MONTSERRAT (VELKÁ BRITÁNIE)

Monserrat (Montserrat)

rozloha: 102 km^2	počet obyvatel: 9 400 (odhad červenec 2006)
hustota zalidnění: 92,2 obyv./km^2	přirozený / celkový přírůstek: + 1,05 / + 1,05 % (2006)

hlavní město: dočasně Brades Estate (Plymouth byl v roce 1997 opuštěn kvůli sopečné aktivitě, de jure ale zůstal hlavním městem)	jazyky: angličtina (úř.)
typ státu: zámořské území Velké Británie	správní členění: 3 farnosti
národnosti: černoši, běloši
náboženství: protestanti (anglikánská církev, pentakostalisté, adventisté sedmého dne, ostatní), katolíci
HDP/obyv.: 3 400 USD (2002)	měna: 1 východokaribský dolar (XCD) = 100 centů

→ Montserrat vstoupil do OECS a plánoval úplnou nezávislost, ovšem v červnu 1995 započala sopečná aktivita, ničivá erupce 1997 vyhnala z ostrova 2/3 populace Þ proces osamostatňování přerušen. Od 1998 se obyvatelé vracejí zpět (proto neobyčejně vysoké kladné saldo migrace), prostor vhodný k novému obydlení je ale omezený.

Důležité odkazy:

Guvernér: The Governor
Parlament: (zatím nic)
Vláda: Government of Montserrat
Statistika: Economic Development Unit
Všeobecné informace: CIA - The World Factbook 2006

Zajímavosti:

Závětrné ostrovy (Leeward Islands) jsou součástí ostrovního oblouku Malých Antil. Tvoří řetězec ostrovů a ostrůvků, který se táhne od Portorika (součást Velkých Antil) po Martinik (součást Návětrných ostrovů (Windward Islands)). Mezi Závětrné ostrovy patří: Americké Panenské ostrovy, Britské Panenské ostrovy, Anguilla, Nizozemské Antily (Svatý Martin, Saba, Svatý Eustach), Antigua a Barbuda, Svatý Kryštof a Nevis, Montserrat, Guadeloupe a Dominika. Celé Antily mají rozmanitou geologickou stavbu. Zatímco Velké Antily (hlavně Kuba, Jamajka, Portoriko a ostrov Hispaniola) jsou původu kontinentálního, pak Malé Antily tvoří vyzdvižená část oceánské kůry. Setkáme se na nich jak s intenzivní sopečnou činností, tak i s korálovými útvary. Všechny Závětrné ostrovy se rozprostírají na karibské litosférické desce. Ostrovy vznikly na pozadí oblasti subdukce, podél níž se kůra Atlantského oceánu zasunuje pod karibskou desku. Tento pohyb se uskutečňuje západním směrem; posun probíhá podél dvou zlomových oblastí, severní a jižní. Důsledkem tohoto geologického pochodu je endogenní dynamika, především vulkanická činnost a také zemětřesení. Příkladem může být erupce sopky Soufriére Hills v roce 1995, která téměř vylidnila ostrov Montserrat. Severní zlomovou oblast vytváří Portorický příkop. Tento hluboký oceánský příkop představuje vlastní zónu subdukce, místo konvergence litosférických desek. Jeho nejnižší bod, Milwaukee, dosahuje hloubky 8 648 metrů. Název této plošiny na dně příkopu je odvozen od stejnojmenného křižníku (USS Milwaukee CL-5), jehož posádka toto místo 14. února 1939 změřila.

(zpracoval Filip Kolbábek, 2006)

Rozdělení Malých Antil na Závětrné a Návětrné ostrovy je značně nepřehledné. Vymezení z předchozího článku vychází z britské a americké literatury, která považuje za hranici mezi oběma skupinami pomyslnou čáru mezi Dominikou a Martinikem. Označení „návětrný“ a „závětrný“ nemá v tomto případě prakticky žádné geografické opodstatnění, vyplývá z historického a dopravního hlediska: lodě evropských mořeplavců byly severovýchodním pasátem, vanoucím přes Atlantik, zanášeny k jižní části oblouku Malých Antil, do stejných míst také směřovaly otrokářské lodě z oblasti Guinejského zálivu. Z dopravního hlediska tedy byly Návětrné ostrovy pro plachetnice lépe dostupné než severozápadní („závětrná“) část ostrovního oblouku. V tomto smyslu byly pojmenovány i koloniální státní útvary Britské Závětrné ostrovy (do roku 1956 – územní rozsah zde) a Britské Návětrné ostrovy (do roku 1956 – územní rozsah zde).

Zcela jiné pojetí hranice mezi Návětrnými a Závětrnými ostrovy mají ostatní evropské „koloniální“ národy: nizozemské Bowenwindse Eilanden / Eilanden boven de wind, španělské Islas de Borlovento a francouzské Îles au Vent, tj. Návětrné ostrovy, zahrnují celý ostrovní oblouk mezi Portorikem a Trinidadem, zatímco pojem Závětrné ostrovy (holandsky Benedenwindse Einseln, španělsky Islas de Sotavento, francouzsky Îles sous le Vent) je vyhrazen pro ostrovy lemující pobřeží Venezuely.

Paradoxní je postavení malých nizozemských ostrovů v Severních Antilách (tzv. SSS ostrovy: Saba, Svatý Martin a Svatý Eustach): jejich převážně anglofonní obyvatelé jsou v souladu s nizozemskou tradicí přesvědčeni, že žijí na Windward Island, zatímco okolní shodně anglofonní ostrovy se hlásí vzhledem ke své „britské“ zkušenosti k Leeward Islands.

(mírně inspirováno referátem Filipa Kolbábka, 2006)

Soufrière Hills je 915 m vysoký stratovulkán s četnými lávovými poli v nejvyšší části ostrova. Je nejmladším a nejaktivnějším ze tří vulkanických center ostrova (vedle něj i Centre Hills ve středu ostrova a Silver Hills na severu). Dne 18. července 1995 došlo k jeho velmi silné erupci, následkem výbuchu bylo téměř zničeno montserratské hlavní město Plymouth (pohřbeno pod několikametrovou vrstvou kamení a popela), značné škody utrpěla i zemědělská půda. Obyvatelstvo ostrova emigrovalo z jižní poloviny ostrova na sever, někteří dokonce ostrov opustili úplně. Výbuch měl dopad i na turistické destinace na pobřeží. Montserrat je nyní z bezpečnostních důvodů rozdělen na dvě oblasti: v severní přístupné zóně (označována jako Safe Zone) žije většina obyvatel, odehrává se zde v podstatě veškerý chod tohoto britského samosprávného zámořského území. V jižní zakázané zóně (Exclusion Zone) se pohybují pouze vědci, probíhá zde výzkum. Stratovulkán dosahuje nadmořské výšky 915 metrů, ovšem tento údaj je spíše orientační z důvodu neustálé vulkanické aktivity (horský hřbet mění svůj tvar a výšku), probíhající fakticky dodnes. Brzy po erupci v roce 1995 byla nedaleko stratovulkánu založena vulkanologická observatoř The Montserrat Volcano Observatory pod záštitou vědců z Velké Británie a Trinidadu a Tobaga. Od roku 2003 byla observatoř z důvodu větší bezpečnosti a lepší lokalizace přemístěna do nové budovy, ležící 6 kilometrů severozápadně od sopky. Hlavní náplní pracovníků je sledování sopečné činnosti a seizmické aktivity.

(zpracoval Filip Kolbábek, 2006)

Poslední aktualizace:

14. 12. 2006

Zpět