Fyzická geografie |
Stručný přehled
Území Slovenské republiky je významnou pramennou oblastí. Největším vodním tokem je Dunaj protékají v délce 172 kilometrů jižním Slovenskem. I když je to pouhých 6 % z jeho celkové délky má pro Slovensko strategický význam. Nejdelší řekou je Váh s výrazně regulovaným korytem a soustavou vodních nádrží označovanou jako vážská kaskáda. Režimem odtoku patří slovenské řeky do středoevropského (oderského) typu a jsou většinou závislé na rozložení srážkových úhrnů v průběhu roku.
Území Slovenské republiky náleží ke dvěma úmořím. Převážná část je prostřednictvím Dunaje odvodňována do Černého moře. Podstatně menší část, přibližně 4 % celkové rozlohy, je Dunajcem, který ústí do Visly, odvodňováno do Baltského moře. Slovensko tak leží na hlavním evropském rozvodí. Hlavní rozvodí dělí území Slovenské republiky na tři hlavní povodí. Povodí Dunaje lze rozdělit na oblast přítoků Dunaje a sběrnou oblast Tisy se soustavu Bodrogu a Slané. Třetí je malé povodí Dunajce, který je přítokem Visly na území Polska společně se svým hlavním přítokem z území Slovenska Popradem. Dunaj a sběrná oblast Tisy odvádí z území Slovenské republiky do Černého moře řeky z plochy 47 086 km2 a Dunajec do Baltského moře z plochy 1 950 km2.
Objem odtoku
Ročně spadne v průměru na území Slovenské republiky 36 miliard m3 vody, což v přepočtu na plochu znamená 743 mm vysoký sloupec vody. V průměru odteče přibližně 12,5 mld m3 vody, což představuje více než třetinu z celkového ročního objemu srážek. Přepočteno na jednotkovou plochu odteče z každého km2 průměrně 256 tisíc m3 vody. Zbývající část se postupně vsakuje a doplňuje zásoby podzemní vody, část se vypaří a část spotřebují živé organismy. Mezi jednotlivými regiony však existují velké rozdíly a rozdílné jsou i jednotlivé roky. Ve srážkově nejbohatším roce může průměrně spadnout více než 1000 mm srážek a v nejsušším přibližně polovina. Základní charakteristikou vodnosti řek je průměrný roční průtok. Největší dlouhodobý průměrný roční průtok má na Slovensku Dunaj (1993 m3/s). Ostatní řeky, které pramení na Slovensku, mají průtoky mnohem menší. Více než 100 m3/s mají v místě ústí jenom Váh (153 m3/s) a Morava (120 m3/s ). S nimi srovnatelný je průtok Bodrogu na státní hranici (110 m3/s). Bodrog však územím Slovenska protéká jenom v délce 15 km. Jeho koryto je v místě, kde státní území opouští, nejníže položeným místem na Slovensku. Průměrné průtoky ostatních řek jsou maximálně v desítkách m3/s. Vodnost jednotlivých povodí umožňuje srovnávat specifický odtok, který vyjadřuje kolik litrů za jednu sekundu v průměru odteče z jednotky plochy povodí. Nejnižší hodnoty specifického odtoku (méně než 2 l/s/km2) jsou v Podunajské a Východoslovenské nížině a Jihoslovenské kotlině, kde jsou jednak nízké srážkové úhrny, jednak vysoký výpar. Naopak nejvyšších hodnot nabývá v horských územích Tater, kde dosahuje až 60 l/s/km2.
Říční síť
V současné době dosahuje celková délka sítě přirozených a upravených vodních toků přibližně 45 tisíc kilometrů, z toho je 7 638 kilometrů toků vodohospodářsky významných. Říční síť se mění v důsledku přirozeného vývoje. Významnějšími zásahy jsou však technické zásahy. V minulosti došlo k rozsáhlým regulacím, postaveny byly odvodňovací kanály a přeloženy byly některé toky. Průměrná hustota říční sítě dosahuje 1,01 km/km2 a v jednotlivých povodích se pohybuje od méně než 0,25 km/km2 po téměř 2 km/km2. Podle převládajícího půdorysného uspořádání se vymezují různé typy říční sítě. Pro Podunajskou nížinu je typická vějířovitá říční síť sbíhající se v Komárně. Podobně vějířovitý typ má povodí Tisy na východním Slovensku. Vulkanická pohoří mají radiální říční síť. Říční síť Váhu je po Žilinu stromovitá a následně pérovitá.
Největší a nejvýznamnější slovenskou řekou je Dunaj. I když územím Slovenska protéká jenom v délce 172 kilometrů, což je pouhých 6 % z celkové délky Dunaje a z velké části je pouze hraničním tokem, který tvoří státní hranici s Maďarsklem a Rakouskem, má pro Slovensko strategický význam. Díky kanálu Dunaj-Mohan-Rýn spojuje Dunaj Slovensko se Severním a Černým mořem a umožňuje přímé spojení s dvanácti evropskými státy. Na území Slovenska leží horní část středního toku Dunaje. Na státní území Slovenska vstupuje jako mohutný alpský veletok v Děvínské bráně. Nad Bratislavou se Dunaj větví na slovenský Malý a maďarský Mošonský Dunaj. Na území Slovenska se mezi hlavním tokem a Malým Dunajem se rozkládá Velký Žitný ostrov a území mezi hlavním tokem a Mošonským Dunajem v Maďarsku leží Malý Žitný ostrov. V Podunajské nížině výrazně převládá akumulační činnost Dunaje a mocnost uložených sedimentů dosahuje více než 200 metrů. Malý spád způsoboval problémy v dopravě, proto byly postaveny četné plavební kanály. S hlavním korytem Dunaje se Malý Dunaj spojuje u Komárna a Mošonský Dunaj na území Maďarska severovýchodně od Györu. Prvním větším přítokem Dunaje na území Slovenska je řeka Morava pramenící v České republice pod Králickým Sněžníkem. Slovenskem protéká pouze částí dolního toku. Celkově odvodňuje území o rozloze 26 580 km2 a Dunaji v průměru odvádí 120 m3 vody za sekundu (dlouhodobý průměrný průtok, tzv. normál). Významným přítokem Dunaje je Váh - nejdelší slovenská řeka. Váh vzniká soutokem Bílého a Černého Váhu v Podtatranské kotlině a ústí do Dunaje jako jeho největší levostranný přítok. Pramenná oblast Bílého Váhu je ve Vysokých Tatrách v ledovcovém karu Zeleného plesa na jihovýchodním svahu Kriváně. Černý Váh pramení v Nízkých Tatrách v severním svahu Králové hole. Povodí Váhu je protáhlé ve tvaru oblouku s maximální šířkou 92 km. V letech 1929-1930 byl vypracován projekt regulace Váhu a využití jeho vodní energie. Vybudovaný systém vodních nádrží spolu s hydroelektrárnami tvoří na Váhu komplex Vážské kaskády, který má velký energetický, vodohospodářský i rekreační význam.
Těsně před opuštěním území Slovenska se do Dunaje vlévá Hron, který stejně jako jedna ze zdrojnic Váhu pramení pod Královou holou v Nízkých Tatrách. V minulosti byl Hron využíván při dopravě dřeva, dnes je hlavně zdrojem vody pro průmyslové podniky a závlahy. Posledním z přímých přítoků Dunaje odvodňujících území Slovenska je Ipeľ, který v délce 140 km tvoří státní hranici s Maďarskem. Pramení ve Veporských vrších a do Dunaje ústí v Komárně.
Od roku 1992 je v provozu největší vodní dílo na slovenském úseku Dunaje - vodní dílo Gabčíkovo. Původně bylo plánováno jako součást komplexu vodních nádrží Gabčíkovo - Nagymaros. V roce 1989, kdy bylo vodní dílo Gabčíkovo na slovenském území skoro hotové, Maďarská republika nejprve pozastavila práce a následně se v roce 1992 pokusila vypovědět Smlouvu. Proto je současné řešení pouze menší variantou, i přesto zabezpečuje plynulou celoroční plavbu na Dunaji a hydroelektrárna dodává do sítě elektrickou energii, která tvoří asi 8 % roční spotřeby Slovenska. Hlavní částí soustavy vodního díla Gabčíkovo je vodní nádrž Hrušov a stupeň Čunovo. Vodní nádrž Hrušov vytváří vodní plochu o rozloze 45 km2, což je největší vodní plocha na Slovensku. Před jejím napuštěním byla největším vodním dílem podle zatopené plochy Zemplínská Šírava (33,5 km2), která ale zůstává největší podle objemu zadržené vody.
Řeky povodí Tisy
K povodí Dunaje náleží také vodní toky, které odvodňují východní části Slovenska a patřící k povodí Tisy. Její sběrnou oblast na území Slovenska tvoří
soustava Slané a Bodrogu. Bodrog vzniká soutokem Ondavy a Latorice a odvodňuje oblast Nízkých Beskyd, Čergova, Vihorlatských a Slánských vrchů a
Východoslovenské nížiny. Přímým přítokem Bodrogu z území Slovenska je jen říčka Rožňava. Povodí Bodrogu má typickou vějířovitou říční síť, což je velmi
nepříznivé pro odtok vody z povodí za povodní. Proto byly vybudovány kolem vodních toků hráze, umělé kanálky a suché poldry. Celkem se odvodnilo více
než 50 tisíc hektarů zamokřené půdy a byly vybudovány rozsáhlé zavlažovací systémy. Řeka Slaná je vedle Bodrogu osou druhé hlavní říční soustavy na
východním Slovensku. Společně s Hornádem vytváří rozsáhlý vějíř s vrcholem v Maďarsku jihovýchodně od Miškovce. Pramení pod vrcholem Stolica ve
Stolických vrších v nadmořské výšce 1 280 metrů a v Maďarsku se zprava vlévá do Tisy. Nejvýznamnějším přítokem je Hornád pramenící v Nízkých Tatrách,
ale do Slané ústící až v Maďarsku.
Obr.: Soutok Tisy a Bodrogu v Tokaji
Řeky povodí Visly
Pouze malá část území Slovenska je prostřednictvím přítoků Visly odvodňována do Baltského moře. Významným pravostranným přítokem Visly je Dunajec.
Vzniká soutokem tří hlavních zdrojnic v Polsku: Černého a Bílého Dunajce a Bílé vody. Jenom Bílá voda částí svého povodí zasahuje na území Slovenska.
Po soutoku uvedených zdrojnic se Dunajec obloukem stáčí k území Slovenska, kde tvoří v délce 17 km od Lysé nad Dunajcem po ústí Lesnického potoka
slovensko-polskou hranici. Poté se opětovně stáčí do Polska. Až na území Polska přijímá svůj největší přítok, řeku Poprad, která vzniká ve Vysokých
Tatrách soutokem Hincova potoka a Krupé vytékající z Popradského plesa.
Umělé pirátství
Zajímavým jevem je v říční síti na území Slovenska umělé pirátství, které se projevuje umělými převody vody mezi povodími. Příkladem je převod vody z povodí Váhu do povodí Hronu Turčekovským báňským vodovodem, který byl vybudován v první polovině 15. století. Přiváděl užitkovou vodu k báňským a hutnickým závodům v Kremnici, k mlýnům a papírnám a od roku 1921 také do první podzemní vodní elektrárny na Slovensku. Vodovod dlouhý 22 kilometrů je funkční i dnes. Dalším příkladem je Špaňodolinský báňský vodovod, jehož stavbu zahájili v roce 1561 a dosáhl délky 33 kilometrů. Časté jsou převody vody do vodních nádrží. Například vodní nádrž Palcmanská Maša postavené v údolí Hnilce je propojena s vodní nádrží ve Vlčnej dolině v povodí Slané.
Režim vodních toků
Vodní režim je rozložení odtoku vody v průběhu roku, které je závislé na zdroji vodnosti a klimatických poměrech. Většina vodních toků, až na Dunaj, má sběrnou oblast na území Slovenska. Zdrojem jejich vodnosti jsou srážky a podzemní voda. Část sběrných oblastí mají mimo území Slovenska například Orava, Uh nebo Latorice, ale i u nich převládá zdroj vody v podobě srážek. Proto se řadí většina slovenských řek k středoevropskému (oderskému) typu. Maximum průtoků je vázáno na srážkově bohatá období, tj. jarní období a počátek léta. V případě Dunaje má hlavní význam tající voda z ledovců, proto se maximum průtoků posouvá na květen až červen.
Extrémní průtoky
Extrémními průtoky jsou jak maximální průtoky vyskytující se při povodních, tak extrémně nízké průtoky omezující využití vody pro zavlažování, energetiku nebo plavbu. Hlavní příčinou povodňových situací jsou intenzivní srážky a rychlé tání sněhové pokrývky. V nižších nadmořských výškách jsou častější jarní povodně, v horských oblastech vznikají povodně obvykle v létě po srážkách spojených s bouřkami. Obecně platí, že vodnost slovenských řek je velmi nevyrovnaná. Poměr mezi největším a nejmenším ročním průtokem je na Dunaji 1:18, Váhu 1:83, Ondavě 1:520 a na Laborci dokonce 1:914.
Vodopády
Četným jevem jsou na slovenských vodních tocích vodopády. Většinou se jedná o menší vodopády dosahující výšky od 2 do 5 metrů. Za vodopád se přitom označuje svislý nebo subvertikální stupeň v říčním korytě, přes který vodní tok přepadává. Skalním stupněm je místo, kde se spádová křivka vodního toku lomí (vytváří lom spádu), což je nejčastěji způsobeno různou odolností hornin v korytě, tektonikou nebo náhlým zahrazením koryta. Vodopády svým vývojem postupují proti směru toku (zpětná eroze) a na jejich úpatí vznikají vířivou činností (evorzí) obří hrnce. Často jsou kaskádovité a vytváří jednotlivé stupně. Všechny vodopády na Slovensku, které vznikly přirozeným vývojem bez zásahu člověka a jsou vyšší než 3 metry nebo voda stéká po skalní ploše o sklonu více než 75°, jsou chráněny zákonem. Pět nejvýznamnějších je chráněno jako národní přírodní památky: NPP Brankovský vodopád, NPP Kľacký vodopád, NPP Lúčanský vodopád, NPP Starohutský vodopád (Starohutiansky vodopád) a NPP Vodopád Bystré (Vodopád Bystrého potoka). Mezi nejmohutnější patří vodopády ve Vysokých, Západních a Belianských Tatrách, jejichž vznik souvisí s činností ledovců. Nejčastěji vznikly v místech, kde vedlejší ledovcová údolí ústí do hlavních údolí přes vysoké skalní stupně, přes které vodní toky přepadávají. Za nejvyšší je považován Kmeťův vodopád (v dolině Nefcerka) v NPR Kôprova dolina. Skládá se z několika skalních stupňů dosahujících celkovou výšku 80 metrů. Voda v místě vodopádu protéká tektonicky podmíněnou puklinou a stéká po systému skalních prahů. Známým je vodopád Skok v NPR Mlynická dolina vysoký 10 metrů. Mnoho vodopádů je v krasových oblastech. Ve Slovenském ráji jsou vodopády vázány na kaňonovitá údolí, rokle a tiesňavy. Jsou zde ukázky všech stádií vývoje vodopádů, od peřejí, kaskád až po projevy zpětné eroze. Nejvyšším je Závojový vodopád (Sokolia dolina), který ve třech stupních dosahuje výšky více než 60 metrů. Typické vodopády jsou na okrajích krasových planin (Muránska planina) a v uzávěrech krasových údolí. Příkladem je vodopád v Prosiecké dolině v Chočských vrších.
Unikátním příkladem vodopádu je Lúčanský vodopád, který se vytvořil v sedimentech vlastního toku. Voda z potoka Lúčanka kaskádovitě padá z výšky více než 10 metrů do jezírka vyerodovaného v travertinové terase. V sopečných pohořích vznikají vodopády zejména na rozhraní lávových proudů a pyroklastického materiálu. Známým je vodopád Bystré (Vodopád Bystrého potoka) na Poľane.
Příkladem tektonicky podmíněného vodopádu je turisticky atraktivní Šútovský vodopád v Malé Fatře vysoký více než 30 metrů, který je součástí tiesňavy Tesné. Vznikl v důsledku výzdvihu Malé Fatry a souběžného poklesu Turčianskej kotliny.
Vodní cesty
Vodní doprava je v oblasti vnitrozemské dopravy závislá na splavnosti toků a vytyčených plavebních drahách. Hlavní vodní cestou na Slovensku je 172 kilometrů dlouhý úsek Dunaje ohraničený jeho levostrannými přítoky Moravou a Ipľem, který má charakter mezinárodní vodní cesty s označením E80 podle mezinárodní dohody jako koridoru číslo sedm. Na této vodní cestě jsou tři veřejné přístavy: Bratislava, Komárno a Štúrovo se statutem nákladního přístavu mezinárodního významu. Potenciálně významnou vodní cestou je Vážská cesta a její možné napojení na české a polské vodní cesty. Tento projekt je dlouhodobou investicí strategického významu a je alternativou propojení integrované sítě evropských vodních cest v koridoru Balt-Odra-Dunaj. V roce 1998 byla zahájena omezená plavba na národní vodní cestě Bodrog v úseku státní hranice - Lamovce v celkové délce pouhých 8 km s možností prodloužení po Vojany po přítocích Bodrogu. Mimo to je provozována plavba v souvislosti s přepravou vytěženého materiálu z koryt řek, kterou realizují správci jednotlivých povodí. Rekreační plavba je provozována na některých vodních nádržích (např. Domaša, Liptovská Mara, Zemplínská Šírava) a vodních tocích (Dunaji, Váhu, Moravě, Hronu nebo Hornádu). Turisticky atraktivní je plavba na pltích na Dunajci nebo Váhu pod Strečnem.