|
|
|
→ španělsky
República del Ecuador (tj. Rovníková republika).
→ Území se
dělí na 3 odlišné celky:
a) pobřežní pás (Costa)
- nížinný, s deštnými pralesy a na jihu se savanami;
b) horský pás And (Sierra)
- pásma Cordillera Occidental a Oriental, mezi nimi pánve a náhorní plošiny
ve výšce 2 200 – 2 900 m n. m. Sopečné vrcholy: vyhaslé Chimborazo (6 310 m
n. m.), ve východním pohoří činné sopky (Cotopaxi je nejvyšší aktivní sopka
na světě), rostlinstvo uspořádáno do výškových stupňů;
c) východní pás (Oriente)
- okraj Amazonské nížiny (deštný prales).
Polovina obyvatel žije při pobřeží, polovina v horách (zde i
Quito) a mizivé procento ve vnitrozemí. Součástí státu jsou i Galapágy.
→ V 15. stol.
připojeno k incké říši, od 1544 španělská kolonie, do 1830 součást
republiky Velká Kolumbie, poté samostatný stát. Nestabilní poměry (časté
násilné střídání civilních a vojenských vlád). Neúspěšná válka s Peru Þ ztráta
části vnitrozemí (do té doby sousedil s Brazílií). 1979 obnoven
civilní demokratický režim, 1995-99 hraniční válka s Peru. Ekonomické
potíže na sklonku 20. stol. vedly k dolarizaci ekonomiky (státní
převrat v r. 2000).
→ Orná půda
11 %, pastviny 18 %, lesy 56 %. Hlavní plodiny banány, káva, kakao,
citrusy, obilniny (rýže a kukuřice), brambory, maniok, cukrová třtina,
zelenina. Chov skotu, ovcí, prasat. Rybolov, těžba dřeva. Významná těžba
ropy, zlata, síry, rud neželezných kovů. Průmysl potravinářský, chemický,
textilní, dřevozpracující, kožedělný. Dvě komodity tvoří 70 % vývozu:
banány (největší vývozce na světě) a ropa; dále balza, ryby (vývoz tuňáků,
krevet a rybí moučky), řezané květiny. Závislost ekonomiky na komoditách
s velmi pohyblivými cenami na světových trzích vede
k hospodářským potížím.
|
|
|
 Národní park Cotopaxi (Parque
Nacional Cotopaxi) chrání horskou oblast podél západních svahů ekvádorských
And o rozloze asi 340km2. Vynikající turistická zařízení parku
jsou návštěvníkům dostupná po celý rok, pouze některé obory turistiky jsou
více či méně limitovány klimatem oblasti. Vlastní hora Cotopaxi je vysoká
5897 m a jde v podstatě o dvě překrývající se sopky. Cotopaxi v místní
řeči znamená „líbezný krk slunce“. První dokumentovaná erupce je z roku
1532 a víme, že sopka byla aktivní minimálně 400 let. Erupci roku 1533 a
dobytí Quita Španěly si Indiáni vysvětlovali jako projev hněvu ducha hory.
Poslední erupce přišla v roce 1975, krátce před vytvořením národního
parku. Sopka je stále aktivní a uvolňuje plyny a páru. Na spodních svazích až
do výšky 3000 m najdeme husté lesy, přecházející pak v prérie a
v oblasti podobné polopouštím. Nad hranicí 4500 m se rozkládá sníh a led.
Místní populace kondorů byla povážlivě ohrožena, ale díky snaze z posledních
let se jejich počet opět zvýšil. Najdeme zde však i mnohé další predátory –
orla, pumu, vlka,aj.
(zpracoval
Petr Hanus, redukováno, obsahově a jazykově upraveno)
Souostroví
Galapágy (Islas Galápagos) tvoří jednu z provincií Ekvádoru (Província de Galápagos). Souostroví leží asi 1000 km
západně od pobřeží Jižní Ameriky v Tichém oceánu a tvoří ho 12 větších
ostrovů (4 nebo 5 je trvale obydlených) a řada dalších ostrůvků a skalisek.
Hlavním městem provincie je Puerto Baquerizo Moreno na ostrově San Cristóbal.
Rozloha Galapág je 7 884 km2, z toho více než 90 % náleží do Národního parku
Galapágy. Na ostrovech žije asi 15 000 obyvatel. Galapágy
jsou sopečného původu a nikdy nebyly spojeny s pevninou. Veškeré
rostlinstvo a zvířectvo se na Galapágy muselo dostat z jiných částí
světa: po vodě nebo vzdušnou cestou a urazit tak minimálně 1000 km, což je
nejkratší vzdálenost k pevnině. Řada druhů je endemických. V zastoupení
živočišných druhů panuje zvláštní nevyváženost: na Galapágách žije mnoho
druhů plazů, ale žádní obojživelníci, mnoho druhů ptáků, ale jen hrstka
savců. Předpokládá se, že předchůdci dnešních plazů se sem dostali na
vyplavených kmenech pralesních stromů. Ptáci sem dolétli vlastními silami a
přinesli s sebou zřejmě množství semínek, která dala základ místní
flóře.
 Určitě jeden
z nejkurióznějších příkladů zdejšího ptactva je
tučňák galapážský Spheniscus mendiculus.
Všechny druhy tučňáků obývají pouze jižní polokouli, žijí hlavně ve studených
mořích kolem Antarktidy a Patagonie. Mořští ptáci terejové se zde
vyskytujíářčáář ve čtyřech druzích a tři z nich zde pravidelně hnízdí. Jsou
to terej modronohý Sula nebouxii,
terej maskový Sula dactylatra a terej
červenonohý Sula sula. Jeden z
nejkrásnějších ptáků Galapág je faeton proužkovaný Phaethon
aethereus. Káně galapážská Buteo galapagoensis
je další místní endemit a zároveň jediný hnízdící dravec na ostrovech. Živí
se mláďaty jiných ptáků i mladými leguány, sama nemá na ostrovech přirozené
nepřátele. Celková populace se odhaduje na pouhých 100 párů.
Asi
nejvýraznějšími savci Galapág
jsou ploutvonožci – v případě Galapág 2 druhy lachtanů.  Jsou na ostrovech
stále poměrně hojní. Obvyklejší je galapážský poddruh lachtana kalifornského Zalophus californianus. Galapážská populace je odhadována
na 50 000 jedinců. Druhým, menším a méně hojným zástupcem ploutvonožců na
Galapágách je lachtan galapážský Arctocephalus
galapagoensis, který je galapážským endemitem. Od svého většího
příbuzného se liší kratší tlamou, delšími předními ploutvemi a hlavně
huňatější srstí, která má rezavý nádech a v minulosti byla hlavní příčinou
vybíjení těchto živočichů. Život lachtanů na Galapágách ovlivňuje zásadním
způsobem známý klimatický jev El niño, který se v oblasti vyskytuje
zhruba jednou za sedm let. V průběhu El niña se oceán stává pro
lachtany mnohem méně úživný, lachtani mají nedostatek potravy a dlouho trvající
jev může zredukovat populaci až na 50 %. Přežijí jen ti nejsilnější a po
opadnutí jevů nastává naopak zase období populačního boomu, který populaci
doplní na původní úroveň.
Plazi tvoří neodmyslitelnou
část galapážské fauny. Žijí tu stále obří suchozemské želvy sloní Geochelone elephantopus. Je to jeden druh, který se dělí
na 11 dosud žijících poddruhů, 3 další poddruhy již byly nenávratně vyhubeny.
Současnou populaci želv tvoří zhruba 15 000 jedinců. O zvýšení tohoto počtu
se snaží vědci v Darwinově rozmnožovací stanici na ostrově Santa Cruz. Kareta
obrovská Chelonia mydas se vyskytuje v teplých
mořích celého světa a pláže Galapážského souostroví jsou pro ni jedním z
vhodných míst, kam připlouvá naklást vejce. Další skupinou plazů jsou ještěři
a gekoni. Patří mezi ně především endemický leguán mořský Amblyrhynchus cristatus, který je jedinou ještěrkou světa,
která se aktivně potápí v moři za mořskými řasami, kterými se živí.
(zpracovala Iva Svobodová, 2005)
 Národní park Galapágy (Parque Nacional Galápagos) se teší velkému vědeckému
zájmu. Park o rozloze 7000 km2. Turistická sezóna je od května do
prosince, existují organizované zájezdy do příjemnějších částí parku či do
oblastí vědeckého zájmu. Roku 1835 zde přistál Charles Darwin a zanechalo to
v něm hluboké stopy. 1832 území připadlo Ekvádoru. Park byl založen roku 1934, jeho vytvoření zastavilo
drancování ostrova a mohutné vybíjení želv. Organizace UNESCO zahrnula
Galapágy do Světového dědictví. V roce 1964 bylo za pomoci UNESCO
vybudováno vědecké pracoviště nazvané po Darwinovi. Krajina má aridní a
nehostinné vzezření a vegetaci tvoří především kaktusy, pouze pobřeží je
chráněné spletitými mangrovovými porosty. Na ostrovech najdeme několik sopek,
z nichž nejvyšší je Wolf (1707 m n. m.). Místní fauna je hlavně
endemická – želvy, leguáni, tučňáci.
(zpracoval Petr Hanus, redukováno, obsahově a jazykově upraveno)
|
