GEOMORFOLOGICKÉ CELKY

menu / lexikon tvarů / strukturně denudační / skalní hřib
Skalní hřib
Základní charakteristika

Skalní hřib je skalní mezoforma modelována působením geomorfologických činitelů do hřibovitého (houbovitého) tvaru. Horní část, kterou nazýváme hlava, všude přečnívá přes spodní část označovanou jako noha skalního hřibu.

Vznik skalních hřibů je nejčastěji vysvětlován selektivním zvětráváním a odnosem, kde horní partie představuje odolnější horninu. Na modelaci nohy se významně podílí eolická činnost, kdy při zemském povrchu je unášecí a tím i korazní činnost větší než v horní části skalního útvaru.

U klasických usazených hornin je nesourodost horninového materiálu dána různě odlišnými vrstevnými polohami nebo ostrými změnami ve vertikálním průběhu vrstevních facií. V pyroklastických uloženinách vznikají skalní hřiby tam, kde hlavu vytváří větší sopeční pumy, jejichž méně odolné okolí bylo rozrušeno a odneseno (erodováno). V žulách a pískovcích vzniká užší partie (noha) nejčastěji v polohách se zvýšenou frekvencí horizontálních puklin, které snáze podléhají zvětrávacím procesům. V krystalických břidlicích se skalní hřiby tvoří tence deskovitým rozpadem podle ploch foliace. V karbonátových horninách (zejména vápencích a dolomitech) se na vzniku skalních hřibů podílí i procesy chemického krasovění i mechanického zvětrávání.

Mezoformy, u nichž je horní část ostře ohraničena plochou deskou velmi odolné horniny, jsou označovány jako skalní pokličky nebo skalní stoly.

Výskyt v ČR
Nejvíce rozšířeny jsou v pískovcích české křídové pánve, příkladem jsou skalní hřiby na Kokořínsku, kde mají často charakter skalních pokliček. V Broumovských stěnách bylo zmapováno přes 200 skalních hřibů, zejména v oblasti Božanovského Špičáku, Kovářovy rokle a okolí Machova (Bělské hřiby). Zajímavé formy skalních hřibů jsou v Adršpašsko-teplických skalách nebo v Českém ráji a Tiských stěnách. Žulové skalní hřiby jsou na Šumavě (Perníkový vrch), Krušných horách (PP Kamenný hřib) a v Jizerských horách (Oldřichovský Špičák), v krystalických břidlicích v Hrubém Jeseníku (Petrovy kameny, Žárový vrch nebo PP Pasák) nebo v permských slepencích (Vlčické skály na Trutnovsku).
 
Obr.: