. Na území Slovenska se jedná o 66 typů biotopů, 50 druhů rostlin a 138 druhů živočichů. Národní seznam navrhovaných území evropského významu schválila Vláda SR v roce 2004 a je v něm 382 území o celkové ploše 574 745 ha, což představuje 11,7 % rozlohy Slovenska. Jejich překryv se současnou sítí chráněných území je přibližně 86 %.
Ochrana druhů
V systému ochrany přírody na Slovensku má významné postavení ochrana druhů. Podle platné legislativy je na celém území Slovenska chráněno 1 368 vyšších a nižších druhů rostlin, ze kterých je 518 chráněných v zemích Evropské unie. Rizikových taxonů rostlin je 2 860 a vyhynulých je necelých 200. Ze zákona jsou chráněny všechny druhy ptáků. Celkové je chráněno téměř 800 druhů živočichů.
Posuzovaní vlivů na životní prostředí
Posuzovaní vlivů na životní prostředí (Environmental Impact Assessment - EIA) je považováno za jeden z hlavních nástrojů mezinárodní environmentální politiky na uskutečňování trvale udržitelného rozvoje. I když se v západoevropských zemích realizuje již více než 30 let, na území Slovenska se posuzování provádí od roku 1994, kdy vstoupil v planost zákon Národní rady SR „O posuzování vlivů na životní prostředí“ (č.127/1994 Sb.). Účelem posuzování je komplexní, odborné a veřejné posouzení vlivů navrhovaných staveb, zařízení a činností na životní prostředí před rozhodnutím o jejich povolení podle zvláštních předpisů (např. stavební povolení). Předmětem posuzování jsou stavby z oblasti průmyslu, energetiky, výstavby infrastruktury, vodního hospodářství, zemědělství, lesní výroby, dopravy a spojů, změn ve využívání krajiny, cestovního ruchu nebo vojenských zařízení.