|
Ochrana přírody v USA (National Park Service): Systém
ochrany přírody ve Spojených státech amerických lze zařadit mezi jeden z
nejstarších a také nejpropracovanějších na celém světě. První snahy o vznik
jakkoliv chráněného území zde byly vyvíjeny v druhé polovině 19. století
a byly zakončeny v roce 1872 vznikem národního parku Yellowstone
National Park, který je prvním národním parkem
světa. V 90. letech 19. století začaly vznikat další národní parky (Yosemite, Sequoia, Glacier, Mt. Rainier, Crater Lake) a po nich následovalo mnoho dalších. V roce
1916 byl podepsán zákon o vzniku Národní parkové služby, která se stará o
celý systém chráněných území v USA. Díky velkému zájmu veřejnosti, ale
také politiků byl vybudován jeden z nejdokonalejších systémů ochrany
přírody na světě. V tomto systému existuje mnoho stupňů ochrany přírody,
z nichž nejvýznamnější jsou National Parks (Národní parky) a National
Monuments (obdoba našich CHKO). Na území USA se
nachází celkem 1819 chráněných území, z nichž nejvýznamnější jsou
národní parky, kterých je něco málo přes 60.
(zpracoval
Jaroslav Burian)
Památky UNESCO v USA – Organizace
spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO, United
nations educational, scientific and cultural organization) založená
v roce 1945 v Londýně přijala v roce 1972 Úmluvu o světovém
dědictví, na jejímž základě byl vytvořen tzv. Seznam světového dědictví (World heritage list). Jedná se
o seznam světových památek s mimořádnými univerzálními hodnotami.
V současné době je na něj zařazeno 788 lokalit ve 134 státech ve 3
základních kategoriích, a to kulturní, přírodní a smíšené. V USA se
nachází 20 míst zapsaných do Seznamu světového dědictví, z toho dvě se
nachází zčásti na území Kanady. Jsou to tyto památky: Národní parky Mesa Verde (1978 – rok přijetí
do Seznamu, Colorado), Yellowstone (1978, Wyoming, Idaho, Montana), Everglades (1979, Florida), Grand Canyon
(1979, Arizona), Redwood (1980, Kalifornie), Mammoth Cave (1981, Kentucky), Olympic (1981,
Washington), Grat Smooky Mountains (1983, Carolina, Tenesee), Yosemite (1984,
Kalifornie), Chaco (1987, Nové Mexiko), Hawaii Volcanoes (1987, Hawaii) a Carlsbad Cavern (1995, Nové Mexiko). Dále to je Independence hall (1979,
Pensylvánie), Cahokia Mounds
(1982, Illinois), San Juan
a pevnost Fortaleza (1983, Puerte
Rico), Socha Svobody (1984, New
York), Monticello a Virginská univerzita (1987, Virginia) a Taos (1992, Nové
Mexiko). Zmíněnými společnými národními parky USA a Kanady potom jsou
mezinárodní parky Waterton-Glacier
(1995) a celek vzniklý spojením parků Kluane, Wrangell St.Elias, Glacier Bay a Tatshenshini-Alsek (1979).
(zpracoval David
Mach, 2004)
 Národní park Badlands (Badlands National
Park) leží v jihozápadní části státu
Jižní Nevada. Území bylo chráněno od roku 1939 jako národní památka, od roku
1978 jako národní park. Jedná se o výrazný typ krajiny označovaný jako „badlands“. Vývojové stádium krajiny formované povrchovou
vodní erozí a činností větru. Plocha národního parku činí 986,79 km2. Celé území je
tvořeno málo zpevněnými sedimenty s charakteristickým horizontálním
uložením hornin jílů, pískovců a břidlic. Území se vyznačuje nedostatkem
vegetačního krytu, což usnadňuje eolickou erozi. Území národního parku bylo
před 80 milióny let zalito mořem. V dalším období došlo k ústupu
moře a před 23–35 mil. lety mělo rovinatý charakter s výskytem bažin.
Postupně se stalo sedimentační oblastí řek z nedalekého pohoří Black Hills a Rocky Mountains. Postupem času došlo k vytvoření mocných
sedimentů. Ty jsou pak hlavně v dobách meziledových modelovány činností
řek z oblasti Rocky Mountains, jejichž hladiny se
zvýšily díky tání ledovců. To dalo území typický vzhled hlubokých zařezaných
údolí. Nejstarší horniny, které vystupují na povrch jsou křídového stáří. NP Badlands je významnou paleontologickou lokalitou – jednou
z nejbohatších na světě. Nejhojnější jsou fosilní nálezy savců
z období miocénu a oligocénu, jako např.
předchůdci nosorožců, koní, psů, ptáků, plazů a bezobratlých. Charakteristická
jsou pro území parku suchá a horká léta s příležitostnými bouřkami, zimy
jsou chladné se sněhovou pokrývkou 30–60 cm. Celoročně se vyskytují extrémně
silné větry. Území národního parku leží na západním okraji smíšené prérie, která vytváří přechodnou zónu mezi krátkostébelnou prérií (ležící na západě, tvořenou
především zástupci rostlin z čeledi Poaceae – lipnicovité, jako např. bizoní tráva (Buchloe
dactyloides)) a dlouhostébelnou prérií
(ležící na východě, tvořenou především vyššími travními porosty rodu vousatka
(Andropogon)). Z dalších rostlin lze uvést
např. lilii rodu Calochortus. Z živočišné říše
nalezneme v parku typické zástupce prérií – psoun stepní (Cynomys ludovicianus), bizon
americký (Bison bison),
vidloroh (Antilocarpa americana).
Setkáme se zde také s ovcí tlustorohou (ovis canadensis), která sem byla, stejně jako bizon, reintrodukována. Nejvzácnějším savcem NP Badlands je tchoř černonohý (Mustela nigripes). Má
žlutohnědou srst s výraznou černou masku, černé nohy a špičku ocasu. Kolem
roku 1950 byl považován v přírodě za vyhynulého, ale v 60. letech
minulého století byl objeven v Jižní Dakotě. V zajetí byl rozmnožen a od 90.
let dochází k reintrodukcím tchořů černonohých do volné přírody. Patří mezi kriticky
ohrožené živočichy.
(zpracoval Jan Zelinka, 2006)
 Národní
park Údolí Smrti (Death Valley
National Park)
leží v jihovýchodní části státu Kalifornie. Území je chráněno jako
národní památka od roku 1933, v roce 1994 bylo rozšířeno a povýšeno na
NP. Zahrnuje 225 km dlouhou a 25 km široko tektonickou sníženiny, ohraničenou
dvěma dlouhými horskými hřbety. Údolí smrti je nejníže položeným bodem
Severní Ameriky (86 m pod hladinou moře),
zároveň je pravděpodobně nejteplejším místem na západní polokouli:
průměrná teplota je po celé léto 45°C, denní teplota ve stínu (který zde
stejně skoro nikde není) klesne v tomto ročním období málokdy pod 40 °C.
Rekordní teplota naměřená ve stínu byla 56,7 °C, teplota při zemi může
přesáhnout i 90 °C. Příčinou extremních klimatických poměrů jsou specifické
orografické podmínky: vysoké hřebeny hor izolují zdejší území od okolní
pouště a vzduch cirkuluje pouze uvnitř údolí. Jeho přehřívání od zemského
povrchu nechráněného vegetací proudění ještě urychluje, což má za následek
rychlé vysušování terénu. Území navíc leží ve srážkovém stínu nedalekého
pohoří Sierra Nevada, srážky jsou proto minimální – za rok pouze 33 mm. I
v extrémně pouštní krajině však žijí různé druhy zvířat a po jarních
deštích vyrážejí ze země pestře kvetoucí rostliny (900 rostlinných druhů).
Údolí dostalo jméno podle výpravy bílých osadníků, kteří si v roce 1849
chtěli zkrátit
cestu k nalezištím zlata v Kalifornii. Strastiplná cesta výpravy se
stala základem pro mnoho nepravdivých a přehnaných příběhů, ale z vyprávění
lidí, kteří tudy prošli a popisovali její nehostinnost a pustotu vznikl název
oblasti Death Valley. V
průběhu roku 1881 bylo na dně údolí objeveno ložisko boraxu (přírodní
organické rozpouštědlo), na přelomu 19. a 20. století v údolí
probíhala i těžba zlata, stříbra a mědi. Dělníci žili v několika
osadách, po vytěžení ložisek ale všechny zanikly a dnes jsou z nich jen
ruiny (Panamit City, Ballarat, Chloride City, Rhyolite,
Harrisburg, Greenwater, Skidoo a Leadfield). Hlavní
atrakcí parku je solné jezero Badwater,
deset metrů široké, bohaté na chloridy a sírany, ve kterém žijí drobné bělavé
rybky a druh slimáka, který se nikde jinde nevyskytuje. Jezero nevysychá ani
v nejteplejších měsících. Pro návštěvu údolí Smrti je nejvhodnější jaro
(období květu) nebo zima (mírné a suché počasí).
(zpracoval Jiří Šajna, 2005, upraveno podle
referátu Jany Daňhové z roku 2004)
 Mount Rushmore se nachází ve státě Jižní
Dakota v pohoří Black Hills
jihozápadně od Rapid City. V jihovýchodní části hory byl v letech
1927–1941 vybudován památník, který tvoří čtyři 18 m vysoké busty prezidentů
USA reprezentujících jednotlivá údobí amerických dějin. George
Washington reprezentuje vznik nezávislých USA (dokončen 1934), Thomas Jefferson vládu lidu (1936), Theodore Roosevelt roli USA
ve světě (1939) a Abraham Lincoln principy americké federace (1937). Památník
budovalo na 400 dělníků pod vedením architekta a sochaře Gutzona
Borgluma. Vedle do žuly vytesaných reliéfů zahrnuje
památník i Borglumův ateliér s unikátními
modely a plány stavby díla a řadu souvisejících objektů návštěvnického
centra. Širší okolí památníku je chráněno jako Mount Rushmore
National Memorial
(celkem 5,17 km²)
(zpracoval Radim
Čechák, 2005)
 Národní
park Grand Canyon, památka UNESCO (Grand Canyon
National Park)
je (na ploše téměř 5000 km2) jednou
z nejmajestátnějších scenerií světa. Park se nalézá na SV Arizony podél
řeky Colorado. V jeho blízkosti najdeme velkoměsta jako Phoenix a Las Vegas. Klimatické
rozdíly (hlavně z důvodu vyšších nadmořských výšek) v oblasti North Rim způsobuje, že tato
část je dostupná pro návštěvníky od poloviny května do října na rozdíl od
části South Rim. Roční
úhrn srážek je pouze 180 mm a teploty dosahují v lednu 3-14°C a 24-40°C
v červenci. Park navštíví ročně asi 2,5 milionu lidí, kteří se zde mohou
zabavit nejen sledováním přírodních krás, ale i sportem (rafting,
pronájem letadel či vrtulníků). Kaňon objevili Španělé
již v 16. století. V roce 1893 byla krajina vyhlášena za rezervaci
pro zvířata a teprve v roce 1919 byl ustanoven národní park, v roce
1975 byl rozšířen na současnou velikost. Dominantou parku je přirozeně kaňon
řeky Colorado, který je svou hloubkou až 1800 m a šířkou 7-30 km největším
kaňonem USA. Řeka zde po tisíce let hloubila údolí a zanechala tak tři pásma
či stupně skalního horizontu, v kterých můžeme číst historii planety a
které se odlišují rozdílnou vegetací na každém stupni – od nejnižšího
(polopouštní) přes střední (duby a jalovce) po vrchní (jehličnaté lesy).
Prostředí dokreslují stovky indiánských puebel
rozsetých po stěnách kaňonu.
(zpracoval Petr Hanus, 2003)
Národní park Arches (Arches National Park)
leží ve východní části státu Utah. Charakteristické jsou pro něj z holé
pouštní pláně se zvedající rudé a zlatavě okrové pískovcové monolity, více
než 1800 kamenných mostů, oblouků a oken všech tvarů a velikostí, kamenné
sochy a sloupy.
(zpracovala Jana Daňhová, 2004)
Národní park Zion (Zion National Park)
leží v jihovýchodní části státu Utah a má rozlohu 593 km2. Tvoří ho soutěska, po
jejíchž stranách se zvedají do výšky téměř 800 m mohutné skalní stěny, skalní
monolity a skalní oblouky. Severní část parku, která je s jižní částí spojená
pouze turistickými cestami, tvoří jako prsty na ruce uspořádané Finger Canyons
of the Kolob (Kolobské kaňony – Kolob je
v mormonské mytologii planeta, na které sídlí Bůh). K největším
turistickým atrakcím parku patří cesta soutěskou řeky Virgin.
Ta se stále zužuje, takže turisté pochodují přímo korytem řeky - v nejužším
místě je kaňon široký pouze 6 metrů a okolní stěny se tyčí do výšky 250 m.
Příroda NP Zion vzbuzovala obdiv u prvních
mormonských osadníků Utahu, monumentální skály jsou proto často pojmenovány
podle Bible a knihy Mormon: například Přistání andělů, Velký bílý trůn, Rada
patriarchů, Obětní oltář nebo Východní chrám. Od Mormonů pochází i název
celého parku – Zion (Sión).
(zpracovala Jana Daňhová, 2004)
 Národní park Bryce Canyon (Bryce Canyon National
Park) má rozlohu 142 km2 a
nachází se v Utahu, státu s největší koncentrací národních parků.
Je otevřen celý rok, má velkou ubytovací kapacitu a je nedaleko Cedar City. Srážky jsou převážně ve formě ledu či sněhu
(hlavně v lednu). Park vznikl v roce1924. Již od počátku 19. století se
zde usídlovali mormoni, první obydlí zde postavil Bryce
– odtud pozdější jméno parku. Nejdůležitější částí parku je kaňon, který je
širokým pásmem zlomu otevřeným před miliony let podél náhorní roviny mezi
Utahem a Coloradem. Působením ledu, vody a větru se střídavě uložené vrstvy
měkčího a tvrdšího vápence rozlámaly a vznikly tak tisíce věžiček, katedrál,
věží a mrakodrapů soustředěné do jakéhosi přírodního amfiteátru.
(zpracoval Petr Hanus, 2003)
 Národní park Denali (Denali National
Park & Preserve)
je svou rozlohou 24406 km2 největším parkem Aljašky. Jeho dominantou
je horský masiv Mount McKinley
(6193 m n. m.), který je nejvyšší horou severoamerického kontinentu.
Nejbližším městem je Anchorage. Najdeme zde mnoho
ubytovacích kapacit, některé z nich zdarma, ale s max. dobou pobytu
14 dní. Park je otevřen od června do října, zbytek toku je kvůli nízkým
teplotám (až –22°C) uzavřen. Park byl založen v roce 1917, původně nesl
jméno Mount McKinley.
Současný název pochází z roku 1970 a v jazyku místních indiánů
znamená „vysoká hora“. Park se člení na dvě zóny – plně chráněnou oblast a
oblast, kde je místním obyvatelům povolen lov. Reliéf je charakterizován
ledovci, jezery, vodními toky, morénovými valy. Na území parku je několik
dosud činných sopek, proto zemětřesení zde nejsou žádným překvapením.
Vegetaci reprezentují hlavně tajgy a tundry. Najdeme zde i mnoho velkých
zvířat – stáda karibu, grizzly, vlky, aj.
(zpracoval Petr Hanus, jazykově upraveno)
Narodní park North
Cascades (North Cascades National Park) leží při hranici
s Kanadou, v severní části státu Washington, v oblasti
Kaskádových hor nazývaných někdy americké Alpy. Má rozlohu 2043 km2.
Kvůli značně proměnlivému počasí je park otevřen jen od dubna do poloviny
října. Vnitřní zóna je chráněna hradbou Kaskádového hřebenu. Park je rozdělen
soustavou vodních přehrad na několik částí. V roce 1926 zde vypukl
ničivý požár, spálil asi 1/3 parku, vegetace se opět po několika letech
probudila a místo širokolistých opadavých listnáčů se zde objevily jedle.
Parkem se oblast stala v roce 1968 a to hlavně kvůli omezení ilegální
těžby dřeva. Najdeme zde 318 ledovců (1/3 všech amerických ledovců – Prince, White Salmon, Crystal) a několik ledovcových jezer, např. Lake Ross, Lake
Chelan.
(zpracovali Petr Hanus a Jiří Borek, zkráceno, jazykově upraveno)
Národní park Mount Rainier (Mount Rainier
National Park)
- tento rozlohou malý (980 km2) národní park byl založen
v roce 1899. V jeho středu se tyčí sopka Mt.
Rainier- jeden z největších světových vulkánů
(4392 m n.m.). Rozdíl mezi úpatím a vrcholem sopky je 1820 m. Na celém území
se nachází 25 ledovců.
(zpracoval Jiří Borek)
Národní vulkanický monument St. Helena (Mount St. Helens
National Volcanic
Monument) - toto chráněné území bylo
založeno v roce 1982 téměř dva roky po explozi vulkánu Mt. St. Helena, která začala v 8,30 h 18. 5. 1980. Série
výbuchů doslova vytrhly celou třetinu kužele a proměnily jej v déšť
roztaveného skla, kamenů a laviny. Síla zemětřesení byla 5,1 Richterovy
stupnice. Následkem této exploze se původně skoro 3000 m vysoká hora snížil o
380 metrů. Do okruhu 10 km byly zničeny všechny stromy.
(zpracoval Jiří Borek)
 Národní park Olympic (Olympic National Park)
leží v pohoří Olympic Mountains
na poloostrově Olympic na severozápadě státu
Washington. Jeho rozloha činí 3492 km2 a oblast charakterizují
rozervané hory, alpinské louky, ledovce, jehličnatý
deštný les, jezera a vodní toky. Seattle je vzdálen
jen 145 km, park je tedy snadno dostupný. Park je otevřen po celý rok a má
dostatek ubytovacích míst. Klima se stává směrem do vnitrozemí sušším. Území
bylo původně „objeveno“ francouzskými dřevaři
počátkem 20. st., národním parkem se stalo v roce 1938.
(zpracovali Petr Hanus a Jiří Borek, zkráceno, jazykově upraveno)
 Národní park Yellowstone (Yellowstone National
Park) je prvním národním parkem USA a
v podstatě prvním národním parkem na světě. Má rozlohu necelých 8987 km2
(největší část – 91,0 % – ve státě Wyoming, ale
zasahuje i na území Montany (7,6 % rozlohy) a Idaha
(1,4 %)). Plocha parku zahrnuje část Skalistých hor a údolí řeky Yellowstone. Park je otevřený celoročně. Území bylo
původně obýváno indiány, kteří je považovali za posvátnou půdu (hlavně
z důvodů jejich obdivu k projevům geotermální síly země). Běloši se
zde objevili počátkem 19. století. Roku 1872 byl americký Kongres donucen
přijmout zákon o NP a ustanovit Yellowstone za
první NP USA. Dominantou parku jsou vysoké hory s vrcholy přes 3000 m n.
m., horské rokle s potoky a vodopády, plošiny protkané řekami Snake a Yellowstone, mokřady a
horké prameny. Největší atrakcí parku jsou však gejzíry, kterých je přes 200
(gejzír Castle a Old Faithful vystřikující vodu do výšky přes 40 m, Old Faithful je aktivní každé 4
minuty v pravidelných intervalech po 67 minutách [?!] a je to jediný
gejzír na světě, který je od roku 1870 dodnes aktivní). Tyto projevy
geotermální energie jsou pozůstatkem dřívější bouřlivé sopečné činnosti (část
parku leží na kaldeře zhroucené sopky). Většina
parku (88 %) je pokryta hustými lesy, najdeme tu však jen 11 druhů stromů. Na
mýtinách zde žijí bizoni, jeleni vapiti a ovce tlustorohé, jsou tu i útočiště pumy, grizzlyho a mnoha
dalších druhů živočichů.
(zpracoval Petr Hanus, 2003, zkráceno, jazykově upraveno a doplněno
podle referátu Jana Koláčka, 2006)
 Národní park Yosemite (Yosemite National Park)
se nachází v pohoří Sierra Nevada v Kalifornii, asi 300 km od San Francisca. Má rozlohu asi
3000 km2 a zahrnuje proslavené Yosemitské
údolí (tvoří pouhé 1 % plochy parku). Park navštíví ročně asi 2 miliony
turistů, kteří se mohou ubytovat v mnoha ubytovacích zařízeních. Park
byl oficiálně vyhlášen v roce 1890, ale již 20 let předtím byl za park
považován. Krajina je charakterizována impozantními horami, strmými svahy,
četnými rychle tekoucími vodami tvořícími velkolepé kaskády a vodopády
s jezery. Na řece Merced se nacházejí největší
vodopády Severní Ameriky – Yosemitské vodopády (Upper Yosemite
Falls a Lower Yosemite
Falls). Turisty
oblíbené jsou i vodopády Svatební závoj (Bridalveil
Falls), skála El Captain
strmě čnící u vchodu do parku do výšky přes 1000 m či tři žulové monolity,
největší na světě. Dominantou jsou i lesy s tisíciletými obřími sekvojemi.
(zpracoval Petr Hanus, zkráceno, jazykově a obsahově upraveno)
 Národní park Sequoia (Sequoia National
Park) se rozkládá podél západního úbočí
Sierra Nevady ve střední části Kalifornie a jeho rozloha je 1631 km2.
Pravděpodobně nejznámější oblast parku – Giant Forest (les obrů) – leží v samém srdci parku: Spolu
s Kings Canyon tvoří
cele chráněnou oblast. Od roku 1852 začala v oblasti západní Sierry
Nevady invaze dřevorubců, což přimělo vládu USA ustanovit v pořadí druhý
národní park (1890). Ve východním cípu parku se nachází nejvyšší hora USA (mimo Aljašku) – Mount Whitney (4418 m n. m.).
V parku rostou dva druhy tisíce let starých obřích sekvojí, které daly
parku jméno. Nejznámější a největší je sekvojí je Generál Sherman
(General Sherman Tree, výška 80 m, obvod kmene 30 m, stáří 2200 let). Mimo
jiné je v parku možné navštívit Křišťálovou jeskyni (Crystal
Cave), Monroe Rock
(žulový blok, ze kterého je možné obdivovat pohoří Sierra Nevada) atd.
(zpracoval Petr Hanus, zkráceno, jazykově a obsahově upraveno)
Národní park Joshua Tree (Joshua Tree National Park) leží v
jižní části státu Kalifornie. NP byl založen v roce 1994 na ploše 2200
km2. Tvoří ho
oblast mezi výše položenou Mohavskou pouští a níže
položenou Coloradskou pouští. Název mu dali mormoni, kteří v polovině
minulého století procházeli oblastí a stromové juce
Yucca brevifolia, která jim připomínala paže zvednuté
k nebi dali název Joshua Tree
(Jozue je Mojžíšův nástupce, který se po jeho smrti ujal vedení Božího lidu
na hranicích zaslíbené Země, aby ho do ní uvedl). Vedle už zmíněný juk v parku rostou zakrslé jalovce a pichlavé
kaktusy cholla. Extrémnímu pouštnímu klimatu se
přizpůsobilo mnoho druhů živočichů, např. tarantule, chřestýš, rys, orel
zlatý, sova jeskynní, ještěrka, ovce tlustonohá. V parku se také nachází
řada opuštěných zlatých dolů.
(zpracovala
Jana Daňhová, 2004, upraveno)
Národní park Grand Teton (Grand Teton National
Park) leží v západní části státu Wyoming a má rozlohu 1300 km2. Na severu hraničí téměř
bezprostředně s Yellowstonským národním
parkem. Park byl založen v roce 1929, současné hranice má od roku 1950, kdy
byly ukončeny vleklé spory o lukrativní pozemky, ve kterých rančeři tvrdili,
že další vyčleňování ploch pro turistiku může zcela ochromit místní
ekonomiku. Problémy vyřešil John D. Rockefeller
mladší, který skoupil většinu pozemků okolo údolí Jackson
Hole a věnoval je zdarma vládě výměnou za to, že ustanoví národní park
v současných hranicích a že jeho společnost Grand Teton
Lodge Company dostane
výhradní práva na poskytování ubytovacích služeb v parku. Park zahrnuje
divoce rozeklané granitové vrcholy Grand Teton Range (vysoké mezi 3000 a 4000 m) a kolem 60 km dlouhý
úsek vysokohorského údolí Jackson Hole, ve kterém
leží Jacksonovo jezero, napájené řekou Snake. Šošoni nazývali tyto
hory „Teewinot“ – Mnoho špiček. Současné jméno
dostaly hory od málo puritánských francouzsky mluvících kanadských traperů,
kteří je pojmenovali kvůli jejich výstředním tvarům „Grand tétons“ – Velká prsa.
(zpracovala Jana Daňhová, 2004, upraveno)
 Národní
park Everglades (Everglades National
Park) je svou rozlohou více
než 5500 km2 největším
národním parkem Floridy (nalézá se nedaleko Miami).
Vysoké teploty a vysoký průměrný úhrn srážek zajišťuje parku dostupnost a
hlavně atraktivnost po celý rok. Regionální park byl vytvořen v roce
1916, národní park až v roce 1947, doslova „za pět minut dvanáct“ – snaha
regulovat toky a lovit ptáky přivedla krajinu téměř na pokraj zhroucení. Nejpozoruhodnějším
rysem krajiny jsou rozsáhlé mokřady řeky Pahayokee,
hluboké asi 15 cm a široké až 80 km, které tvoří až sedminu celkové plochy
parku. V ramenech řeky se nacházejí ostrůvky pokryté vysokokmennými
tropickými stromy, které jsou roztroušeny mezi lekníny, a další vodní
rostliny: mangrovy, mahagony …
(zpracoval Petr Hanus, jazykově upraveno)
|
