Zemědělství

menu / socioekonomická geografie / zemědělství

Zemědělství v Polsku představuje jedno z nejvýznamnějších odvětví hospodářství. Podíl na HDP země činí 3,4 %, z počtu pracujících (17,92 mil.) je v zemědělství zaměstnáno 17,4 %, tedy více jak 3 mil. obyvatel země (CIA, 2013).

Zemědělství má v Polsku velmi starou tradici a zemědělský rozvoj významně ovlivnil i podobu společnosti. Velká část polské populace je hluboce spjata s půdou, což se odráží také na sociálních vazbách, kultuře, a rozmístění společnosti do venkovských oblastí.

Zemědělská politika v Polsku prošla během historie mnohými změnami, z nichž v současnosti je nejzásadnější vstup Polska do EU v roce 2004 a zapojení do evropské zemědělské politiky, která vede k intenzifikaci rostlinné a živočišné výroby a zavádění efektivnějších technologických procesů. Důležitou roli sehrálo odstranění bariér v zahraničním obchodu se západní Evropou, která je dnes hlavní odbytištěm více jak 80 % exportu zemědělských produktů Polska. Mezi nejvýznamnější exportní země patří Německo, Velká Británie, Česko, Nizozemí, Itálie a Rusko. Ve struktuře zahraničního obchodu dominují obilniny tvořící až 55 % z hodnoty celkového exportu. Mezi další vyvážené plodiny patří ovoce a výrobky z ovoce, cukr a cukrářské výrobky, z živočišné produkce dominuje vývoz masa, masných a mléčných výrobků.


Přírodní podmínky

Klima

Základním podmiňujícím faktorem pro zemědělskou produkci jsou přírodní podmínky. Mezi nejvýznamnější pro zemědělství patří klimatické a půdní podmínky, charakter reliéfu a zeměpisná šířka.

Polsko je nížinná země zarovnaná a pokrytá sedimenty kontinentálního ledovce a proto se může zemědělská produkce soustředit do oblastí s optimálními agroekologickými podmínkami - pod 500 m n. m. Ale i zde existují problémy například s půdní erozí, která je v současnosti umocňována používáním moderní agrotechniky.

Pro klima Polska je charakteristický kontakt oceanilita a kontinentality, který je typický pro svou značnou variabilitu povětrnostních podmínek. I přes relativně malou rozlohu Polska, z hlediska rozmístění takovýchto velkých vzduchových hmot, má rozložení a proměna klimatu velký vliv na rozšíření zemědělských rostlin a zvláště načasování zemědělských prací. V mírném klimatickém pásu je také nutné často předpokládat výskyt extrémních povětrnostních situací, které mohou poničit nebo úplně zlikvidovat úrodu. V případě Polska se nejčastěji jedná o jarní mrazy, zimní vpády arktického vzduchu, které ohrožují ovocné stromy, dlouhá období dešťů nebo naopak extrémní sucha a letní bouřky a krupobití. Rozložení ročního chodu srážek se pohybuje mezi 500 až 700 mm s maximy v létě. Míra oslunění zemského povrchu rovnoměrně klesá od severu k jihu.

Mapa klimatických oblastí Polska Zdroj: http://www.fao.org/ag/AGP/AGPC/doc/Counprof/Poland/figure4.htm1

Nejdůležitější podmínkou pro zemědělskou produkci je délka vegetačního období, která se odvíjí od ročního chodu teplot, srážek a délky slunečního svitu. Jeho délka se v Polsku pohybuje od 190 dní v horských oblastech a v oblasti Pojezierze Suwalskie na východě země, až po 220 dní v Slezské nížině, Lubušském vojvodství na západě a podkarpatských nížinách na jihovýchodě Polska.

Vegetační období začíná nejdříve v třetí dekádě března ve Slezské nížině - mezi Opolem, Hlohovem a podkarpatskou kotlinou. Nejpozději vegetační období začíná v druhé dekádě května v oblastech Mazurských jezer (Pojezierze Suwalskie), Pomořansku, v Karaptech a Sudetech.

Mapa délky vegetačního období Zdroj: http://www.zazi.iung.pulawy.pl/Documents/Maps.htm 2

Mapa srážek během vegetačního období Zdroj: http://www.zazi.iung.pulawy.pl/Documents/Maps.htm 2

Mapa délky vegetačního období Zdroj: http://www.zazi.iung.pulawy.pl/Documents/Maps.htm 3

Mapa průměrné roční teploty Zdroj: http://www.zazi.iung.pulawy.pl/Documents/Maps.htm 3

Numerická mapa celkového ročního oslunění Zdroj: http://www.zazi.iung.pulawy.pl/Documents/Maps.htm 3

Zemědělská půda

Pro Polsko je charakteristický vysoký podíl zemědělské půdy v poměru k celkové rozloze. Tento stav je dán zejména působením socioekonomických vlivů z minulosti, nízkou úrovní ekonomického rozvoje ve srovnání se zeměmi západní Evropy a přelidněním venkova. Zemědělská půda byla vytvořena v oblastech s úrodnou půdou a v méně industrializovaných oblastech centrální a východní části Polska. Nejnižší podíl zemědělské půdy lze nalézt v oblastech s nepříznivými agroekologickými podmínkami, zalesněném severozápadním Polsku a na územích charakteristických vysokým podílem urbanizace a industrializace.

Z celého území Polska je zemědělsky využíváno 49,7 % rozlohy státu, tedy 15,5 mil. ha. Pro zemědělství je nejdůležitější orná půda, která tvoří až 75 % (12 mil. ha), sady 2 % (336 tis. ha) a trvalé pastviny tvoří necelých 20 % (3,2 mil. ha).

Největší zastoupení orné půdy lze nalézt ve Velkopolském vojvodství, Lublinkské vrchovině, Malopolské vrchovině, v oblasti delty Visly, Slezské nížině a v Kujavsku.

Sady zabírají pouze necelá 2 % ze zemědělské půdy, ovšem intenzivně se na nich pěstují hlavně ovocné stromy – jablka, dále pak hrušky a třešně. Nejdůležitějšími bobulovitými plodinami jsou rybíz a maliny. V roce 2003 se Polsko podílelo na evropské produkci rybízu podílem 45 %, malin 38 % a jahod 14 %. Mezi lokality, kde dominují sady patří oblast v okolí Grójec Skierniewice, Sandoměřsko a podhůří Karpat.

Pastviny a louky zahrnují 20 % zemědělské půdy. V roce 2004 se louky rozkládaly na 2,4 mil. ha a pastviny na 1 mil. ha zemědělské půdy. Největší území pokrývají v oblastech charakteristických nízkou kvalitou půdy. Louky jsou koncentrovány v údolích největších řek, v horách a na zamokřených půdách. Pastviny se nachází hlavně v severovýchodní horské části Polska, v Karpatech a v Sudetských horách a při jejich úpatích.

Kvalita zemědělské půdy

Kvalita zemědělské půdy v Polsku je velice nízká, nižší než je průměr EU, a to z důvodu velkého podílu chudých a kyselých půd. Jedná se zejména o lehké půdy s vysokým podílem písčitých částic, které se na území Polska vyskytují až na 60 % území. Podle typů půdy jsou nejvíce zastoupeny hnědozemě a podzoly, které jsou rozšířeny v nížinách a pokrývají až 80 % území Polska. Ovšem ze zemědělského hlediska nejúrodnější půdy – černozemě, které se vytvořily na spraších, jsou zastoupeny pouze na 1 % území, v oblastech nížin Velkopolska, Sandoměřska a v okolí Krakowa.

Podíl jakostních tříd půd Zdroj: http://www.intensywny.pl

Jakostní třídy zemědělské půdy

Největší zastoupení má třída IV. (téměř 40 % z celkové rozlohy orné půdy), která je charakaterizovaná jako půda průměrné kvality. Jedná se o půdy, které se nachází v horších pozicích v terénu, jsou často náchylné na vodní erozi, během období horka zasychají a tvoří hluboké trhliny a hroudy, naopak v době vyšších srážek bývají často zamokřené. Za předpokladu optimálních agroekologických podmínek je na těchto půdách dosahováno relativně vysokých výnosů pšenice, cukrové řepy a jetele. 21% orné půdy v Polsku je zařazeno do třídy V. - špatná orná půda. Tato třída zahrnuje mělké a kamenité půdy, většinou s nízkým obsahem organické hmoty. Tyto půdy jsou vhodné pro ovocné stromy a některé směsi pícnin.

Struktura zemědělství

Na podobě současného zemědělství se do velké míry odrazily historické souvislosti od raného novověku. V 16. století představovalo Polsko obilnici Evropy, i když v této době to bylo dáno faktem, že k Polsku náležela dále území dnešní Litvy i Ukrajiny. Držba půdy a velkostatkářská třída platila za hlavní politickou a ekonomickou sílu státu. Od 18. století, kdy byly různé části Polska děleny mezi okolní velmoci Pruska, Rakouska-Uherska a Ruska, se vytvářely i různé formy usedlostí a způsoby hospodaření, podle toho, pod jaký zábor kam která část náležela. V období, kdy Polsko patřilo do bloku sovětských republik, zemědělství a vlastnické struktury držby půdy ovlivnila snaha kolektivizace a centrální plánování hospodářství, které usilovalo o socializaci zemědělské půdy. Tento proces neměl však v Polsku takové dopady jako v ostatních zemích východního bloku. Pokusy o kolektivizace v 50. letech skončily neúspěšně a jediné Polsko bylo komunistickou zemí, kde v naprosté většině (75 %) zemědělská půda byla držena v soukromém vlastnictví, což přetrvalo až do současnosti. Ve vlastnické struktuře držby půdy vlastní soukromé rodinné farmy naprostou většinu rozlohy zemědělské půdy. Tyto malé rodinné farmy nalezneme hlavně v centrální, jižní a východní části Polska. Na západě a severu dominují farmy ve státním vlastnictví. Tento stav je výsledkem historických změn a reforem po druhé světové válce, kdy v této oblasti existovaly rozlehlé velkostatky náležející německým velkostatkářům obyvatelstvu, které bylo v poválečném období vysídleno. Jejich pozemky přesahující mnohdy rozlohu 100 ha byly zkonfiskovány, částečně rozparcelovány a předány do vlastnictví hlavně vysídlencům z východu. Noví vlastníci, kteří pozemky skoupili po privatizaci po roce 1989 se začali na těchto farmách orientovat čistě na komerční produkci. Další formou vlastnictví zemědělské půdy je družstevní. Tato forma je typická na západě Polska, ve vojvodství Velkopolském a Dolnoslezském.

Pro polské zemědělství je typické nevhodná struktura výměry farem, roztříštěnost parcel a atomizace zemědělské půdy. Nejčastějším typem (57 %) jsou malé rodinné farmy od 1 do 5 ha. Způsob obhospodařování zemědělské půdy je extenzivní, tedy neefektivní a společně s malým využíváním minerálních hnojiv, herbicidů a pesticidů jsou dosahovány nízké zisky. Roli také hraje nízká vzdělanost a odbornost pracujících v zemědělství, kteří stále využívají zastaralé metody zemědělské výroby.

Počet hospodářských statků, struktura výměry a percentuální vyjádření podílu farem ve vztahu k zemědělské půdě přesahující rozlohu 20 ha v porovnání s ostatními evropskými zeměmi Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010

Družicový snímek v nepravých barvách znázorňující znázorňující roztříštěnost malých parcel (2-5 ha) ve východním Polsku Zdroj: http://www.fas.usda.gov/pecad2/highlights/2003/12/poland/index.htm

Družicový snímek v nepravých barvách znázorňující farmy o velikosti parcel (50-100 ha) typických pro západní Polsko Zdroj: http://www.fas.usda.gov/pecad2/highlights/2003/12/poland/largefarm1.htm


Zaměstnanost v zemědělství

Jedním ze základních ukazatelů definujících úroveň rozvoje hospodářství země je podíl zaměstnaných v zemědělství. V tomto ohledu je situace Polska vzhledem k jiným zemím EU nepříznivá. Z celkového počtu pracujících (17,92 mil) je v zemědělství zaměstnáno 17,4 %, tedy více jak 3 mil. obyvatel země (CIA, 2011).

Jedním z hlavních příčin, který se podílí na této zvláštní situaci zemědělství v Polsku je historický faktor. Z minulosti totiž zůstala zachována sociální struktura společnosti od první republiky, zejména venkovská, zpoždění urbanizace v důsledku dvou světových válek a skutečnost, že v Polsku zůstalo odvětví zemědělství jakožto hospodářského sektoru především v soukromém vlastnictví. Snižování počtu pracujících v zemědělství začal po druhé světové válce. V roce 1950 se zemědělskou činností zabývalo až 51 % z celkového počtu zaměstnaných (více jak 5,4 mil.) Tento vysoký počet byl zachován ještě na konci 80. let v době před restrukturalizací zemědělství (přes 5 mil. ob., 28 % z celkového počtu pracujících. V důsledku restrukturalizace a transformace ekonomiky po roce 1989 došlo v rámci jiných sektorů hospodářství k velkému propouštění a rychlému růstu nezaměstnanosti. Problém tzv. strukturální nezaměstnanosti způsobil, že lidé zabývající se zemědělskou činností spatřovali ve vlastnictví farmy, půdy a výnosů z ní větší jistoty, jakožto zajištění příjmu pro domácnost. Neochota opustit zemědělský sektor pak byla navíc podpořena špatnou bytovou politikou a celkově chybějící podporou ze strany státu.

Proměna nastala až na začátku 21. století po vstupu Polska do EU. Polsku se dostalo podpory ze strukturálních fondů a napomohl mu celkově začlenění do evropské zemědělské politiky, která se soustřeďuje mimo jiné na rozvoj venkova, zefektivnění zemědělské výroby a zvýšení produktivity práce. Po vstupu Polska do EU se zemědělstvím zabývalo 2,1 mil. obyvatel (16,5 % z celkově zaměstnaných). Nejvyšší podíl zaměstnaných v zemědělství se týká jihovýchodní části země. Na 100 ha zde pracuje v průměru 20 osob a dominují zde malé rodinné farmy, které mají výnosy ze zemědělské produkce jako základní a hlavní zdroj příjmu. Ve vojvodství Lublinském bylo zaměstnáno v zemědělství 38,6 %, v Podlaském 36 %, ve Svatokřižském 33 %. Nejnižší zaměstnanost v zemědělství je na západě země, kde podíl nepřesahuje ani 10 %. Absolutně nejnižší je ve vojvodství Slezském, kde počet pracujících v zemědělství tvoří pouze 4,7 %.

Počet a podíl zaměstnaných v zemědělství z celkové ekonomicky aktivní části populace ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010

Vývoj a projekce podílu počtu zaměstnaných v Polsku v porovnání s jinými zeměmi Zdroj: FAO, 2009

Počet zemědělsky aktivní populace na 100 ha zemědělské půdy Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010


Zemědělská produkce

Zemědělská výroba v Polsku vždy patřila k důležitým sektorům hospodářství. V poválečné době až do doby restrukturalizace (po roce 1989) její podíl na hrubém domácím produktu klesal (z 58 % v roce 1947, 33,8 % v 1960, 12 % v 1980) na dnešních 3,7 % (2006). To je normální trend ve všech rozvinutých zemích stejně jako proměna struktury produkce, a to zvyšování podílu rostlinné výroby na úkor živočišné. Převaha rostlinné produkce se týká zejména Dolnoslaského vojvodství (58,3 %) a Pomořanského (50,4 %), kde dominují úrodné půdy.

Značné změny v zemědělské produkci nastaly v době transformace po roce 1990. Vlivem makroekonomických podmínek v celém postsovětském bloku se začala zemědělská produkce snižovat. V letech 1996-2002 se začal snižovat počet jednotlivých farem o 212 600 (12,4 %). Polsko načas ztratilo odbytiště potravin na východních trzích, které ale po přistoupení do EU v roce 2004 nalezlo v západní Evropě. Změnu v produkci vybraných nejdůležitějších zemědělských produktů dokládá tabulka 1.

Tab. 1: Produkce nejdůležitějších zemědělských produktů v letech 1999 a 2007 v Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010


Percentuální vyjádření počtu farem zabývající se zemědělskou činností Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010


Tab. 2: Struktura farem podle charakteru zemědělské produkce (2002) Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010


Zemědělská produkce v přepočtu na 1 ha zemědělské půdy je v Polsku v průměru kolem 5 000 PLN. Oblasti s nejvyšší produkcí jsou Lodžské a Velkopolské vojvodství, kde je obecně vysoká úroveň zemědělství a hlavní činností je chov prasat. Roční výnosy zde přesahují 6 300 PLN na 1 ha.

Výnosy v PLN z jednoho hektaru Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010


Rostlinná produkce

Obilniny

V rostlinné výrobě dominuje produkce obilovin, které jsou pěstovány až na 72 % orné půdy, jedná se pak zejména o pšenici a žito. Produkce těchto plodin byla v minulosti vyšší, ovšem mezi lety 1990 až 2006 došlo k výraznému poklesu na úkor pěstování obilných směsí a tritikale.

Nedůležitější plodinou je pšenice, která je pěstována na více jak 2 mil. ha a koncentruje se v oblastech Slezských nížin, na jihovýchodě v podhůří Beskyd, Malopolské vrchovině, Štětínské nížině a v oblasti dolního Povislí. Výnosy pšenice na hektar byly v roce 2004 přes 39 dt. Ostatní obilniny mají nižší výnosy: ječmen 32,5 dt/ha, oves 25 dt/ha a žito 23,7 ha.

Ječmen je pěstován ve stejných oblastech jako pšenice, ovšem pouze na 1,2 mil. ha orné půdy. Má širší využití (krmné účely, zejména pro výkrm prasat, potravinářství, pivovarnictví). Žito bylo po dlouhý čas jednou z nejvýznamnějších plodin pěstovaných v Polsku, ale nahradila jej pšenice. V roce 1960 bylo pěstováno na 4,4 mil. ha, zatímco v roce 2007 to bylo pouze 1,3 mil. ha. V 70. letech Polsko představovalo 2. největšího celosvětového producenta (25 %). Žito je nenáročná obilnina, nevadí mu nepříliš vhodné klimatické podmínky a je celkem odolný protiškůdce a chorobám. V současnosti se pěstuje v centrální a východní části země, především v Lodžském vojvodství, Mazovsku a Podlaském vojvodství, tedy v místech s málo intenzivním zemědělstvím a nepříznivými agroekologickými podmínkami. Žito je od 21. století vytlačováno z polí tritikalem, což je kříženec pšenice a žita a Polsko je v současnosti jeho největším světovým producentem. V roce 2007 jeho pěstování zabralo 1,26 mil. ha a největšího zastoupení měl v oblastech Velkopolska, Kujavska a Suwalszczyznie. Nejmenší podíl na osevních plochách (0,6 mil. ha) zaujímá oves, který snáší krátkou dobu vegetačního období i vydatné srážky, proto se pěstuje v oblastech s nízkou jakostí půdy a nevhodnými klimatickými podmínkami. Takové lze nalézt například ve východním Polsku v oblasti Svatokřižských hor a Karpatech. Oves se pěstuje hlavně jako krmivo pro koně. Dalšími významnými plodinami jsou kukuřice, pohanka a proso.

Zastoupení plodin na osevních plochách Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010


Brambory

Brambory jsou jednou tradiční a nejčastější složkou jídelníčku Poláků, slouží pro výrobu škrobů, líhu a jako krmivo pro prasata, i když v posledních letech jsou postupně nahrazovány efektivnějšími krmivy, především obilninami. V důsledku toho se zmenšila osevní plocha z 1,3 mil. ha v roce 1996 na pouhých 0,57 mil. ha (2007). Brambory se nejvíce pěstují ve východní, jihovýchodní a centrální části země, zejména v oblasti Sieradza a Kalisza.

Průmyslové rostliny

V roce 2004 se průmyslové rostliny pěstovaly na ploše 0,9 mil. ha. Mezi nejdůležitější průmyslové plodiny patří cukrová řepa, řepka a tuřín. Menší význam pak mají len, tabák a chmel. Pro průmyslové plodiny jsou velmi důležité vhodné klimatické podmínky a dobrá organizace zemědělství za použití moderní agrotechniky.

Průmyslové plodiny Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010

Cukrová řepa je surovinou pro výrobu cukru a její listy jsou ideální jako krmivo pro zvířata. Pěstování cukrové řepy je náročné na práci, vyžaduje bohaté agronomické znalosti, je náročná na hnojiva, dlouho vegetační dobu a intenzivní sluneční záření, a proto je nutné ji pěstovat na půdách vysoké jakosti, které se nachází například ve Slezské nížině, Sudetském podhůří, Zamojszczyznie, Lubelské vrchovině nebo Měchovské vrchovině. Celkově je pěstována na 0,25 mil. ha zemědělské půdy.

Oblasti pěstování cukrové řepy (2002) Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010

Řepka je olejnina, která zabírá malé osevní plochy (0,8 mil. ha). Mezi další olejnaté plodiny pěstované v Polsku patří mák, slunečnice a hořčice. V současnosti je významné pěstování řepky pro výrobu řepkového oleje, který se využívá také pro průmyslové účely, na výrobu bionafty a průmyslových olejů. Vyžaduje úrodné půdy a vhodné klimatické podmínky, proto se pěstuje hlavně v podhůří Sudetském, Kujavsku a Vislanských nížinách, v menší míře také na Štětínských nížinách a Lubelské vrchovině.

Ovoce, polní zelenina a skleníkové plodiny

Polsko je významným producentem ovoce a zeleniny. Mezi nejčastější plodiny patří jablka, hrušky, švestky, višně a třešně, dále bobulovité ovoce (jahody, maliny, rybíz a angrešt).

Mezi nejvýznamnější polní zeleninu pěstovanou v Polsku patří zelí, rajčata, mrkev, okurky, cibule a červená řepa. V roce 2007 byly dohromady pěstovány na 0,2 mil. ha zemědělské půdy, především v údolí Visly – od Zulaw Wislanych až po Krakow, v oblastech, kde se vyskytují aluviální úrodné půdy s vhodným mikroklimatem. Pro pěstování zeleniny je také typická lokalizace v blízkosti velkých městských center, kvůli snížení nákladů na přepravu. Nejspecializovanější ve výrobě jsou pak farmy v okolí Varšavy a Krakowa. Mezi skleníkové plodiny patří zejména rajčata, okurky a květák.

Pěstování polní zeleniny Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010

Živočišná produkce

Živočišná produkce se na celkové zemědělské produkci podílí 58 %. Ve struktuře dominuje chov dobytka (42,5 %), prasat (32 %) a drůbeže (16,3 %). Dobytek se nejvíce chová v jihovýchodní části Polska (Podlaské vojvodství 76 %, Warminko-Mazurské vojvodství 68 %). Nejvíce prasat je chováno ve vojvodství Velkopolském (56 %), Kujavsko-Pomorském (47,2 %) a Opolském (47 %). Chov drůbeže je charakteristický pro vojvodství Lubušské. Obecně se polská živočišná výroba specializuje na produkci vepřového a mléka.

Struktura živočišné produkce podle krajů Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010

Chov dobytka se v Polsku soustřeďuje na produkci mléka. V Polsku je chováno 5,7 mil. kusů dobytka (2007), což odpovídá po přepočtu na hektar zemědělské půdy v průměru 35 kusů. Orientace na mléčná plemena skotu se odrazila i v odlišné struktuře chovu. Největší produkce mléka na hektar zemědělské půdy je ve Podlaském vojvodství (1600 l), které se na celkovém objemu produkovaného mléka podílí 15 %. Ovšem největší objemy produkce jsou dosahovány v Mazovském vojvodství (20 %).

Produkce mléka Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010

Chovem prasat se zabývá zhruba 40 % farem, z nichž skoro polovina má menší chovy od 1-9 kusů. Chov prasat je úzce spjat s rostlinnou výrobou. Nejintenzivněji se prasata chovají ve Velkopolském vojvodství, odkud pochází až 25 % produkce vepřového masa. Spotřeba vepřového masa na jednoho obyvatele byla v letech 199-2005 v průměru 37-39 kg/osobu. V Polsku se chová přibližně 22 mil. kusů prasat. V současnosti dominuje (24 %) velkostádový chov na velkých farmách o rozloze 20-50 ha, 20 % chovu se soustřeďuje na farmách o rozloze vyšší než 50 ha.

Chov prasat Zdroj: Atlas Rolnictwa Polski, 2010

Chov drůbež se na celkové živočišné produkci podílí 27 % (2006) a zaměřuje se především (88 %) na chov slepic – nosnic. Téměř třetina drůbežího masa vyrobeného v Polsku pochází z vojvodství Velkopolska a Mazovska. Průměrný počet drůbeže na hektar zemědělské půdy je 700, největší zastoupení pak má vojvodství Velkopolska (1 564 slepic). Do chovu drůbeže se dále řadí chov hus. Ze 4 mil. kusů se jich 30 % chová ve Velkopolském vojvodství, kde dominuje také chov kachen (13 %). V současnosti dochází k výraznému nárůstu chovu krůt (7 mil. kusů v roce 2006 oproti 20 tis. v roce 2002), na které se specializuje (1/3 produkce) hlavně farmy ve Varmiňsko-Mazurském vojvodství.

Mezi další části živočišné produkce patří už jen okrajově chov ovcí (300 tis. kusů v roce 2006). Ten se soustřeďuje do horských oblastí, hlavně v Malopolsku, které se na produkci vlny (900 tun ročně) podílí jednou třetinou. Kozy (131 tis. kusů v roce 2006) jsou chované na maso a mléko a nejvíce (60 %) se jich chová na malých farmách do 2 ha. V minulosti byl velmi významný chov koní, a to hlavně jako tažná síla. Ještě v 70. letech jich bylo pro tento účel chováno až 60 %, ovšem v současnosti v důsledku modernizace a mechanizace v zemědělství jejich podíl klesl na 2 %. V roce 2002 pouze 10 % farem vlastnilo koně, ale zato roste jejich význam pro chov a sportovně-rekreační účely. Význam v minulosti hrálo také včelařství. Produkce medu a včelařských produktů se každoročně snižuje. V roce 1984 v Polsku existovalo 2,73 mil. včelínů, v roce 2002 již jen 0,56 mil. Nejvíce se vyskytují ve vojvodství Lublinském, Malopolsku a v podhůří Karpat. Produkce medu v roce 2006 činila 22 000 tun a pocházela hlavně od malých farmářů.


Zdroje:

  1. Bański J., (red.), 2010, Atlas Rolnictwa Polski, IGiPZ PAN, Warszawa. [cit. 2013-02-25] Dostupné: http://www.igipz.pan.pl/tl_files/igipz/ZGWiRL/ARP/.
  2. Central Intelligency Agency. [cit. 2013-02-25] Dostupné: https://www.cia.gov/index.html.
  3. Department of Agrometeorology and Applied Informatics. [cit. 2013-02-25] . Dostupné (http://www.zazi.iung.pulawy.pl/.
  4. FAO (2009): Food and Agriculture Organization of the United Nations database – FAOSTAT. [cit. 2013-02-25] Dostupné: http://faostat.fao.org/site/550/DesktopDefault.aspx?PageID=550#ancor.
  5. Jezierski A., Leszczyńska C. (2003): Historia gospodarcza Polski, Warszawa. 568 s.
  6. Strzelecki, P. (2010):Projekcja liczby pracujących w rolnictwie indywidualnym w Polsce w latach 2008-2035, Working P apers, Nr 6. [cit. 2013-02-25] Dostupné: http://www.sgh.waw.pl/instytuty/isd/publikacje/Strzelecki_WP.pdf
  7. USDA.:Poland:  Basic Agriculture. Past, Present, and Thoughts on Its Future in the European Union. [cit. 2013-02-25] http://www.fas.usda.gov/pecad2/highlights/2003/12/poland/index.htm
  8. Zintegrowany system informacji o rolniczej przestrzeni produkcyjnej Polski (ZSI RPP) - przykładowe mapy tematyczne opracowane w ZAZI. [cit. 2013-02-25]. Dostupné z http://www.zazi.iung.pulawy.pl/Documents/Maps.htm