BELIZE

Belize (Belize)

 

rozloha: 22 966 km2

počet obyvatel: 279 000 (odhad červenec 2005)

hustota zalidnění: 12,1 obyv./km2

přirozený / celkový přírůstek: + 2,33 / + 2,33 % (2005)

 

hlavní město: Belmopan        

jazyky: angličtina (úř., ovládá ji 79,6 % obyvatel, dobře 53,6 %), španělština (62,8 % / 52,1 %), vzájemným dorozumívacím prostředkem je kriol (belizská kreolská angličtina), mayština

typ státu: parlamentní monarchie, království (Comm.)

správní členění: 6 okresů

 

národnosti:     mesticové/Španělé 48,7 % (1980: jen 33,4 %), kreolové 24,9 % (1980: 40,0 %), Mayové (indiáni) 10,6 % (z toho Maya Ketchi 5,3 %, Maya Mopan 3,9 %, Maya Yucatec 1,4 %), Garífuna (zambové) 6,1 %, menonité (mluví německy / plautdietsch) 3,6 %, Indové 3,0 %, ostatní 3,1 % (sčítání 2000); kreolové žijí převážně ve městech (tam tvoří 36,1 %), mestici a indiáni hlavně na venkově (53,4 % resp. 17,4 %), Indiáni tvoří většinu v okrese Toledo (65,4 %), mestici výrazně v okresech Cayo, Orange Walk a Corozal (63,7 %, 77,0 % a 76,0 %), kreolové v okrese Belize (59,0 %), nejvíce Garífuňanů je v okrese Stann Creek (31,0 %)

náboženství:  katolíci 49,6 % (v roce 1991 ještě 57,7 %), protestanti 27,0 % (pentakostalisté 7,4 %, anglikánská církev 5,3 %, adventisté sedmého dne 5,2 %, mennonité 4,1 %, metodisté 3,5 %, svědkové Jehovovi 1,5 %), jiné 14,0 %, žádné 9,4 % (2000)

 

HDP/obyv.: 6 800 USD (2005)

měna: 1 belizský dolar (BZD) = 100 centů (fixován na USD)

 

nízké pobřeží s porosty mangrove lemuje řetěz korálových ostrůvků a útesů vytvářející bariérový útes 250 km dlouhý. Ve vnitrozemí nevysoké pohoří Maya. Teplé tropické podnebí. Tropické vždyzelené i opadavé lesy, na S převládají savany.

 

od 3. stol. součástí mayské říše, od počátku 16. stol. obsazováno Španěly, od 30. let 17. stol. vznikaly osady anglických kolonistů (často pirátů). Po rozpadu španělské koloniální říše si na území Belize činila (a dodnes činí) nároky Guatemala. Od 1862 kolonie Britský Honduras. Původní hlavní město – přístav Belize City – zničeno 1961 hurikánem Þ ve vnitrozemí vybudováno nové hlavní město Belmopan (od 1970). 1973 přijat název Belize, 1981 vyhlášena nezávislost v rámci Commonwealthu. Guatemala získala právo na těžbu ropy při pobřeží a právo na užívání přístavů (těchto práv se časem vzdala)

 

Základem hospodářství státu je zemědělství a lesnictví. Obdělávají se 2 % území, 84 % lesy. Hlavními plodinami jsou cukrová třtina (50 % vývozu), citrusy, kukuřice, fazole, banány. Chov skotu a prasat. Lov ryb a krabů. Těžba ušlechtilých dřevin, sběr pryskyřic a pryskyřice chicle. Průmysl potravinářský (cukrovary), dřevozpracující, textilní. Rozvíjí se cestovní ruch.

Důležité odkazy:

Královna:                     The British Monarchy
Parlament:                    The National Assembly
Vláda:                          The Official Web Site of the Government of Belize
Statistika:                     Central Statistical Office of Belize
Všeobecné informace:  CIA - The World Factbook 2005

Zajímavosti:

Garífuna (Garifuňané) - etnická skupina, která se zformovala na ostrově Svatý Vincenc v Malých Antilách. Až do 8. století byli původními obyvateli ostrova Aravakové. V následujících několika stoletích jej dobývali Karibové z okolních ostrovů. Ti nakonec vyhubili všechny muže a ponechali si jen aravacké ženy jako matky svých dětí. V 17. století, v letech 1636 a 1676, ztroskotaly u břehu ostrova dvě španělské lodě přivážející černé otroky z Afriky. Ti, kteří přežili, se pak usídlili společně s uprchlíky z okolních ostrovů v hornaté části ostrova. Karibové zase obývali rovinaté pobřeží. Více než sto let žili v poklidné vzájemné symbióze a postupně došlo ke smíšení obou skupin obyvatel. Vytovřilo se zcela nové etnikum označované jako černí Karibové (též Kalinagu), později pak Garífuna. V roce 1795 dobyli Svatý Vincenc Angličané, kteří nařídili deportaci všech Garífuňanů co nejdále z ostrova. Jedenáctého března 1797 bylo v Balliceux naloděno 4338 osob (z toho 4195 Garifuňanů). O měsíc později, 12. dubna, byli deportovaní vysazeni na honduraském ostrově Roatán. Během náročné plavby zemřelo na palubách tisíc pasažérů. Na počátku 19. století se první Garifuňané dostávají na středoamerickou pevninu. Během následujících sto let založili několik desítek komunit v Hondurasu, v první polovině 19. emigrovali také do okolních zemí: postupně do Nikaraguy, Guatemaly a Belize. Garifuňané si didnes zachovali svéráznou kulturu (hudba a s ní spojený tanec a zpěv, náboženství) i vlastní jazyk. Tradiční garifunské náboženstídugu – je komplexem myšlenek a názorů pocházejících od různých etnických skupin, nejsilnější je vliv Jorubů z jihovýchodní Nigérie. Nedílnou součástí dugu jsou časté rituály a obřady věnované duchům předků. Podle dugu má člověk tři duše a ještě jednu, zvláštní, navíc. Duše uwany znamená vitální sílu, jež dává životu smysl. Je umístěna v hlavě. Může ovšem utrpět "nehodu" u dětí i dospělých, proto potřebuje duchovní podporu a pomoc, aby přežila. Po smrti se spolu s tělem transformuje v energii. Afurugu je duch strážný. Ačkoliv nemá v těle konkrétní místo, doprovází fyzickou schránku, bdí a střeží ji před případným nebezpečím. Amuňani je stínem, jenž odráží světlo. Duch, který v sobě zahrnuje všechny ostatní, rozděluje svět na pozemský a nadpřirozený. Vytváří cesty v nadpozemském světě, které mají dohlížet na "hmotný osud" na Zemi. Anigui představuje srdce, čtvrtou či onu jednu duši navíc. Je silou, jež se chronologicky mění. Přizpůsobuje se času, který vymezuje existenci těla v materiálním světě. Roku 1850 Garifuňané oficiálně přijali křesťanství. I když se i dnes v některých rodinách udržují "přikázání" dugu, většina Garifuňanů je katolického vyznání.

(upraveno podle Broulová, K.: Garífuna – doma v cizí zemi. IN: Magazín Koktejl, Duben 2000 – el. verze zde)

Středoamerická útesová bariéra (Mesoamerican Barrier Reef / Sistema Arrecifal Mesoamericano), nejdelší a nejsouvislejší útes Karibiku, vznikl při východním pobřeží Yucatánu. Jde o druhý největší systém korálových ostrovů a útesů na světě dlouhý téměř 450 mil. Útesy místy lemují přímo pobřeží, ale většinou se táhnou ve vzdálenosti 1–3 kilometry od břehu, mezi pobřežím a souvislým útesem se pak vyskytují shluky korálových bloků. Vyskytuje se zde asi sto druhů korálů (větevníci palmoví, větevníci parožnatí, korály rodu Porites a Agaricia, asi nejznámější jsou tzv. mozkoví koráli). V členitém prostředí korálových útesů žije velké množství bezobratlých živočichů a ryb. Mezi nejznámější patří kanic, papouščí ryba, ptáci z řádu veslonohých, pelikán, želva karetová, kapustňák, humři, garnáti, langusty, mořští ježci atd. Vyskytují se zde mangrovové porosty (vždyzelené stromy, za přílivu zaplavované) a polštáře mořské trávy, které jsou „pastvou“ pro některé ryby, želvy a kapustňáky a brání erozi. Korálové útesy mají nenahraditelnou environmentální funkci: přispívají ke stabilizaci a ochraně pobřeží, udržují kvalitu pobřežní vody, slouží jako krmný a chovný areál pro mořské savce, plazy, ryby a bezobratlé a jsou zásobárnou cenných genetických informací. Prakticky nenahraditelný je i jejich ekonomický potenciál: zajišťují zaměstnání a zdroj příjmů přibližně milionu obyvatel žijícím na přilehlých pobřežních plochách. Ekosystém útesů patří obecně k nejohroženějším na Zemi (58 % ohroženo), východní pobřeží Yucatanu však patří mezi nejméně porušené v celé oblasti. Přesto i zde dochází k ničení korálů (kolísání teploty v důsledku fenoménu El Niño, sedimentace a znečištěním odtokové vody zemědělstvím a neregulovaným rozvojem, poškození kotvícími loděmi a sítěmi) a též lov ryb a kapustňáků je považován za nadměrný. Chránit tuto oblast se snaží vedle systému přírodních rezervací a národních parků také multilaterální Mesoamerican Barrier Reef System Project. Jeho cílem je koordinovat ochranu ekosystému, identifikovat oblasti tření ryb, označit chráněné mořské oblasti, zabývat se společným hospodařením s přírodními zdroji, podporovat kompatibilní ekonomický rozvoj, chránit kvalitu vody a identifikovat oblasti náchylné k ničení korálů.

(zpracovala Lenka Badinová, 2006)

Poslední aktualizace:

25. 2. 2006

Zpět