GEOMORFOLOGICKÉ CELKY

menu / lexikon tvarů / krasové / jeskynní chodba
Jeskynní chodba
Základní charakteristika

Jeskynní chodba je zhruba horizontální, mírně ukloněný, stupňovitý nebo sifonovitý úsek jeskynní soustavy vytvořený mechanickou i fyzikálně chemickou složkou krasové fluviální eroze nebo vzniklý chemickým rozpouštěním (korozí) stěn podél zlomových linií a tektonických puklin. Délka jeskynní chodby značně převyšuje její rozměry výškové a šířkové. V příčném profilu mívá jeskynní chodba různý tvar (symetricky či asymetricky eliptický, kaňonovitý, okrouhlý, puklinovitý, tunelovitý ad.). Podle polohy a funkce se v jeskynním systému rozlišují jeskynní chodby hlavní, boční, slepé a spojovací. Podle hydrodynamického původu lze rozlišovat jeskynní chodby freatické (eforační) a vadózní (gravitační). Soustava rozvětvených, vzájemně propletených nebo křižujících se jeskynních chodeb se nazývá jeskynní bludiště nebo jeskynní labyrint.

Výskyt v ČR
Ve všech jeskynních systémech, například v Amatérské jeskyni, Javoříčských, Mladečských, Bozkovských dolomitových nebo Koněpruských jeskyních, v jeskyni Na Turoldu, Na Špičáku.
 
Obr. : Jeskynní chodba ve Sloupském koridoru Nové Amatérské jeskyně v Moravském krasu (foto: Z. Motyčka, E. Přibylová).
Obr. : Jeskynní chodba - jeskyně Na Špičáku (foto: I. Smolová)
Obr. : Jeskynní chodba - jeskyně Na Špičáku (foto: I. Smolová)