Socioekonomická geografie |
Stručný přehled
Sektor služeb patří mezi dynamicky se rozvíjející odvětví slovenské ekonomiky. Proces transformace znamenal zásadní změnu ve vlastnických vztazích i celém systému poskytování služeb obyvatelstvu. Ilustrační je to zejména v bankovnictví, pojišťovnictví, telekomunikacích a maloobchodě. Většina služeb je dnes již privatizovaná, zejména ve finančnictví a pojišťovnictví se uplatňuje zahraniční kapitál. Hlavním finančním centrem Slovenska je Bratislava. Do sféry zabezpečování služeb patří také školství a zdravotnictví.
Úroveň služeb je často měřítkem ekonomické vyspělosti státu. Zabezpečují denní potřeby obyvatelstva a jsou velmi úzce vázané na cestovní ruch (služby v oblasti ubytování, stravování a obchodu). V minulosti byly služby na okraji ekonomického zájmu, s nástupem tržního prostředí se situace dynamicky mění. Sektor služeb tak znamenal největší proměnu v rámci slovenské ekonomiky podobně jako tomu bylo i v jiných postsocialistických zemích.
Školství
Školský systém na Slovensku tvoří na základě školského zákona (zákon č.29/1984 Zb. O soustavě základních a středních škol) síť základních a středních škol. Součástí sítě jsou základní školy, učiliště, střední odborná učiliště, gymnázia, střední odborné školy a speciální školy. Součástí výchovně-vzdělávací soustavy jsou také školská zařízení a vysoké školy, které se řídí samostatnými zákony. Právo na bezplatné vzdělání zaručuje Slovenská republika občanům ve státních školách, které jsou financovány ze státního rozpočtu. Stát také zabezpečuje financování soukromých a církevních škol.
V současné době je na Slovensku více než tři tisíce mateřských škol, které navštěvuje 149 tisíc dětí. Síť základních škol tvoří 2342 škol s 555 tisíci žáky, na jejichž vzdělávání se podílí téměř 36 tisíc učitelů. Většina škol (2033) má slovenský vyučovací jazyk. S ohledem na početnou maďarskou menšinu je součástí sítě základních škol 262 škol s maďarským vyučovacích jazykem a 35 základních škol se slovenských i maďarským jazykem dohromady. V posledních letech se mírně zvýšil počet soukromých základních škol, ve školním roce 2004/2005 jich bylo 16 s více než 1100 žáky. Církevních základních škol je 109 s více než 25 tisíci žáky.
Základ sítě středních škol tvoří gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště. Od roku 1993 však jednotlivé typy škol prošly odlišným vývojem, zatímco v případě gymnázií se počet škol i studentů výrazně zvýšil, v případě středních odborných škol a středních odborných učilišť (SOU) došlo k výraznému poklesu, u SOU dokonce téměř na polovinu. Z celkového počtu 234 gymnázií, na kterých studuje téměř 100 tisíc studentů, jich je 51 církevních (14 tisíc studentů) a 22 soukromých (3 tisíce studentů). Na 18 je vyučovacím jazykem maďarština, na 7 společně maďarština a slovenština a na jednom ukrajinština.
Vysoké školy se řídí speciálním zákonem (zákon č. 131/2002 Zb.), který definuje vysoké školy jako vrcholná vzdělávací, vědecká a umělecká zařízení. Jejich posláním je rozvíjet harmonickou osobnost, vědomosti a tvořivost a přispívat k rozvoji vědy, kultury a zdraví. Ze zákona jsou vysoké školy právnické osoby a člení se na veřejné, státní a soukromé vysoké školy. Podle charakteru a rozsahu své činnosti se člení na univerzitní a neuniverzitní vysoké školy. V současnosti má souhlas Vlády SR 20 veřejných vysokých škol, 7 soukromých a tři státní. Až na Vysokou školu managementu v Trenčíně, získaly všechny soukromé vysoké školy souhlas až po roce 2003. Patří mezi ně VŠ zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě, Bratislavská VŠ práva, VŠ ekonomie a managementu veřejné správy v Bratislavě, VŠ v Sládkovičově, VŠ mezinárodního podnikání ISM Slovakia v Prešově a Středoevropská VŠ ve Skalici, která zahájí výzkumu ve školním roce 2006/2007. Státní vysokou školou je Akademie Policejního sboru v Bratislavě, Akademie ozbrojených sil generála M. R. Štefánika v Liptovském Mikuláši a Slovenská zdravotnická univerzita v Bratislavě.
Vysoké školy udělují absolventům akademické tituly prvního stupně bakalář (Bc.), druhého stupně magistr (Mgr.), magistr umění (Mgr. art.), inženýr (Ing.), inženýr architekt (Ing. arch.), doktor všeobecného lékařství (MUDr.) a doktor veterinárního lékařství (MVDr.). Ve třetím stupni pak "philosophiae doctor" (Ph.D.) a "artis doctor" (ArtD.) v oblasti umění. V současné době má nejvíce studentů Univerzita Komenského v Bratislavě (25 tisíc) a Univerzita Mateja Bela v Banské Bystrici (15 tisíc). Více než 13 tisíc studentů mají ještě Slovenská technická univerzita v Bratislavě, Žilinská univerzita v Žilině, Technická univerzita v Košicích a Ekonomická univerzita v Bratislavě.
Univerzita Komenského v Bratislavě
Univerzita Komenského v Bratislavě vznikla v roce 1919 a měla mimořádný význam pro rozvoj kultury, vědy a vzdělanosti na Slovensku. Byla první vysokou
školou na Slovensku, která poskytovala možnost získat vysokoškolské vzdělání ve slovenštině. Jako první se začala úspěšně rozvíjet Lékařská fakulta,
postupně se hlavně po druhé světové válce rozšiřovala o další fakulty. Právnická a Filosofická fakulta zahájily činnost v roce 1921, Přírodovědecká
fakulta, která byla zakotvená již v zákoně o vzniku UK v roce 1919, začala s činností až v roce 1940. Vysokoškolské studium pedagogů realizuje od roku
1946 Pedagogická fakulta a již v roce 1949 byly otevřeny její pobočky v Banské Bystrici a Košicích, Farmaceutická fakulta byla založená v roce 1952,
v roce 1960 vznikl Institut tělesné východy a sportu UK přejmenovaný v roce 1965 na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Rychlý rozvoj přírodních věd si
vyžádal vyčlenění matematicko-fyzikálních disciplín z přírodovědecké fakulty a vytvoření samostatné Matematicko-fyzikální fakulty v roce 1980. Na
základě dlouholeté tradice nemocnice v Martine zahájilo v roce 1962 činnost detašované pracoviště lékařské fakulty, ze kterého vznikla v roce 1969
samostatná Lékařská fakulta v Martine (v roce 1991 přejmenovaná na Jesseniovu LF UK). Římskokatolická cyrilometodská bohoslovecká fakulta byla založena
v roce 1936 stejně jako Evangelická bohoslovecká fakulta, která se součástí UK stala až v roce 1990. Po roce 1989 vznikly dvě nové fakulty, Fakulta
managementu a Fakulta sociálních a ekonomických věd.
Zdravotnictvi
Síť zdravotnických zařízení tvoří na území Slovenska nemocnice, odborné léčebné ústavy a přírodní léčebná lázeňská zařízení. Celkem je na celém území více než 50 tisíc lůžek ve zdravotnických zařízeních, z toho je již více než polovina (27 527) v nestátních zařízením. Na nemocnice připadá téměř 32 tisíc lůžek, zbývající část tvoří lůžka v odborných léčebných ústavech (6 tisíc) a lázních (12 tisíc). Ve srovnání s rokem 1993 výrazně poklesl (až o pětinu) počet lůžek v nemocnicích, na téměř polovinu se snížil v odborných léčebných ústavech a mírně narostl v lázních. Podobně rostoucí tendenci má i počet lékáren, kterých je dnes na území Slovenska již více než tisíc. Celkem pracuje ve zdravotnictví téměř 109 tisíc pracovníků, z toho 20 tisíc lékařů.
Sociální zabezpečení
Sociální zabezpečení na Slovensku má tři základní formy, kterými jsou sociální pojištění, sociální pomoc a sociální podpora. Úlohou sociálního pojištění je ochrana obyvatel v různých životních situacích jako je například mateřská dovolená nebo pracovní neschopnost, a to zejména pokud jde o následky ve vztahu k pracovní síle. Podstata pojistného sytému vychází z předcházející ekonomické aktivity občanů a jejich příjmů. Jde o systém zásluhovosti, který je součástí reformy sociálního pojištění, což v praxi znamená, že výše sociální dávky bude adekvátní odvedené části prostředků do systému (odvodů do fondů pojištění).
Počínaje 1. lednem 2004 vstoupila na území Slovenska v platnost důchodová reforma. Která směřuje k systému spravedlivějších důchodů, o nichž si budou moci občané sami rozhodovat.
Sociální pomoc představuje systém náhradních zdrojů nejčastěji v situacích hmotné nouze nejzranitelnějších skupin obyvatel. Občan, který je bez příjmu, má nárok na pomoc ze strany státu formou dávek v hmotné nouzi, které však nemohou být trvalou, ale jen dočasnou náhradou pracovního příjmu.
Sociální podpora je reprezentovaná rodinnými přídavky financovanými ze státního rozpočtu. Prostřednictvím nich se stát přímo podílí na řešení některých životních situací jako je například narození, výživa a výchova dětí či úmrtí člena rodiny. Nárok na sociální dávky není podmíněný placením příspěvků či příjmovými poměry oprávněných osob.
Pošty a telekomunikace
Na území Slovenska zabezpečuje poštovní služby více než 1500 pošt, což je ve srovnání se stavem v roce 1993 o více než tisíc méně. V roce 2004 byla uzákoněna transformace státního podniku Slovenské pošty na akciovou společnost. Zakladatelem akciové společnosti je ze zákona stát a jeho jménem činnost vykonává Ministerstvo dopravy, pošt a telekomunikací Slovenské republiky. Sídlem akciové společnosti je Banská Bystrica a společnost nadále vykonává činnosti v souladu s poštovní licencí. I přes pokles počtu poboček zůstala obslužnost měřená velikostí spádového obvodu nebo počtem obyvatel připadajících na jednu poštu relativně vysoká (3415 obyvatel na 1 poštu). Výrazná změna nastala v sektoru telekomunikací. Trvale od roku 2000 klesá počet telefonních přípojek, což je způsobeno rozšířením a zlevněním služeb mobilních operátorů. Zatímco v roce 1995 počet mobilních telefonů dosahoval 13 tisíc, v roce 2004 to již bylo 4,2 milionů a počátkem roku 2006 se počet mobilních telefonů přiblížil počtu obyvatel Slovenska. V průměru tak pravděpodobně již v průběhu letošního roku připadne na každého obyvatele více než 1 mobilní telefon. Největším poskytovatelem mobilních telekomunikačních služeb a zároveň největším mobilním operátorem je na Slovensku podle počtu zákazníků (více než 2,5 mil.) v současnosti Orange Slovensko, a.s., která působí na Slovensku od roku 1997. Pod značkou Orange poskytuje společnost služby od roku 2002. Stoprocentním vlastníkem akcií společnosti je Orange S.A., jejímž většinovým majitelem je France Telecom. Druhým v pořadí je mobilní operátor T-Mobile s přibližně 2 miliony zákazníků. V první polovině roku 2006 proběhne výběrové řízení na třetího mobilního operátora na Slovensku. Zájem zatím projevily britský Vodafone a španělská Telefónica.
Banky
Banka je podle zákona o bankách (zákon č.483/2001 Sb.) právnická osoba se sídlem na území Slovenské republiky založená jako akciová společnost, která přijímá vklady a poskytuje úvěry a která má na výkon uvedených činností bankovní povolení, tj. je jí udělena bankovní licence. Jendou ze základních podmínek udělení bankovní licence je peněžní vklad do základního jmění banky o výši minimálně 500 mil. SK a peněžní vklad do základního jmění banky, která vykonává hypotéční obchody minimálně 1 mld. SK.
Slovenský bankovní sektor se na počátku 90.let 20.století vyvíjel v rámci společného Československa. Proto veškeré kroky a opatření přijaté v úvodní fázi transformačního procesu byly shodné se situací na českém trhu. Komerční aktivity okresních poboček Státní banky Československé (SBČS) na území Slovenska byly převedeny do nově založené Všeobecné úvěrové banky (VÚB).
Samotný privatizační proces byl tak zahájen ještě za existence federálního státu v první vlně kupónové privatizace, kdy byla prodána část VÚB. Stejně jako v České republice získaly vedoucí postavení investiční privatizační fondy založené bankami a výsledkem byla netransparentní vlastnická struktura. Na počátku transformačního období došlo k rychlému nárůstu počtu činných bank, kdy již na počátku roku 1993 bylo činných 15 bankovních institucí, v nichž zahraničním vlastníkům náleželo 8 % kapitálu. V průběhu roku 1993 se jejich počet zvýšil na 28 a vrcholu dosáhl počet bank na slovenském trhu v roce 1995, kdy zde působilo celkem 31 bank. Od té doby docházelo k postupnému poklesu počtu bank. Na rozdíl od České republiky se na Slovensku proces privatizace bank na určitou dobu pozastavil (za vlády Vladimíra Mečiara) a k oživení prodeje státních bank strategickému partnerovi došlo až na konci roku 1998. První privatizační obchod byl dokončen v lednu 2001, kdy rakouská ErsteBank Sparkassen zvítězila v tendru o největší slovenskou banku Slovenská spořitelna. Tehdy Vláda SR prodala státní podíl 87,2 % akcií za 18,6 mld. SK. Slovenská spořitelna (Slovenská sporiteľňa) je bankou s nejdelší tradicí na Slovensku. Její počátky sahají až do 19.století a novodobou historii začala psát jsou součást Československé státní spořitelny, která vznikla v roce 1953. Počínaje rokem 1969 působila jako samostatná složka (Slovenská štátna sporiteľňa). V roce 1990 získala univerzální bankovní licenci a o čtyři roky později se transformovala na akciovou společnost. Po podepsání smlouvy mezi Ministerstvem financí SR a Erste Bank o prodeji majoritního balíku akcií v lednu 2001 se Slovenská spořitelna začlenila do finanční skupiny Erste Bank der österreichischen Sparkassen AG. V současnosti je největší komerční bankou na Slovensku, má největší podíl na trhu vkladů, největší síť vlastních obchodních míst a má dominantní postavení v oblasti vydávání platebních karet.
Privatizace Všeobecné úvěrové banky (VÚB) probíhala ve dvou etapách. Nejprve v lednu 2001 vláda souhlasila s prodejem 25 % akcií konsorciu EBRD a IFC ze skupiny Světové banky a následně v červnu odsouhlasila prodej 68,6 % akcií italské skupině IntesaBci, která později odkoupila vlastnický podíl EBRD a Mezinárodní finanční korporace.
V současné době má bankovní licenci na Slovensku 18 bank a šest poboček zahraničních bank, kterým byla udělena bankovní licence Národní bankou Slovenska nebo mají bankovní povolení udělené v domovské zemi. Příkladem jsou pobočky banky Banco Mais, S.A., Commerzbank či Československé obchodní banky. Všechny banky až na jednu mají sídlo v Bratislavě, Dexia banka Slovensko, a.s. má sídlo v Žilině.
Obchod
V rámci slovenské ekonomiky patří obchod v posledních letech mezi ta odvětví ekonomiky, která zaznamenala největší změny. Zásadní obrat nastal liberalizací obchodu, deregulací cen a privatizací. V odvětví obchodu se privatizační proces opíral především o tzv. malou privatizaci, jejímž prostřednictvím získaly obchodní provozovny nové vlastníky. Výsledkem transformace byl v jejích počátcích vznik velkého počtu nových prodejních jednotek. Ve druhé etapě docházelo ke koncentraci a internacionalizaci obchodních aktivit. Na Slovensku však ve srovnání se situací v České republice, probíhal celý proces vlivem odlišné ekonomické a politické situace, s určitým časovým zpožděním až ve druhé polovině 90.let 20.století. Ilustruje to například datum otevření prvního velkého hypermarketu, kterým byl v České republice v roce 1996 Globus v Brně, zatímco na Slovensku až o tři roky později Tesco v Nitře.V posledních letech narůstá i na Slovensku obliba velkoplošných obchodních center, a to jak mezi spotřebiteli, tak investory. Nákupní centra a hypermarkety jsou lokalizované především na periférii měst, kde je dostatečně velká plocha na jejich výstavbu.