|
|
|
→ S a J
vyplňují velehorská pásma Kordiller s činnými i vyhaslými sopkami, zemětřesná
oblast. Pobřežní nížina při Tichém oceánu. Na S vápencová plošina Petén s ostrovními horami. Vlhké tropické podnebí.
Hlavní řeka Moragua ústí do Karibského moře.
Vlhké i opadavé lesy, křovité savany i horské louky.
→ Území
Guatemaly v 1. tis. n. l. střediskem mayské říše. 1523 Guatemala dobyta Španěly, 1560–1821 součást generálního kapitanátu
Guatemaly. 1821 vyhlášena nezávislost, 1822 – 23 okupována Mexikem, 1823 –
39 člen federace Spojených středoamerických provincií. Od 1839 samostatná
republika. Nestabilní vnitřní poměry, častá povstání, střídání civilních a
vojenských vlád. Od roku 1963 guerilla (krvavá občanská válka – etnický
konflikt mezi Indiány a ladiny). 1986 obnoven
civilní režim, ale s přetrvávajícím vlivem armády. 1995 mírová smlouva
s Indiány (rozšíření práv v ústavě, uznání jazyků za úřední),
byla odmítnuta v referendu. 1996 ukončení občanské války.
→ Agrární
stát s ekonomikou orientovanou na produkci vývozních plodin. Vlastnictví
půdy koncentrováno (velkostatky vlastní 2 % populace, 1/2 zemědělských
pracovníků jsou bezzemci). Orná půda 17 %, pastviny 24 %, lesy 54 %.
Plodiny tropického i mírného pásma, zejména kávovník (vnitrozemí), cukrová
třtina (karibské pobřeží), banány (pacifické pořeží), kukuřice, bavlna,
luštěniny. Chov skotu, prasat, ovcí. Těžba dřeva (mahagon a cedr), sběr
pryskyřice chicle
(na žvýkačky) a chininové kůry. Před občanskou válkou pěstování banánů na
karibské straně, ale rozšířilo se zde mnoho chorob, po zavedení embarga na
cukr z Kuby vzrostlo pěstování cukrové třtiny Þ
reorganizace zemědělství. Omezená těžba ropy, soli, rud neželezných kovů.
Průmysl zpracovává domácí suroviny (petrochemický, potravinářský, textilní,
chemický). Vzrůstá význam cestovního ruchu. Dovoz a vývoz orientován na
USA.
|
|
|
 Chicle (čikl, sapotová mléčná šťáva) je šťáva z rostliny Manilkara zapota, tropického stálezeleného stromu pocházejícího ze Střední Ameriky. Chicle je tradiční surovina k výrobě žvýkaček. Strom se
pěstuje i pro plody (většinou označované zapota),
které jsou velikosti švestky a mají sklovitou žlutohnědou dužninu. Chicle se získává obdobně jako latex z kaučukovníku:
sběrači (tzv. chicleros) na kmeni stromu provedou
hluboké šikmé zářezy ve tvaru V od výše 9–10 m a surovina stéká do
nevelkých nádob u paty kmene. Následně se vaří, až získá správnou hustotu. Na
rozdíl od kaučukovníku se ale strom nehodí k pěstování na velkých plantážích:
sběr šťávy nemůže být příliš častý a výnosy jsou značně rozkolísané. Chicleros proto využívají malá políčka ale i divoce
rostoucí stromy, jejichž porosty jsou nesystematickým a nadměrným využíváním
vážně poškozovány (hlavně na poloostrově Yucatan,
který byl tradičně nejdůležitější produkční oblastí). V Americe
produkují chicle Mexiko, Belize,
Guatemala a Venezuela, největším odběratelem jsou USA. V současnosti je chicle, který znali a užívali už Aztékové a Mayové, jako surovina pro výronu žvýkaček vytlačován
gumou vyráběnou z ropy. Používá se ale stále pro výrobu dražších “značkových”
žvýkaček a také pro některé regionální trhy, ve kterých spotřebitelé “ropné”
žvýkačky neakceptují (např. Japonsko).
Mayská civilizace existovala od 1500 př. n. l. do roku
1697 na Yucatánském poloostrově a přilehlé oblasti
(mapa nejvýznamnějších archeologických nalezišť zde).
Předklasické období začalo 1500 př. n. l. a skončilo začátkem 4. století.
Poté následovalo klasické období (do konce 9. st.), nazývané též Stará říše.
Hlavním centrem bylo město Tikal
(dnes v Guatemale) ve kterém ještě dnes můžeme vidět 16 chrámů. Třetí a
poslední období skončilo dobytím Španěly v roce
1697. Nazývá se období poklasické, známěji Nová říše. Hlavním centrem bylo
město Chichén Itzá
(dnes v Mexiku), v jehož okolí se vyskytují cenoty,
proslulé díky obětním obřadům. Cenoty vznikly v
krasových horninách po dopadu
meteoritu. Konec Staré říše není úplně vysvětlitelný a existuje několik
teorií: zemětřesení, změny podnebí, epidemie, válka, intelektuální a
estetické zhroucení, společenský rozklad (povstání nižších vrstev), vyčerpání
zemědělské půdy (neznali pluh). V současné době žije na území států
Guatemala, Honduras, Belize a Mexiko asi 2 miliony
maysky mluvících Indiánů.
(zpracovala Marta Suchá)
 Mayská matematika - v mayské společnosti hrál důležitou
roli čas. Díky velmi precizním a dlouhodobým astronomickým pozorováním vznikl
mayský kalendář. Jako důsledek tvorby kalendáře vznikla jednoduchá, přesto
velmi zajímavá a užitečná početní soustava, která na dlouhou dobu zůstala
nepřekonaná. Ani takové kolébky vědění jako Řecko a Řím nebyly schopné
vymyslet lepší početní systém.
Mayové při počítání používali dvacítkovou
soustavu vycházející ze zvyků předků, kteří při počítání používali prsty na rukou i na
nohou. Při počítání většího počtu (např.bojovníků) bylo potřeba i více prstů.
Někteří bojovníci vystoupili z řady a tvořili “počítací stroj“ . Počítající
se postupně dotýkal jejich prstů na rukou i nohou, za každého bojovníka
jednoho prstu. Když se dotknul všech 20 prstů prvního muže a nebylo ještě
všechno spočítáno, přistoupil ke druhému a počítalo se dál.Výsledek (např.72 bojovníků)
vypadal následovně: 10 a 2 ve čtvrté dvacítce nebo tři dvacítky a 10 a 2.
 Mayové čísla zapisovali dvojím způsobem. Pomocí
čárek a teček (tečka měla hodnotu 1, čárka měla hodnotu 5) a pomocí profilů
hlav mayských bohů (např. 1 = mladá bohyně země, 3 = bůh větru a deště, 4 =
bůh slunce, 5 = starý bůh podsvětí, 8 = mladý bůh, 10 = bůh smrti, 11 = bůh
země). K psaní vyšších čísel než 19 pomocí čárek a teček Mayové
používali poziční soustavu číslování. Zatímco v naší desítkové soustavě
stoupá hodnota pozic zprava doleva vždy desetinásobky, v Mayské dvacítkové
soustavě hodnota pozic stoupá zdola nahoru po dvacetinásobcích. Aby
nedocházelo ke špatné interpretaci čísel, bylo nutné zavést nový symbol,
který by znamenal, že v daném řádu čísla se nevyskytují žádné jednotky. Nulu
vyjadřovali symbolem ve tvaru mušle, na první pohled připomínajícím zavřené
oko. Nutno podotknout, že mayská nula neznamenala
to co nula pro nás. Spíše ji vnímali jako symbol pro nic.
Díky používání poziční
soustavy zápisu čísel byly také početní úkony mnohem jednodušší.Sčítání čísel
se omezilo na sčítání teček a čárek na stejné úrovni. Každá dosažená dvacítka
pak byla přenesena do další úrovně (stejný princip, jakým sčítáme my, pouze
přenášíme desítky do další úrovně). Odčítání bylo prováděno opačným
způsobem.Násobení bylo složitější, používaly se tabulky. Ovšem násobení a
další složité výpočty se všechny týkají pouze kalendáře. Nejsou mezi nimi
žádné záznamy o světských věcech ( pytle kukuřice, počty bojovníků apod.).
(zpracoval Josef Sova, 2004)
|
