Historický vývoj

menu / socioekonomická geografie / historický vývoj

V 9. století se z početných kmenů na území dnešního polského státu vydělila dvě centra - jedno v Malopolsku, druhé na území Velkopolska. Časem by nepochybně mezi těmito dvěma celky došlo k válečnému střetu. Ještě než se však tento střet mohl stát, podlehlo Malopolsko v roce 880 nájezdu Moravanů, kteří zároveň ovládali Slezsko. Díky této události mohla dynastie Piastovců, žijící původně na území Malopolska, expandovat dále mimo své původní území. Centrum rodu Piastovců, který ovládal polské země téměř 400 let, se nacházelo v Hvězdně (Gniezno).

Základní části formujícího se státu tvořila území Velkopolska (Polonia Maior) a Malopolska (Polonia Minor). Název Polsko byl užíván v katolických kruzích na západě, kdežto na východě, ve sféře byzantského vlivu, dominovalo pojmenování Lach (Na Rusi) a příbuzné Lenkas (na Litvě), Lendzei (v Uhrách), Lechoi, Lechia (Východořímská říše). V okamžiku, kdy Polsko skládající se z Velkopolska, Kujavska, Mazovska, Lubušské země a části Pomoří vstoupilo na scénu dějin, zaujímalo plochu okolo 120 000 km2, což je 2,5krát méně než dnes (315 000 km2). Hustota zalidnění činila zhruba 5 osob na km 2, což představovalo 600 tisíc obyvatel na celém území.

Nejvýznamnějším panovníkem z řad Piastovců byl kníže Měšek, který si vzal v roce 965 českou kněžnu Doubravu, dceru českého knížete Boleslava. Za Měškova panování dosáhla hranice Velkopolska až k Rusi. Když Měšek v roce 992 zemřel, připadlo jeho synům území od Baltu, Prusi, Rusi, Krakova, Moravy a Odry až k moři. Ve stopách knížete Měška pokračoval jeho syn, Boleslav I. Chrabrý, který během své vlády zvětšil území Polska na téměř celé dnešní Česko, Slovensko, Rakousko a Polsko.

Obr. č. 1: Polsko kolem roku 1000 Zdroj: 1

Za vlády Kazimíra III. Velikého, syna Vladislava I. Lokýtka, došlo k dalším územním změnám hranic. Roku 1333 mělo Polsko tvar úzkého pásu od severozápadu k jihovýchodu a jeho plocha dosahovala 115 000 km2.

Obr. č. 2: Polsko ve 14. století Zdroj: 1

Na okraji území, nedaleko slezské hranice ležel Krakov, který nabýval na významu a důležitosti v celé polské historii. Král Kazimír III. po sobě zanechal stát s více než dvojnásobnou rozlohou ve srovnání se stavem v době svého nástupu na trůn a s ještě větším přírůstkem obyvatelstva.

Dalších územních změn dosáhlo Polsko za vlády Jagellonců. Největší vliv na změnu polských hranic ve 14. století měla smlouva uzavřená v Krewě 14. srpna 1385. Tato smlouva položila základ tzv. Polsko-litevské unie neboli Republice obou národů.

Ve druhé polovině 15. století, za krále Kazimíra IV. Jagellonského, dosáhlo teritorium velkoknížectví rozlohy milionu kilometrů čtverečních. Na severu dosahovalo k městům Pskov, Velký Novgorod, na jihu téměř k Černému moři, na východě až k Viažmě, která byla vzdálená do Moskvy jen několik desítek kilometrů.

Obr. č. 3: Polsko v 15. století Zdroj: 2

Ačkoliv bylo Krewskou smlouvou potvrzeno spojenectví Polsko-litevské unie, reálná unie vznikla až 1. července 1569 na sněmu v polském Lublinu. Polské království a Litevské velkoknížectví se spojilo v Rzeczpospolitu. Tento nový stát zahrnoval kromě dnešního Polska i současnou Litvu, Bělorusko a část Ukrajiny, čímž se stal po Rusku rozsahem druhým největším evropským státem. Obě části Rzeczypospolité si zachovaly vnitřní odlišnost, jež se projevovala v samostatnosti řádů, ale sněm byl od té doby až na výjimečné situace ve Varšavě společný. Tak se Varšava jako centrum zákonodárné moci dostávala do popředí a získávala významné postavení vedle obou hlavních měst - Krakova a Vilna. Byla zavedena společná mince, i když ražená zvlášť v Polské koruně a zvlášť na Litvě. V rámci dualismu byla zachována autonomie centrálních úřadů (ministři), financí a armády.

Obr. č. 4: Polsko v 16. století Zdroj: 3

Roku 1689 byla obnovena válka s Ruskem, která trvala déle než pět let a po dlouhotrvajících jednáních byla ukončena na počátku roku 1667 příměřím, nikoliv trvalým mírem, v Andrušově. Díky míru získalo Rusko rozsáhlé oblasti na levém břehu Dněpru, ale také pravobřežní Kyjev, oblast Smolenska a země černigovsko-severské. Rozloha polsko-litevského státu se zmenšila z 990 000 km2 na 733 500 km2. Takováto ztráta území znamenala pro Polsko oslabení jeho pozice v mezinárodním měřítku. Rozsáhlé válečné konflikty a s nimi související epidemie také způsobily pokles počtu obyvatel v řádu 30 %.

Obr. č. 5: Polsko v 17. století Zdroj:

Posilování šlechty a vnitřní rozbroje během 17. století oslabily Rzeczpospolitu a Polsko bylo nazýváno nemocným mužem Evropy. Výsledkem úpadku Polska bylo jeho rozdělení třemi mocnostmi: Ruskem, Pruskem a Rakouskem. Dohoda o dělení byla podepsána 5. srpna 1772 v Petrohradě. Dělení Polska probíhalo ve třech etapách - v letech 1772, 1793 a 1795. Celkem bylo zabráno území o rozloze 211 000 km2, na němž žilo 3,5 milionu obyvatel. Rakousku připadla část Malopolska, Podolí, Volyně a Červené Rusi se Lvovem (83 000 km2). Byly to hustě zalidněné oblasti se starým osídlením (2,65 milionu osob). Největší území obsadilo Rusko (92 000 km2), avšak s nižším počtem obyvatelstva (1,3 milionu osob); zahrnovalo vojvodství Inflantské, Mstislavské, částečně Polocké a Minské. Prusku připadly odedávna vysněné Královské Prusy, Varmijsko, severní část Velkopolska a Kujavska. Obsazeny byly původní polské země a nejlépe obhospodařovaná půda (36 000 km2, 580 000 obyvatel) a přičleněny k pruské monarchii. Na základě ruského a anglického veta byla z lupu vyloučena města Gdaňsk a Toruň.

Obr. č. 6: Polsko v 18. století Zdroj: 4

Po rozebrání Polska mocnostmi nastal místo nastolení pořádku chaos. Výsledkem byla nová smlouva o dělení Polska Pruskem, které v opačném případě hrozilo vystoupením z koalice proti revoluční Francii. Dohodou se Prusku dostalo 58 000 km2 (Velkopolsko, Toruň a Gdaňsk), zatímco Rusku připadla rozsáhlá, ale málo zalidněná běloruská území (250 000 km2). Polsku zůstalo sotva 212 000 km2 s necelými 4 miliony obyvatel. Byla to jen část původního území středověkého polského státu. V důsledku tří dělení se v ruském záboru ocitlo 62 % polského území a téměř polovina obyvatelstva; Rakousko si přisvojilo jen 18 % státu, ale s 32 % obyvatelstva a jednalo se o oblasti s půdou nejvyšší jakosti. Prusko obsadilo relativně málo: 20 % plochy a 23 % obyvatelstva; jednalo se však o tradiční polská území - Gdaňské Pomoří, Velkopolsko a Mazovsko s Varšavou.

Za vlády Napoleona Bonaparte, který porazil roku 1806 pruské vojsko, vzniklo na území Polska Varšavské knížectví. Varšavské knížectví bylo formálně nezávislým územním celkem. Ve skutečnosti, ale bylo podřízeno napoleonské Francii. Nový stát měl umělé hranice a byl dodatečně okleštěn o část Podlesí s Białystokem, jež byla předána Rusku. Gdaňsku byl přiznán statut svobodného města, ale s francouzskou posádkou. Jako všechny dobyté země Napoleonem, i Varšavské knížectví sloužilo Francii jako zdroj financí a rekrutů. V roce 1809, v důsledku války s Rakouskem, se značně zvětšilo území Varšavského knížectví (142 000 km2 se 4,3 milionu obyvatel) především o tzv. Novou Halič. Země byla podle francouzského vzoru rozdělena na departmenty, jichž bylo deset - šest původních (Varšava, Kališ, Poznaň, Bydhošť, Płock a Łomża ) a čtyři nově zřízené (Krakov, Radom, Lublin a Siedlce). Varšavské knížectví v této podobě existovalo po dobu sedmi let.

Po porážce Napoleona vzniklo 3. května 1815 Království Polské spojené s Ruskem. Nové hranice znamenaly výrazné zmenšení pruského záboru - ve prospěch Petrohradu přišlo Prusko o značná území na východě, včetně části Velkopolska s Kališí a území podél Visly s Varšavou, na severu pak Kongresóvka, což byl úzký pruh státu sahající až k Němenu. Polské království získalo více než 80 % plochy Knížectví varšavského, Prusko necelých 20 % a Rakousko setrvalo na stejné úrovni, jež byla zvětšena o cenné solné župy ve Wieliczce. Rozloha království činila 128 000 km2 s 3,3 miliony obyvatel.

Před první světovou válkou bylo na území Polska zřízeno Polské království někdy označováno jako Regentské království polské. Tento stát byl vytvořen 5. listopadu 1916 na dobytých územích Ruského impéria obývaných převážně polským obyvatelstvem. Kvůli protichůdným názorům a zájmům rakouských, polských, ukrajinských a litevských stran bylo znemožněno vytvořit fungující stát. Nový polský král nebyl nikdy zvolen, vládla trojčlenná regentská rada. Tento stát zanikl 11. listopadu 1918, kdy byla vyhlášena druhá polská republika.

Obr. č. 7: Polsko v 19. století Zdroj: 5

Druhá Polská republika existovala od 11. listopadu 1918 do vypuknutí druhé světové války v roce 1939. Po prohře koloniálních mocností začaly v listopadu 1918 německé jednotky opouštět polské území a započalo formování nových hranic. Původní myšlenkou bylo dosažení stejných hranic před prvním dělením Polska, tedy hranic někdejší polsko-litevské unie. Východní hranici Polska tvořila tzv. Curzovova linie, vzniklá podle usnesení Rady Dohody z 8. prosince 1919. Curzovova linie vedla od severu přes Grodno, Jalovku, Němirovo, Brest, řeku Bug, Krylovo a poté jihozápadně k československé hranici.

Obr. č. 8: Curzovova linie Zdroj: 6

Spor o hranice se týkal také Těšínského Slezska. Dne 5. listopadu 1918 uzavřela Národní rada Těšínského knížectví (Rada Narodowa Księstwa Cieszyńskiego) dohodu s místními českými orgány o rozdělení sporného území; to však Praha odmítla akceptovat a československé vojsko 23. ledna 1919 sporná území obsadilo. Po uzavření příměří 3. února ustoupilo za řeku Olši protékající Těšínem. K definitivnímu rozhodnutí mělo dojít na základě plebiscitu. Nakonec se však neuskutečnil a vítězné mocnosti vydaly 28. července 1920 - v době, kdy Polsko čelilo bolševickému útoku - rozhodnutí, jež bylo podle názoru Varšavy nevýhodné (150 000 Poláků se ocitlo na "druhé straně") a jehož důsledkem bylo, že problém regionu zvaného Zaolší (Zaolzie) celé meziválečné dvacetiletí nepříznivě ovlivňoval vztahy mezi oběma mladými státy. Spor byl ukončen až 17. října 1958, kdy ve Varšavě byla podepsána dohoda o konečném vytyčení hranice. Dne 12. října 1920 byl vytvořen údajně nezávislý stát Střední Litva, který byl následně připojen k Polsku a tím byl ukončen proces teritoriálního formování polského státu.

V roce 1922 zaujímalo území polského státu plochu 389 000 km2, což znamenalo šesté místo v Evropě (po Sovětském svazu, Francii, Španělsku, Německu a Švédsku). Nevýhodný však byl jeho tvar, zvláště na severovýchodě, neboť tudy vedla dlouhá hraniční linie, téměř všude vytyčená v konfliktech se sousedy. Na západě a na severu byla nejdelší (s Německem), její délka činila 1912 km. V západní části země byla vysunutým větším Polským městem Poznaň a na severu se Východní Prusy zařezávaly hluboko do teritoria dávné Rzeczypospolité z doby před trojím dělením; území Svobodného města Gdaňsku (hranice byla dlouhá 121 km) sousedilo s úzkým pruhem pobřeží v délce 70 km, nepočítá-li se poloostrov Hel, úzký pás mezi Baltem a Gdaňským zálivem. Obě strany daleko klidnější hranice s Československem (984 km) také provázely spory související s nároky na území Těšínského Slezska. Daleko složitější situace však panovala ve vztazích s Litvou (507 km), která se po formální ztrátě Vilna ocitla s Polskem ve válečném stavu; oba státy až do roku 1938 neudržovaly diplomatické styky. Naopak se nevyskytovaly žádné teritoriální animozity se dvěma zbývajícími sousedy - Lotyšskem na severovýchodě (109 km) a Rumunskem na jihovýchodě (349 km).

Obr. č. 9: Polsko v roce 1939 Zdroj: 7

Důležitým dnem polské historie byla noc ze 31. srpna na 1. září 1939 kdy byl Německem zahájen útok na Polsko. Po bleskovém útoku Německa ze západu a útoku SSSR z východu bylo Polsko zcela obsazeno a 28. září 1939 Varšava kapitulovala. Na základě nové dohody mezi Moskvou a Berlínem, která byla uzavřena na konci září, získal Sovětský svaz území o rozloze 192 000 km2 a Třetí říše 178 000 km2. Výsledné hranice byly o něco výhodnější pro Němce, kteří na oplátku vyjádřili souhlas s podřízením Litvy sovětskému vlivu. Malá část území (752 km2) připadla Hitlerovu satelitu Slovensku. Přímo k Třetí říši byla připojena vojvodství na západě a v centru Polska (92 000 km2), jež získala postavení krajů a okruhů. Šlo o průmyslové oblasti, v nichž z 10 milionu obyvatel tvořili Poláci 90 %.

Ke konci druhé světové války mezi 4. až 11. únorem 1945 se konala na Krymu Jaltská konference, kde jednali hlavní představitelé mocností o vztahu spojenců k Německu a Francii a také o řešení polské otázky. Západní hranice měla probíhat po linii Odry a Lužické Nisy. Původní polské oblasti na východě se začlenily do Sovětského svazu. Vzhledem k stavu mezi oběma světovými válkami se diametrálně změnila teritoriální podoba státu a s ní i jeho hranice. S Československem byla nejdelší - 1310 km, se Sovětským svazem 1224 km, s Německem (sovětskou okupační zónou) 460 km a mořská pobřežní linie měřila 694 km. Nové teritorium tvořilo 311 730 km2, což bylo o 20 % méně, než mělo Polsko před druhou světovou válkou. Bolestná byla především ztráta Vilna a Lvova, obecně však mělo východní pomezí pro Poláky význam především z hlediska historického sentimentu. Po druhé světové válce se stalo Polsko komunistickým státem pod vlivem Sovětského svazu. Do roku 1989 mluvíme o polském území jako o Polské lidové republice.

Obr. č. 10: Polsko ve 20. století Zdroj: 1

Velkým mezníkem polského státu byl rok 1980, kdy byly po vlně stávek vytvořeny nezávislé odbory Solidarita (Solidarność). Odbory se postupně staly velkou politickou silou, která získala postupně 10 milionu členů. Roku 1989 proběhla jednání u "kulatého stolu" a komunistická strana byla donucena svolit ke konání svobodných voleb. Volby skončily drtivým vítězstvím nekomunistické strany Solidarita.


Zdroje:

  1. MARCELI, Kosman. Dějiny Polska. 1. vyd. Praha: Karolinum 2011, 2011. ISBN 978-80-246-1842-5.
  2. http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:IRP_1466.png
  3. http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Rzeczpospolita_1600.png
  4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Partitions_of_Poland.png
  5. http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:OkupacjaKP1914-18.png
  6. http://leccos.com/pics/pic/curzonova_linie-_mapa.jpg
  7. http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:RzeczpospolitaII.png