Viklan je oblý skalní blok nebo balvan spočívající nepatrnou plochou na podloží. Za viklany se obvykle považují útvary v poloze "in situ", tj. vzniklé na tom místě, kde se dnes nacházejí (nikoli balvany přemístěné).

Název viklan byl dříve využíván výhradně pro bloky, které bylo možno rozkývat. Mezi viklany jsou však někdy zařazovány i útvary pevně spojené s podložím. Pokud skalní blok spočívá několika malými plochami na podloží, hovoříme o pseudoviklanech.

Vývoj viklanu je nejčastěji vysvětlován procesy selektivního zvětrávání a odnosu horniny. Některé horniny se zřejmě tvořily dvojfázovým způsobem a představují odolnější nezvětralá "jádra" horniny, exhumovaná od odnosu zvětralin. Významným faktorem pro vznik a vývoj viklanu je i kvádrová nebo kulovitá odlučnost, po případě exfoliace některých typů hornin (např. u magmatických vyvřelin nebo kvádrových pískovců).

V aridním prostředí vznik viklanů souvisí s korazní činností větru a písku.