Hydrologické poměry

menu / fyzická geografie / hydrologické poměry

Hydrologickou síť na území Polska tvoří vodní toky, jezera a vodní nádrže. Významné jsou zásoby podpovrchových vod. Současná říční síť je významně ovlivněna reliéfem, geologickou stavbou a klimatickými podmínkami. Vodní bilance pro území Polska uvádí: odtok = 1892 km3 ročně, přítok = 192,4 km3 ročně a záleží na intenzitě výparu, velikosti dotoku a přítoku vod, sumy stážek připadajících na území Polska, bilanci vegetaci

Mezi typické deficitní regiony v bilanci vody náleží:

  • Pojezierze Kujawskie - ve srážkovém stínu (położone w cieniu opadowym),
  • okolí Łodzi - pozice na hydrologickém rozvodí (lokalizacja na dziale wodnym)
  • Wyżyna Kielecko-Sandomierska - oblast krasová (obszary krasowe)
  • Průmyslové aglomerace o nadprůměrném zalidnění (např. aglomerace Warszawska, Górnośląski Okręg Przemysłowy) - deficitnost je způsobena velkou spotřebou vody

Největší objem vody je v Polsku využíván pro průmysl (okolo 70 %), komunální hospodářství, včetně zásobování obyvatel pitnou vodou (okolo 20 %) a zbývající část v zemědělství (10 %). Podle statických údajů dosahuje průměrná spotřeba vody na 1 obyvatele Polska ročně 1,5 tis. m3 vody, což je v rámci Evropy podprůměrná hodnota (23. místo v Evropě).

Říční síť

Většina území Polska (99,7 %) náleží k úmoří Baltského moře (Morza Bałtyckiego), mezi nejvýznamnější vodní toky patří: Wisła a Odra. Do Baltského moře jsou odvodňovány prostřednictvím vodních toků také rozsáhlé plochy polských jezerních pánví, např. prostřednictvím řek: Rega, Parsęta, Wieprza, Słupia, Łupawa, Łeba, Reda, Pasłęka, Bauda (bezprostředně) nebo Łyna a Węgorapa ležící v povodí Pregoły, a také Czarna Hańcza i Szeszupa náležející do povodí Niemna. Relativně malá část na jihozápadě Polska (0,08 % plochy Polska) náleží k povodí Jizery a Orlice náležející do povodí Labe (úmoří Severního moře). Na jihu a jihovýchodě jsou plošně nevelká území (0,20 % rozlohy Polska) odvodňována prostřednictvím Orawy (povodí Dunaje) a Dniestru (součástí jeho povodí je řeka Strwiąż, jehož horní tok je na území Polska) do Černého moře.

Jednou ze základních hydrologických charakteristik povodí největších polských řek je asymetie povodí. Dokumentuje to například povodí Wisły (pramení na svazích Baraniej Góry), de asymetrie dosahuje 27 : 73), v případě podoví Odry (pramenná oblast Odry je v Oderských vrších v ČR) dosahuje asymetrie povodí poměru 30:70. Výrazné asymetrie jsou důsledkem pleistocenní glaciální modelace a celkového uspořádání (orientace) reliéfu severozápadním směrem (směr SZ - JV). V důsledku tak výtazně dominují pravostranné plochy povodí. Tyoickým rysem jsou také n ízko pložená rozvodí, která vedou často k bifurkaci a říčnímu pirátství a načepováním sousedních částí povodí. K bifurkacím dochází i v místech rozsáhlých pruluviálních kuželů, kdy se vodní toky rozdělují na dílčí koryta a ve vazbě na vodnost jednotlivých ramen může docházet k bifurkacím. Typickým příkladem je bifurkace řeky Obra, kdy část jejích vod odtéká do Varty a část do Odry.

Pro hydrografickou síť je tak typická vysoká hustota říční sítě a častá propojenost jednotlivých povodí. Njevětší polské řeky mají části toků lokalizované v síti pradolin formovaných v postgalciálním období.

Pramenné oblasti největších řek jsou lokalizovány v jižních horských oblastech (Karpaty i Sudety), v pásu vrchovin (např. z Wyżyny Krakowsko-Częstochowskiej vytéká Warta, z Roztocza řeka Wieprz), další zrojovou oblastí jsou jezerní pánve (např. v oblasti Mazurských jezer jsou zdrojnice Drwęcy, Pasłęki, Pisy či Wkry).

Režim řek se označuje jako typický oderský typ (snážkovo-sněhový), což znamená, že nejvyšší vodní stavy jsou dosahovány na jaře, kdy dochází k tání sněhové pokrývky a v letních měsících, které patří mezi srážkové nejbohatší. V místech, kde se řeky dostávají z vrchovin do oblastí rovin, se akumuluje mnoho sedimentů, které někdy vystupují nad hladinu a tvoří rozsáhlé proluviální (náplavové či výplavové) kužely, příkladem jsou proluviální kužely v povodí Wisły, zejména v regionu Mazovské nížiny.

Největší polské řeky

Většina území Polska (99,7 %) je odvodňována do Baltského moře, hlavními vodními toky jsou Wisła a Odra. V rámci úmoří Baltského moře tvoří nadpoloviční podíl povodí Wisły (54 %), povodí Odry pak zaujímá přibližně třetinový podíl (33,9 %), menší podíl pak zaujímá povodí řek Baltského přímoří (Przymorza) a povodí Pregoły (celkem 11 % rozlohy Polska).

Tab. 1: Největší polské řeky

Wisla

Wisła je nejvýznamnější a také nejdelší polská řeka (1049 km, prvenství dosahuje i v ploše povodí (194 425 km2) a dlouhodobém průměrném průtoku v místě ústí (1 020 m3/s). Wisła je také druhým největším vodním tokem přitékajícím do Balstského moře (po řece něvě, hodnoceno podle průtoků). Na rozdíl od Odry, která pramení v ČR, je na území Polska i pramenná oblast Wisły, která se nachází ve Slezských Beskydech. Zdrojnice Wisły jsou Černá a Bílá Wisełka, které pramení na svazích vrcholu Barania Góra (1 220 m n.m.). Označení vodního toku Wisła je po soutoku s vodním tokem Malinka v katastru obce Wisła, která je významným centrem turistiky.

Odra

Odra je druhu nejdelší řekou v Polsku a druhé místo je i podle plochy povodí a dlouhodobého průměrného průtoku v ústí. V západní části Polska vytváří 187 kilometrů dlouhou státní hranici s Německem a po 854 kilometrech toku ústí deltou ve Štětínském zálivu do Baltského moře. Z celkové délky 854 km, je na území ČR 112 km.

Warta

Povodí řeky Warty dosahuje rozlohy 54,5 tis. Km2, což je 17,4 % rozlohy Polska. Pramenná oblast Warty se nachází v regionu Krakowsko - Częstochowske vrchoviny (Wyżyny Krakowsko-Częstochowskiej) a na horním toku je koryto výrazně tektonicky podmíněno. Směr toku se zásadně mění v Częstochowe, kde se řeka stáčí na východ, za městem Wyżyna Częstochowską se nachází hluboký průlom vrchovinou Wielunskou (Wyżyną Wieluńską) - průlom se označuje jako Mirowski Przełom Warty a je až 70 metrů hluboký. Za průlomem se řeka opětovně stáčí na sever a následně na západ (okolí Radomska), následuje další průlom vrchovinou Wielunskou, a to Działoszyński Průlom Warty a následně ještě jednou prolamuje vrchovinou Wielunskou. Po trojím prolomení Wielunské vrchoviny protéká místem Kolo, míjí Konin a vtéká do pradoliny Warciańsko-Odrzańské, což je považováno za ukončení horního toku řeky. V blízkosti lokality Srem (Śrem) Warta vytváří další průlomové údolí - Poznanský průlom Warty (v délce přibližne 45 km). Průlomový úsek od sebe odděluje vrchovinu Poznańskou od vrchoviny Gniezninské. Geneze průlomového úseku souvisí s glaciální a post glaciální modelací, kdy se poledovcové údolí změnilo v klasické říční údolí s údolními terasami. Tento několik kilometrů široký úsek silně kontrastuje s šíří pradolin, které spojuje - pradolina Warszawsko-Berlińska na jihu a pradolina Toruńsko-Eberswaldzka na severu. Ve středu průlomového úseku leží město Poznań. Za začátek dolního toku Warty se označuje soutok s řekou Noteć ve městě Santok, poté co protéká přes Gorzów Wielkopolski Warta protéká územím národního parku Ústí Warty, jehož součástí je i ústí do Odry v Kostrzynie nad Odrou

Národní park ústí Warty

Ochrana krajiny v oblasti ústí Warty se daruje od roku 1965, kdy v jižní části dnešního národního parku byla vytvořena tzv. otevřená zoorezervace (zwierzyniec otwarty) z iniciativy Katedry zemědělství, lesnictví i v Zelené Hoře. V roce 1977 byla v této lokalitě vyhlášena přírodní rezervace Słońsk zařazená v roce 1984 mezi chríáněné lokality v rámci Ramsarské konvence. V roce 1996 byla rezervace překlasifikovánana na Park Krajobrazowy Ujście Warty (obdoba CHKO na území ČR). Park se stal stejně jako další parky na německo-polské hranici součástí projektu WWF Zielona Wstęga Odra - Nysa. Základ vzniku národního parku byl položen v roce 1999 podepsáním deklarace o vytvoření národního parku a k ofciálnímu vyhlášení NP Ústí Warty došlo v roce 2001 na ploše 8 074 ha.

Bug (západní)

Západní Bug (polsky Bug) je hraniční vodní tok v Polsku, v jeho jihovýchodní části při hranici s Ukrajinou (Lvovská a Volyňská oblast). Tvoří také státní hranici Polska s Běloruskem (Bretská oblast). V Polsku protéká územím Podkarpatského, Lublinského, Podleského a moravského vojvodství. Západní Bug je levostranným přítokem řeky Narew, která je podstatně kratším vodním tokem. Západní Bug má z celkové délky ? na území Polska (587 km), z toho 363 kilometrů je hraničním vodním tokem (tvoří státní hranici). Z celkové plochy povodí je v Polsku přibližně polovina (z 39 450 km2 je na území Polska 19 284 km2). Pramenná oblast Bugu se nachází v Podolské vysočině ve Lvovské oblasti na Ukrajině, Polskem protéká při východní a jihovýchodní hranici, kde odvodňuje Podlesí a Lublinskou vysočinu. Nejvyšší vodní stavy má Bug v době tání sněhové pokrývky (březen a duben), od prosince do března je koryto zamrzlé. Dlouhodobý průměrný průtok v ústí dosahuje 155 m3 /s. Západní Bug je přítokem Narewu teprve od roku 1962, do té doby byl přítokem Wisly a Nerew byl přítokem Bugu., i proto se objevují u těchto vodních toků velmi často odlišné základní hydrografické údaje. Nejcennější části povodí Bugu jsou součástí zvláště chráněného území Chráněné krajinné oblasti Podlaský Průlom Bugu (Park Krajobrazowy Podlaski Przełom Bugu), který je fragmentem údolí dolního Bugu od Terespolu do soutoku s řekou Točná (Toczna). Typickým rysem reliéfu jsou poledovcové vysočiny se zachovalými lesními komplexy. Území parku má délku 65 km a průměrná šířka od 3 do 6 km. Park má rozlohu 31 ha, z toho třetina je zalesněna. Podle Kondrackého (Kondracki, 1998) lze park rozdělit do tří mezoregionů: Průlom Bugu - zahrnuje samotné koryto a údolí vodního toku (severní část parku); Vysočina Sedlecká (Wysoczyznę Siedlecką) - západní části a Rovina Lukowská (Równina Łukowska) - východní části. Průlomové úseky jsou vázány na průlomy morénovými valy (např. v okolí Zabuża a Mielnika). Bug zde proráží (protíná) čelní morény zalednění Warty (stadiału Warty).

Bugonarew (Bugo-Narew) - historické označení úseku vodního toku v úseku mezi nádrží Zegrzynskou a zálivem pri ústí do Wisly. Název byl definitivně zrušen v roce 1963, v součsné terminologii je používáno označení Narew, Bug a Bug zůstal uznán za levý přítok řeky Narwi.

Narew

Polská řeka s pramennou oblastí v Bělorusku (Brestská oblast). Narew je pravým přítokem Wisly (oficiálně od roku 1963). Řeka pramení v severovýchodní části bělověžského pralesa v Bělorusku v části zvané Divoké bahno. Povodí v pramenné oblasti je z velké části zamokřené, jsou zde rozsáhlé plochy rašelinišť, časté je větvení v síť ramen a meandrující úseky. V soutokové oblasti s Wislou (v nadmořské výšce Zdroj vody je převážně z tající sněhové pokrývky. Průměrný průtok při ústí vodní nádrže na soutoku s řekou Bug (nádrž Zegrzynska) dpsahuje 130 m3 /s, při ústí do Wisly 318 m3 /s. Při extrémních vodních stavech se hladina zvyšuje o 4 až 6 metrů.

San

Řeka San odvodňuje jihovýchodní část Polska, na 55. kilometru začíná tvořit hranici mezi Polskem a Ukrajinou. Plocha povodí dosahuje celkem 16 861 km2, z toho 14 390 km2 v Polsku a 2 471 km2 na Ukrajině. Po 443 kilometrech toků ústí do Wisły. Pramenná oblast Sanu se nachází v systému Karpat ve Východních Beskydech na Ukrajině (pramen leží v nadmořské výšce 925 m). Na úpatí Karpat vytváří četné náplavové kužely a následně protíná Sandoměřskou nížinu. Největšími přítoky Sanu jsou Wisłok a Tanev. V roce 1968 byla na horním toku Sanu postavena Solinská vodní nádrž s hydroelektrárnou. Hlavním projektantem přehrady byl Ing. F. Niczkie. Stavba přehrady trvla 9 let a zaměstnávala více než 2 tisíce pracovníku. Výškou hráze 81,8 m je nejvyšší přehradou v Polsku, délka hráze dosahuje 664 m. Plocha vodní nádrže dosahuje 22 km2 a maximáůní objem zadržené vody he 474 mil. m3 vody.

Noteć (Netze)

Řeka Noteć o délce 388 km odvodňuje jihozápadní část Polska a největším přítokem Warty. Plocha povodí dosahuje celkem 17 330 km2. Délkou toku je sedmou nejdelší v Polsku. Řeka má dva výrazně odlišné úseky toku, a to Horní Noteć (Noteć Górna) o délce 204 km (od pramene do lokality Naklo) a Dolní Noteć (Noteć Dolna) zaujímající dolní část toku až po ústí s tokem Warta.

Jezera

Jezera jsou na celém území Posla velmi četně zastoupena, většina je důsledkem rozsáhlé glaciální modelace. Celkem je uváděno na území Polska více než 9 tisíc jezer podílející je na rozloze Polska přibližně 1 %. Největší koncentrace jezer je v severní části, zejména Pomořanské jezerní plošině, kde je nejvyšší hustota vodních plocha v Polsku, nachází se zde 44 % jezer v Polsku, jsou však plošně menší než například jezera Mazurské jezerní plošiny. Podíl plochy jezer na celkové rozloze v Pomořanské oblasti dosahuje jenom 2,4 %. Na Pojezeří Mazurském leží přbližně 28 % polských jezer, jedná se o velká jezera a jezernost (podíl jezer na rozloze) zaujímá 4,5 %. V rámci Mazurské jezerní plošiny je někdy samostatně vyčleňováno Suwałské pojezeří. Významnými jezerními oblastmi jsou také Pomorská jezerní plošina (Pojezierze Pomorskie), Velkopolská jezerní plošina (Pojezierze Wielkopolskie), kde geneze jezer souvisí se středopolským zaledněním stadiálu Varty, Leczynsko - Wlodawském pojezeří s četnými krasovými jezery, karová jezera jsou v Krkonoších a Tatrách. Z celkového počtu více než 9 tisíc jezer má rozlohu větší než 1 ha celkem 7 081 jezer.

Na území Polska se vyskytuje několik genetických typu jezer:

  • Jezera poledovcová údolní - mají protáhlý tvar, strmé břehy, členité dno jezerní pánve; geneze souvisí s činnosti tavných vod vytékajících z čela ledovce - příkladem jsou jezera: Nidzkie, Hańcza, Jeziorak;
  • Jezera poledovcová morénová - zaujímají značnou rozlohu - např. jezera: Śniardwy, Mamry, Wielimie;
  • Poledovcové čočky - malá rozloha, vznikly roztátím čočky ledu, která zůstala v morénovém valu - např. jezera na Pojezierzu Olsztyńskim
  • Krasová jezera - jezera vázaná na krapce horniny, vznikla na dnech závrtů, propastí, jedná se o plošně malá jezírka, např. jezera na Niecce Nidy, Pojezierzu Łęczyńsko - Włodawskim
  • Jezera dun (jeziora wydmowe) - jsou typická v povodí Warty i Noteci, vznikla za písečnými dunami
  • Jezera říční - vznikla zaškrcením meandrů řek;
  • Jezera deltová - jsou fragmentem mořských zálivů v místech říčních delt, např. jezero Dąbie, Drużno;
  • Pobřežní jezerane - vznikla oddělením od pobřežní linie, zaškrcení mořských zátok - např. jezero Bukowo;
  • Jezera karová - vznikla jako důledek horského zalednění, vyplňují karovou depresi, typický je oválný či kruhovitý půdorys a relativně velká hloubka, příkladem jsou jezera: Morskie Oko, Czarny Staw, Wielki Staw w Karkonoszach, Smereczyński Staw w Tatrach.

V Polsku se nachází i kryptodeprese, např. jezero Miedwie, jehož hladina se nachází 29,7 m pod hladinou moře. Jezera jsou důkazem existence velmi mladého reliéfu. V minulosti bylo i v oblasti Středopolských nížin mnoho jezer. Časem se v nich ale usazují sedimenty, mělčí jezera zarůstají a mění se v bažiny a rašeliniště.

Největší jezera v Polsku:

  • Śniardwy - na území województwa Warmińsko-mazurskiego; jedná se o typ poledovcového morénového jezera; zaujímá plochu 113,4 km2, maximální hloubka: 23,4 m
  • Mamry - na území województwa Warmińsko-mazurskiego, jedná se o typ poledovcového morénového jezera; zaujímá plochu 102,8 km2, maximální hloubka: 43,8 m
  • Łebsko - na území województwa Pomorskie, zaujímá plochu 71,4 km2, maximální hloubka: 6,3 m
  • Dąbie - na území województwa Pomorskie (v jeho západní části), zaujímá plochu 56,0 km2, maximální hloubka: 4,2 m
  • Miedwie - na území województwa Pomorskie (v jeho západní části), geneticky se jedná o jezero poledovcové údolní, zaujímá plochu 35,3 km2, maximální hloubka: 43,0 m
  • Jeziorak - na území województwa Warmińsko-mazurskie, zaujímá plochu 31,5 km2, maximální hloubka: 12,9 m
  • Niegocin - na území województwo Warmińsko-mazurskie, zaujímá plochu 26,0 km2, maximální hloubka: 39,7 m

Nejhlubší jezera v Polsku:

  • Hańcza (województwo podlaskie, głębokość 108,5 metry, jezero poledovcové údolní)
  • Drawsko (województwo zachodniopomorskie, głębokość 79,9 metry, jezero poledovcové údolní)
  • Wielki Staw (województwo małopolskie, głębokość 79,3 metry, kar - crik)
  • Czarny Staw (województwo małopolskie, głębokość 76,4 metry, kar - crik)
  • Wigry (województwo podlaskie, głębokość 73 metry, jezero poledovcové údolní)

Tab. 1: Největší jezera v Polsku

Zaokřená území - bažiny

Zamokřená území zaujímají na území Polska přibližně 4 % povrchu, typicky jsou zastoupeny v oblastech ejzerních plošiny, v praúdolích (Biebrza, Noteć, Narew), v oblstch sandrových výplavových kuželů (např. na rovině Kurpiowskiej), v podhorských kotlinách (naopř. Kotlina Sandomierska, Kotlina Nowotarska) nebo v regionu Polesie Lubelske.