Socioekonomická geografie
menu / socioekonomická geografie / hospodářství / zemědělství

Stručný přehled

Zemědělství má na Slovensku pro svůj rozvoj velmi rozmanité přírodní i ekonomické podmínky. V současnosti má k dispozici více než 2,4 mil. ha zemědělské půdy, na hrubém domácím produktu se podílí podobně jako na zaměstnanosti necelými pěti procenty. Pro rostlinnou výrobu jsou nejpříhodnější podmínky na jihu a jihovýchodě Slovenska. Mezi tradiční patří vedle pěstování obilovin také vinohradnictví. I přes to, že stavy hospodářských zvířat poklesly od roku 1990 téměř na polovinu, stále dominuje v hrubé zemědělské produkci živočišná výroba.

Pestrý reliéf i klima znamenají výrazně odlišné podmínky pro zemědělskou výrobu v jednotlivých regionech Slovenska. Nejpříhodnější jsou v nížinách a kotlinách v jižní a jihovýchodní části státu, v Podunajské a Východoslovenské nížině. V horských oblastech převládá spíše extenzivní chov hospodářských zvířat a nevýhodou je značná sklonitost území a tím také větší náchylnost k půdní erozi. Z přírodních podmínek je pro zemědělskou výrobu (zejména rostlinnou) rozhodující kvalita půdy. Příkladem komplexního hodnocení půdy jsou tzv. bonitované půdně ekologické jednotky (BPEJ), které byly využity k ocenění produkční schopnosti zemědělské půdy a k vymezení zemědělských výrobních oblastí.

Zemědělské výrobní oblasti (ZVO)

Na území Slovenska se vymezuje celkem pět základních zemědělských výrobních oblastí. ZVO KUKUŘIČNÁ (37,2 % rozlohy SR) zahrnuje území s předpoklady pro pěstování kukuřice na zrno, cukrovky, teplomilné zeleniny a ovoce, vinné révy a ostatních teplomilných plodin. Na celkové výměře se podílí více než třetinou a zahrnuje úrodné nížiny na jihu a jihovýchodě Slovenska. Základem jsou kvalitní půdy - černozemě a příznivé klimatické podmínky. Pěstují se převážně obiloviny a v nejteplejších částech kukuřice na zrno. Pro jižní svahy okrajových pahorkatin je typické pěstování vinné révy a v jihoslovenských kotlinách se také pěstuje tabák. Kukuřičná oblast je nejproduktivnější zemědělskou oblastí na Slovensku s nadprůměrnými hektarovými výnosy. ZVO ŘEPAŘSKÁ (13,6 % rozlohy SR) zahrnuje rovinná až mírně zvlněná území s nadmořskou výškou do 350 m, průměrnými ročními teplotami 8-9 °C a srážkami do 600 mm. Typickou pěstovanou plodinou je cukrová řepa, jejíž osevní plochy tvoří přibližně dvě procenta celkové výměry orné půdy. Největší areál zaujímá řepařská oblast v Podunajské nížině. ZVO BRAMBORÁŘSKÁ (15,1 % rozlohy SR) je typická pro vyšší a chladnější polohy v nadmořských výškách do 600 metrů. Významné je pěstování brambor v Hornádské a Popradské kotlině, kde jsou dosahovány i relativně vysoké výnosy. ZVO BRAMBORÁŘSKO-OVESNÁ (9,5 % rozlohy SR) se na celkové výměře zemědělské půdy podílí necelými 10 %. Typická je pro členité pahorkatiny do 400 m n.m. s převažujícím podzolovým půdním typem. Rozvinuté je v ní pěstování zeleniny a živočišná výroba zaměřená na produkci masa a mléka. Zaujímá celou Záhorskou nížinu s nivou řeky Moravy s minerálně chudými a méně úrodnými půdami a okrajové části Východoslovenské nížiny. ZVO HORSKÁ (24,6 % rozlohy SR) má přírodní předpoklady pro rostlinnou výrobu nejméně příznivé, zejména klimaticky a díky členitému reliéfu. Tvoří téměř čtvrtinu zemědělské půdy na Slovensku a vyznačuje se různorodou zemědělskou výrobou. Převažuje živočišná výroba založená na trvalých travních porostech. Na Kysucích a Oravě se chová převážně hovězí dobytek na maso a mléko, na Liptově, Horehroní a Slovenském rudohoří se chovají ovce.

Zemědělský půdní fond

Slovenské zemědělství má k dispozici 24 380 km2 zemědělské půdy, což představuje necelou polovinu (49,7 %) z celkové rozlohy státu. Přitom v některých okresech zejména na jihu a jihovýchodě Slovenska se zemědělská půda podílí více než 70 % na celkových výměrách okresů. Průměrně dosahuje procento zornění (tj. podíl orné půdy na výměře zemědělské půdy) pro celé území Slovenska 61,7 %. V některých okresech však přesahuje i 95 % (okresy Senec, Galanta a Trnava). Naopak v některých je nižší než 15 % (okresy Tvrdošín, Dolný Kubín a Brezno). Z krajů má nejvyšší procento zornění Trnavský kraj (92,4 %) a nejnižší kraj Žilinský (25,8 %). Více než třetinu (35,4 %) zemědělské půdy tvoří trvalé travní porosty a zbývající část připadá na trvalé kultury (chmelnice, vinice). Ve struktuře využití orné půdy si zachovávají i přes mírný pokles od roku 1989 nejvyšší podíl obiloviny (58 %) a narůstá podíl pěstování technických plodin.

Trh s půdou

Trh s půdou na Slovensku stagnuje a jedním z hlavních důvodů jsou nevyjasněné vlastnické vztahy. Za posledních osmdesát let proběhly na Slovensku dvě pozemkové reformy. Z hlediska současných poměrů byla významnější ta druhá z roku 1945, k jejímuž uzákonění došlo až v roce 1948. Původně měla být půda zkonfiskována všem, kteří spolupracovali s nacistickým režimem. Stát ale zkonfiskoval půdu všem Maďarům a Němcům bez výjimky a ti, kteří nekolaborovali mohli později požádat o její vrácení. Protože to bylo ale již v době zakládání družstev a kolektivizace, žádostí bylo minimum. Další problémy ve vlastnictví půdy způsobuje vysoká rozdrobenost půdy. Příčina je v dědičném modelu, který vychází z uherského práva, podle kterého se stává dědicem každý z potomků. Tím dochází k neustálému rozdrobování pozemků a problematické vlastnické vztahy výrazně komplikují prodej půdy. Navíc u mnoha tisíc ha není majitel pozemku znám, i proto se opětovně otevřela možnost restitucí pro slovenské občany zákonem č.503/2003 Sb. O navrácení vlastnictví pozemků. Zákon umožnil doložit vlastnictví půdy nejpozději do 30.9. 2005. Po tomto datu se půda, o kterou se nikdo nepřihlásil stala majetkem státu, který ji bezplatně převedl na obce. Podle Slovenského pozemkového fondu se jednalo o přibližně 450 tisíc ha půdy. V současnosti spravuje na Slovensku státní půdu (téměř 130 tisíc ha) Slovenský pozemkový fond a v následujícím roce se chystá zahájit ve větší míře její odprodej.

Rostlinná výroba

Rostlinná výroba se podílí na hrubé zemědělské produkce přibližně 38 % a její podíl stále vzrůstá s ohledem na skutečnost, že živočišná výroba je nepřirozeně vysoká. Rozhodující skupinou plodin, pěstovaných na orné půdě, jsou obiloviny. Jsou strategickou komoditou a hlavní potravinářskou i krmnou surovinou. Celkově se pěstují na více než 820 tisících ha a roční produkce obilovin dosáhla v uplynulém roce 3,2 milionů tun. Více než polovinou se na celkové produkci podílí pšenice a čtvrtinou kukuřice na zrno. Všechny hlavní obiloviny si od roku 1990 udržují relativně stabilní osevní plochy. Výraznější nárůst zaznamenalo pouze pěstování ovsa, kdy osevní plochy vzrostly o 7,5 tisíce hektarů a u žita došlo po poklesu v období 1991-1997 k opětovnému nárůstu osevních ploch na současných téměř 39 tisíc ha. Pro zabezpečení výživy a pro průmyslové využití má velký význam pěstování brambor. Ve srovnání s rokem 1990 poklesla plocha, na které se pěstují brambory i jejich celková roční produkce na více než polovinu. Nejkvalitnější brambory se pěstují na Spiši, Oravě a Liptově, kde také dosahují nejvyšší hektarové výnosy. K územně nejstabilnějším plodinám patří cukrovka, která s pěstuje na hlubších a těžších půdách v nivách řek. Hlavní produkční oblastí je Podunajská nížina. Současná osevní plocha dosahuje více než 30 tisíc ha (59 % stavu z roku 1990).

V regionech, kde se pěstuje jsou situovány i všechny cukrovary. První velké cukrovary vznikly na Slovensku v roce 1828 ve Veľkých Úľanoch a Vojnicích. Nejstarším moderním cukrovarem je cukrovar Šurany z roku 1852, který byl ale v roce 2000 uzavřen. Nejstarším doposud činným cukrovarem je cukrovar v Trenčianské Teplé z roku 1900. Největším slovenským cukrovarem je Eastern Sugar Slovensko, a.s.v Dunajské Středě, který navazuje na tradici zpracování cukrové řepy pěstované v Podunajské nížině. Do provozu s kapacitou 4 tisíce tun řepy za den byl uveden v roce 1969. V roce 1993 vznikla společnost s majoritním zastoupením společnosti Eastern Sugar, která je joint venture francouzské společnosti Saint Louis Sucre a britské společnosti Tate and Lyle. Skupina EASTERN SUGAR vznikla v roce 1991 zakoupením největšího cukrovaru ve střední Evropě, který se nachází v Maďarsku. V současnosti EASTERN SUGAR provozuje 5 cukrovarů ve třech zemích střední Evropy: jeden v Maďarsku, jeden na Slovensku a tři v České republice a vyrábí více než 300 tisíc tun cukru ročně.

Nejdůležitější ze skupiny technických plodin jsou olejniny. Mezi ty, které se na Slovensku pěstují, patří řepka olejná, slunečnice, mák a sója. Na rozdíl od ostatních plodin jejich osevní plochy ve srovnání s rokem 1990 výrazně narůstají. U řepky se téměř zčtyřnásobily, u slunečnic více než zdvojnásobily a v případě sóji se jedná o desetinásobek plochy ve srovnání se stavem v roce 1990. Souvisí to mimo jiné s využíváním některých plodin, zejména řepky na výrobu biopaliv. V roce 203 bylo vyrobeno 800 tun metylesteru řepkového oleje (MERO), na což byla poskytnuta státní podpora ve výši téměř 8 mil. SK. Velmi perspektivní je také využívání některých plodin při spalování biomasy jako alternativního paliva pro výrobu elektrické energie a vytápění.

Ovocnářství
Ovocné sady se na celkovém zemědělském půdním fondu podílí 0,7 %, ale přesto mají velký význam a tradici. Nejvíce, přes 7 mil. kusů je jabloní, následují švestky, jejichž počty v 90.letech 20.století výrazně poklesly. Zatímco v roce 1989 byly registrovány více než 3 miliony stromů švestek, v roce 2002 je to již pouhá čtvrtina toho stavu (842 tisíc stromů). Podobně se snížily na méně než polovinu počty hrušní, meruněk, třešní i višní.

Pěstování vinné révy
Celková rozloha vinic byla na Slovensku ještě v osmdesátých letech přibližně trojnásobná ve srovnání s jejich rozlohou v České republice. V současnosti však dosahuje již jen necelých 18 tisíc ha, což je od roku 1990 pokles téměř o třetinu. Většina vinohradů je na jižních a jihovýchodních svazích okrajových pohoří Podunajské a Východoslovenské nížiny (Malé Karpaty, Tríbeč, Krupinská planina, Zemplínské vrchy). Nejběžněji jsou pěstované muškátové odrůdy, které se podílí 80 % na celkové výměře vinic. Nejrozšířenější odrůdou je Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené a Müller-Thurgau. Na území Slovenska se vymezuje 6 vinohradnických oblastí: Malokarpatská, Jihoslovenská, Středoslovenská, Nitranská, Východoslovenská a Tokajská, která okrajově zasahuje z Maďarska. Každá oblast se člení na rajóny a ty na obce. Celkem je na Slovensku 603 vinařských obcí.

Podle nejstarších archeologických nálezů je zřejmé, že počátky vinohradnictví na území dnešního Slovenska jsou starší než z římského období. Vpádem Tatarů (r. 1241) byla ale převážná část vinohradů zničena a k jejich obnově došlo až s příchodem Němců v západní části a Italů v tokajské oblasti na východě Slovenska. V 15.století získala významné postavení na trhu s vínem rodina Fuggerovců, která získala hrad Červený Kámen, v jehož sklepích zřídili výrobnu vína a vinné sklepy. Později převzala dominantní postavení v obchodě s vínem Bratislava, která těžila z dobré dopravní polohy. V roce 1825 byla v Bratislavě postavena první uherská továrna na výrobu šampusu (J. E. Hubert), která byla vůbec první evropským podnikem na výrobu šumivého vína mimo území Francie. V polovině 19.století vznikla v Bratislavě firma J. Palugyay a synové vyrábějící přírodní i šumivá vína, která získala řadu mezinárodních ocenění.

V současné době upravuje podmínky pěstování vinné révy v určených vinohradnických oblastech, zásady výroby vína a jeho prodeje nový vinařský zákon č.332/1996 Sb. Legislativně jsou definovány pojmy jako stolové, jakostní, výběrové víno s přívlastkem nebo výběr z hroznů.

Tokajská vinařská oblast
Tokajská oblast patří mezi plošně nejmenší, ale svou jedinečností mezi nejznámější vinařské oblasti Slovenska. Kvalita a výjimečnost tokajských vín souvisí se specifickými přírodními podmínkami (sopečné půdy Zemplínských vrchů) vhodnými pro pěstování odrůd Furmint, Lipovina a Muškát žlutý. Vinařský zákon definuje slovenské tokajské víno jako víno na jehož výrobu lze použít pouze víno vypěstované v registrovaných vinicích Tokajské vinařské oblasti, jehož množství, cukernatost a zdravotní stav osvědčil pracovník kontrolního ústavu v den jeho sběru. Klasická výroba tokajských vín je založená na dlouholeté pozvolné oxidaci vín v malých (136-250 l ) dubových sudech, v hlubokých tufových sklepích, při stálé teplotě 10-12°C, vysoké vlhkosti vzduchu 88-95 % a za spolupůsobení sklepní plísně (Cladosporium cellare).

Živočišná výroba

Živočišná výroba tvoří 62 % hrubé zemědělské produkce a zajišťuje pro obyvatele důležité potraviny a suroviny. Jedním z hlavních problémů živočišné výroby je neustálý pokles stavů hospodářských zvířat, i když v současnosti je již mírnější. Je to důsledek klesající spotřeby živočišných produktů zejména mléka a hovězího masa. Negativně se také promítají rizika spojená s hrozbou BSE, na Slovensku byl zaregistrován již 14. případ nákazy. Koncentrace chovu skotu je větší v okrajových, příhraničních územích středního a severního Slovenska a v okrese Dunajská Streda. Chov prasat se koncentruje do urbanizovaných území a regionů s vyšší produkcí kukuřice na zrno, tj. do západní části země a Východoslovenské nížiny. Intenzita počtu hospodářských zvířat ke konci roku 2003 dosáhla 24,3 kusů hovězího dobytka a 15 kusů ovcí a koz na 100 ha zemědělské půdy, 101 kusů prasat a 994 kusů drůbeže na 100 ha orné půdy. Ve vnitrozemských vodách se ročně vyloví 2,6 tisíce tun ryb, z toho přibližně polovinu tvoří kapři a více než čtvrtinu pstruzi. Stavy včelstev se pohybují okolo 26 tisíc kusů a roční produkce medu dosahuje více než 3 tisíce tun za rok. Na 1 včelstvo tak připadají průměrné výnosy necelých 12 kg na 1 včelstvo (roj).

Zaměstnanost v zemědělství

V roce 2003 pracovalo v zemědělství 99,4 tisíce osob, což je o 9,5 tisíce méně než v roce 2002 a přibližně třetina ve srovnání se stavem v roce 1990. Na zaměstnanosti se nejvíce (68,9 %) podílí zemědělská družstva a obchodní společnosti. Přibližně čtvrtinu zaměstnanců tvoří osoby starší než 50 let. Samostatně hospodařící rolníci obhospodařují necelých 8 % zemědělské půdy, přitom pouze necelých 5 % z nich obhospodařuje více než 500 ha.