|
|
|
hlavní město: Belmopan
|
jazyky: angličtina (úř.,
ovládá ji 79,6 % obyvatel, dobře 53,6 %), španělština (62,8 % / 52,1 %), vzájemným
dorozumívacím prostředkem je kriol (belizská
kreolská angličtina), mayština
|
|
typ státu: parlamentní monarchie, království (Comm.)
|
správní členění: 6 okresů
|
|
|
|
národnosti: mesticové/Španělé 48,7 % (1980: jen 33,4 %), kreolové 24,9 %
(1980: 40,0 %), Mayové (indiáni) 10,6 % (z toho Maya Ketchi 5,3 %, Maya Mopan 3,9 %, Maya Yucatec 1,4 %), Garífuna (zambové) 6,1 %, menonité (mluví německy / plautdietsch)
3,6 %, Indové 3,0 %, ostatní 3,1 % (sčítání 2000); kreolové žijí převážně
ve městech (tam tvoří 36,1 %), mestici a indiáni hlavně na venkově (53,4 %
resp. 17,4 %), Indiáni tvoří většinu v okrese Toledo (65,4 %), mestici
výrazně v okresech Cayo, Orange
Walk a Corozal (63,7 %,
77,0 % a 76,0 %), kreolové v okrese Belize (59,0
%), nejvíce Garífuňanů je v okrese Stann Creek (31,0 %)
|
|
náboženství: katolíci 49,6 % (v roce 1991 ještě 57,7 %), protestanti 27,0 %
(pentakostalisté 7,4 %, anglikánská církev 5,3 %,
adventisté sedmého dne 5,2 %, mennonité 4,1 %,
metodisté 3,5 %, svědkové Jehovovi 1,5 %), jiné 14,0 %, žádné 9,4 % (2000)
|
|
|
|
HDP/obyv.: 6 800 USD (2005)
|
měna: 1 belizský
dolar (BZD) = 100 centů (fixován na USD)
|
|
|
 Garífuna
(Garifuňané) - etnická skupina, která se zformovala na ostrově
Svatý Vincenc v Malých Antilách. Až do 8. století byli původními
obyvateli ostrova Aravakové. V následujících
několika stoletích jej dobývali Karibové z okolních ostrovů. Ti nakonec
vyhubili všechny muže a ponechali si jen aravacké
ženy jako matky svých dětí. V 17. století, v letech 1636 a 1676, ztroskotaly
u břehu ostrova dvě španělské lodě přivážející černé otroky z Afriky. Ti,
kteří přežili, se pak usídlili společně s uprchlíky z okolních ostrovů v
hornaté části ostrova. Karibové zase obývali rovinaté pobřeží. Více než sto
let žili v poklidné vzájemné symbióze a postupně došlo ke smíšení obou skupin
obyvatel. Vytovřilo se zcela nové etnikum
označované jako černí Karibové (též Kalinagu),
později pak Garífuna. V roce 1795 dobyli Svatý
Vincenc Angličané, kteří nařídili deportaci všech Garífuňanů
co nejdále z ostrova. Jedenáctého března 1797 bylo v Balliceux
naloděno 4338 osob (z toho 4195 Garifuňanů). O
měsíc později, 12. dubna, byli deportovaní vysazeni na honduraském ostrově Roatán. Během náročné plavby zemřelo na palubách tisíc
pasažérů. Na počátku 19. století se první Garifuňané
dostávají na středoamerickou pevninu. Během následujících sto let založili
několik desítek komunit v Hondurasu, v první polovině 19. emigrovali
také do okolních zemí: postupně do Nikaraguy, Guatemaly a Belize.
Garifuňané si didnes
zachovali svéráznou kulturu (hudba a s ní spojený tanec a zpěv, náboženství)
i vlastní jazyk. Tradiční garifunské náboženstí – dugu – je
komplexem myšlenek a názorů pocházejících od různých etnických skupin,
nejsilnější je vliv Jorubů z jihovýchodní Nigérie.
Nedílnou součástí dugu jsou časté rituály a obřady
věnované duchům předků. Podle dugu má člověk tři
duše a ještě jednu, zvláštní, navíc. Duše uwany
znamená vitální sílu, jež dává životu smysl. Je umístěna v hlavě. Může ovšem
utrpět "nehodu" u dětí i dospělých, proto potřebuje duchovní
podporu a pomoc, aby přežila. Po smrti se spolu s tělem transformuje v
energii. Afurugu je duch strážný. Ačkoliv nemá v
těle konkrétní místo, doprovází fyzickou schránku, bdí a střeží ji před
případným nebezpečím. Amuňani je stínem, jenž
odráží světlo. Duch, který v sobě zahrnuje všechny ostatní, rozděluje svět na
pozemský a nadpřirozený. Vytváří cesty v nadpozemském světě, které mají
dohlížet na "hmotný osud" na Zemi. Anigui
představuje srdce, čtvrtou či onu jednu duši navíc. Je silou, jež se
chronologicky mění. Přizpůsobuje se času, který vymezuje existenci těla v
materiálním světě. Roku 1850 Garifuňané oficiálně
přijali křesťanství. I když se i dnes v některých rodinách udržují
"přikázání" dugu, většina Garifuňanů je katolického vyznání.
(upraveno podle Broulová,
K.: Garífuna – doma v cizí zemi. IN: Magazín
Koktejl, Duben 2000 – el. verze zde)
 Středoamerická útesová bariéra (Mesoamerican
Barrier Reef / Sistema Arrecifal Mesoamericano), nejdelší a nejsouvislejší útes Karibiku, vznikl při východním pobřeží Yucatánu. Jde o druhý největší systém korálových ostrovů
a útesů na světě dlouhý téměř 450 mil. Útesy místy lemují přímo pobřeží, ale
většinou se táhnou ve vzdálenosti 1–3 kilometry od břehu, mezi pobřežím a
souvislým útesem se pak vyskytují shluky korálových bloků. Vyskytuje se zde
asi sto druhů korálů (větevníci palmoví, větevníci parožnatí, korály rodu Porites
a Agaricia, asi nejznámější jsou tzv. mozkoví
koráli). V členitém prostředí korálových útesů žije velké množství
bezobratlých živočichů a ryb. Mezi nejznámější patří kanic,
papouščí ryba, ptáci z řádu veslonohých, pelikán, želva karetová, kapustňák, humři, garnáti,
langusty, mořští ježci atd. Vyskytují se zde mangrovové porosty (vždyzelené
stromy, za přílivu zaplavované) a polštáře mořské trávy, které jsou „pastvou“
pro některé ryby, želvy a kapustňáky a brání erozi. Korálové útesy mají
nenahraditelnou environmentální funkci: přispívají
ke stabilizaci a ochraně pobřeží, udržují kvalitu pobřežní vody, slouží jako
krmný a chovný areál pro mořské savce, plazy, ryby a bezobratlé a jsou zásobárnou
cenných genetických informací. Prakticky nenahraditelný je i jejich
ekonomický potenciál: zajišťují zaměstnání a zdroj příjmů přibližně milionu
obyvatel žijícím na přilehlých pobřežních plochách. Ekosystém útesů patří obecně
k nejohroženějším na Zemi (58 % ohroženo), východní pobřeží Yucatanu však patří mezi nejméně porušené v celé oblasti.
Přesto i zde dochází k ničení korálů (kolísání teploty v důsledku fenoménu El
Niño, sedimentace a znečištěním odtokové vody
zemědělstvím a neregulovaným rozvojem, poškození kotvícími loděmi a sítěmi) a
též lov ryb a kapustňáků je považován za nadměrný. Chránit tuto oblast se
snaží vedle systému přírodních rezervací a národních parků také
multilaterální Mesoamerican Barrier
Reef System Project. Jeho
cílem je koordinovat ochranu ekosystému, identifikovat oblasti tření ryb, označit
chráněné mořské oblasti, zabývat se společným hospodařením s přírodními
zdroji, podporovat kompatibilní ekonomický rozvoj, chránit kvalitu vody a identifikovat
oblasti náchylné k ničení korálů.
(zpracovala Lenka Badinová,
2006)
|
