|
|
|
→ nížiny
na pobřeží Tichého oceánu a Karibského moře, soustava Kordiller s náhorními
plošinami se dělí na tři pásma (Cordillera Occidental, Central a Oriental – nejvyšší vrchol Cristóbal
Colón 5
775 m n. m v masívu Sierra Nevada de Santa
Marta), oddělená hlubokými údolími řek Magdalena a Cauca.
Na východě jsou plošiny a nížiny v povodí Orinoka a Amazonky. V nížinách a
na dolních svazích hor deštné pralesy a savany, výše horské vlhké lesy a
velehorské stepi.
→ původně
indiánské kmeny, 1538 příchod Španělů, 1819
nezávislá federativní republika Velká Kolumbie (její součástí i Venezuela,
Ekvádor a Panama). Prvním prezidentem „osvoboditel“ S. Bolívar.
1830 se stát rozpadl na Venezuelu, Ekvádor a Novou Granadu (dnešní Kolumbie
a Panama), 1903 se oddělila Panama. Během 20. stol. střídání vlád, státní
převraty. 1957 dohoda dvou nejsilnějších politických stran o rozdělení moci
na 20 let – strany se nakonec úplně rozpadly. Od 60. let sílilo ve
vnitrozemí levicové partyzánské hnutí (guerilla), velký vliv mají mocné
narkomafie, proti nimž vede vláda stále ostřejší boj.
→ Agrárně
průmyslový stát s těžbou nerostů. Orná půda 5 %, pastviny 39 %, lesy 48 %.
Dominuje rostlinná výroba. Plodiny tropického i mírného pásma, hospodářsky
nejvýznamnější je kávovník (2. místo na světě); dále cukrová třtina,
banány, obilniny (zejm. rýže a kukuřice), brambory, maniok, batáty, luštěniny, bavlník, zelenina. Chov skotu.
→ Největší producent koky na světě
(zároveň zpracování Þ největší producent kokainu),
ale také pěstování máku (produkce opia a heroinu). Vláda sice ničí políčka
s kokou, ale nenabízí alternativu (už prvopěstitelé
mají z koky 10krát vyšší příjmy než z jakékoli jiné plodiny),
pěstební plochy koky rychle rostou. Těžba ropy, uhlí, zlata, platiny, rud
železa, soli, síry, smaragdů (1/2 světové produkce). Průmysl potravinářský,
hutnický, strojírenský, chemický. Dominuje výroba spotřebního zboží pro
domácí trh; světově významná ilegální produkce narkotik. 76 % energie je
z vodních elektráren. Vývoz: káva (50 %), ropa (klesá), uhlí, banány,
řezané květiny (hlavně orchideje), tabák
|
|
|
 Kokainovník
pravý (Erythroxylon coca) zřejmě vyšlechtili a
pěstovali příslušníci národa Čibčů, kteří žili na
náhorní rovině ve střední Kolumbii a tvořili jednu z nejvyspělejších
předkolumbovských kultur. Čibčové byli dobří
zemědělci a obchodovali s listy koky s okolními kmeny. Ještě v 16. století,
kdy přišli do Kolumbie Španělé, žilo v této oblasti
asi milion Čibčů, jejich malé státečky se ale podařilo
Evropanům celkem bez problémů dobýt. Rostlinu znali i Inkové, kteří se s ní
pravděpodobně seznámili až během svých výbojů. Koku uctívali jako posvátnou
rostlinu, dar bohů, který jim dodával sílu, utišoval hlad a pomáhal jim
zapomenout na všechno strádání, které prožívali.
Kokainovník pravý pochází
pravděpodobně z vlhkých pralesů na východních svazích bolívijských a
peruánských And. I když největším producentem kokových listů je Jižní Amerika
(Kolumbie, Peru, Bolívie a severozápadní Brazílie), pěstuje se omezeně i na
Jávě, Srí Lance a v Austrálii. Druhý nejdůležitější
druh je kokainovník kolumbijský (Erythroxylum novogranatense) původem z
Kolumbie, ze kterého se také vyrábí kokain. Pěstuje se v Jižní Americe ve
větší oblasti než kokainovník pravý (až do severní
Argentiny) a místy i v Indii a Indonésii. Ve střední a jižní Africe roste další
druh Erythroxylum emarginatum, v Brazílii Erythroxylum deciduum, poskytující barvivo
ze stonku, z Jamajky pochází Erythroxylum areolatum s trvanlivým
červenavým dřevem.
Plantáže
koky - cocales, se nejčastěji zakládají na
vyklučených lesních mýtinách. Osivo se získává z plodů alespoň tříletých rostlin.
Koka kvete v srpnu, dužnina jejího plodu se nechá zplesnivět až ztmavne a
propláchnutá zrna se pak uloží do tmy a chladu, dokud se za 30–40 dní neobjeví
klíčky. Od prosince do února, tj. v období dešťů, se zakládají v kypré půdě
školky, kde se ze semen nebo z řízků pěstují nové rostliny koky. Osetá plocha
se pokryje vrstvou větévek a když koka vyklíčí, z větévek se metr nad zemí
udělá stříška, aby mladé rostliny byly chráněny před sluncem. Na plantáž se
rostliny přesazují po dosažení výšky 20–35 cm. Plantáže jsou terasovité – huachos – jednotlivé stupně terasy jsou vysoké 40 cm a
široké 80 cm a dlouhé okolo 3,5 m. Do brázd mezi jednotlivými stupni se
přesazují mladé rostliny. Záhony se musí průběžně plít a ne nutné sbírat či
vykuřovat parazity (lakkatu – červ požírající
kořeny, ulo – larva motýla, ožírá listy, chacca – velký mravenec, požírá listy). Hnojivo se
nepoužívá, ale vždy po 4–5 letech se musí rostlinám seřezávat vršky. Při
pečlivém ošetřování dává kokainovník již za rok a
půl sklizeň prvních listů. Ve stáří tří let se listy trhají 3–4krát ročně.
První sklizeň je před obdobím dešťů, tj. v září až listopadu, druhá sklizeň v
období dešťů (prosinec až únor), třetí sklizeň od března do května, před
obdobím sucha. Dospělá rostlina měří až 2 metry. Životnost plantáže je průměrně
20 let, podle oblasti kolísá mezi 6 a 60 lety. Výnos se pohybuje v závislosti
na stáří rostlin, počasí, půdě atd. v rozmezí 800–2 500 kg listů/ha
ročně. Natrhané listy se opatrně suší, neboť nesmí přeschnout, ani zčernat.
Správně usušená rostlina má vůni podobnou naší komonici lékařské a dává
zelený odvar mdlé, trávovité chuti. Delším skladováním droga pozbývá nejen
vůni, ale i účinnost, proto koka určená pro výrobu kokainu se hned na
plantážích zpracovává primitivním způsobem na pastu – kokainovou bázi, z té
se pak v ilegálních laboratořích připravuje hydrochlorid
kokainu. Na 1 kg kokainu je
zapotřebí 100–170 kg listů.
(zpracoval Lukáš Krejčí, 2005)
 Guatavita (Laguna de Guatavita) je kruhové
jezero tvarem odpovídající impaktnímu kráteru (jeho
původ ale není jistý) v kolumbijském departementu Cundinamarca.
Jezero je úzce spjato s legendou o Eldorádu. Po
návratu Kryštofa Kolumba z Nového světa zchvátila Evropu zlatá horečka.
Lodě neustále přivážely zlaté pruty z Ameriky a nejeden člověk byl
zlákán za oceán. Když se dobyvatelé dostali do oblasti Bogoty,
dostala jejich touha po zlatě nový impuls. V okolí jezera Guatavita
žili Muiskové, kteří praktikovali při nástupu
nového krále tradiční obřad Zlatého muže (španělsky El Dorado).
Slavnost začínala brzo ráno, aby král a jeho doprovod mohl pozdravit boha
Slunce. Lidé se shromáždili na břehu jezera a z rákosí vytvořili vor.
Král byl svlečen, pomazán hlínou nebo pryskyřicí a na tělo mu byl nafoukán
zlatý prášek. Spolu se 4 kmenovými náčelníky a dary pro boha Slunce nastoupil
král na vor a odplul do středu jezera. Tam obětoval bohům různé zlaté
předměty, které naházel je do jezera. Než vor odjel zpátky na pevninu, nový
král se ponořil do vod jezera a zlatý prach ze sebe smyl. Španěly
lákalo údajně nezměrné bohatství jezera a snažili se je vysušit. Při prvním
pokusu v roce 1545 byl vysekán do vyvýšeniny obklopující kráter hluboký
zářez a hladina jezera poklesla asi o 20 m. Několik zlatých předmětů sice
bylo nalezeno, práce ale byly ukončeny, protože hodnota nálezů nepokryla ani
náklady na práci. Neúspěch vedl k tomu, že poklad hledali na jiných
místech v širokém prostoru celé severní poloviny Jižní Ameriky. Legenda
žila už vlastním životem a ze Zlatého muže se stalo celé Zlaté město. Tato
podoba legendy inspirovala řadu dobrodruhů k riskantním pokusům místo
najít. Po roce 1799 se do pátrání zapojil dokonce i Alexandr von Humbolt, který pobýval
v oblasti 18 měsíců a s pruskou pečlivostí vypočítal, že na dně
jezera Guatavita se mohlo nacházet až 500 000
zlatých předmětů. Romantické zkazky nedaly spát mnoha lidem až do 20. století
– do roku 1912 se datuje poslední vážný pokus o odvodnění jezera – skončil
ale stejným nezdarem jako obdobný pokus v 16. století – nalezené
předměty nepokryly ani náklady na zemní práce.
(zpracovala Věra Lišková, 2005)
Národní přírodní park Sierra
Nevada de Santa Marta (Parque Nacional Natural Sierra Nevada de Santa
Marta) má rozlohu asi 3800 km2. Park je dostupný po celý rok, ale
jeho ubytovací možnosti nejsou nijak valné. Atrakcí jsou malebné indiánské
vesničky. Park byl založen v roce 1964. Nejzajímavější jsou divoce
rozeklané masivy Sierr dosahující vrcholů až přes 5000 m s příkrými
svahy a táhnoucími se ve směru západ - východ. Horské oblasti parku jsou
obklopeny hlubokými údolími, často pokrytými ledovci, s vysokohorskými
jezery. Našli bychom zde velké množství druhů zvěře a rostlin typických pro
zdejší oblast a klima.
(zpracoval Petr Hanus, redukováno a jazykově upraveno)
|
