Výsledky poslední sčítání lidu ukazují, že populace Polska čítala k 31. 3. 2011 38,5 mil. obyvatel. Ve srovnání s výsledky sčítání v roce 2002 se populace rozrostla o téměř 271 tis. obyvatel (0,7 %), přičemž fakticky se zvýšil počet žena, zatímco populace mužů se zmenšila. Srovnáme-li obyvatelstvo ve městech a na venkově, pak se městská populace zmenšila o zhruba 20 tis. obyvatel a venkovská zvětšila o 15 tis. Tyto změny jsou především výsledkem migrací v rámci suburbanizace velkých měst.

Tab. 1: Faktické bydlící obyvatelstvo podle pohlaví a vojvodství (2011)

V roce 2011 (podobně jako v roce 2002) největší díl fakticky bydlícího obyvatelstvo vykazovaly vojvodství mazoviecké - 5 492 tis. obyvatel (14,3 %), slezské - 4 617tis. (12,0), velkopolské - 3 417 tis. (8,9 %) a malopolské - 3 406 tis. (8,8 %). Naproti tomu nejmenší vojvodství jsou opolské - 990 tis. (2,6 %), lubuské - 1 001 tis. (2,6 %) a podlaské - 1 200 tis. obyvatel (3,1 %). Hustota zalidnění dosáhla při posledním sčítání 123 obyvatel/ 1 km2 )v roce 2002 - 122), ve městech - 1074, na venkově - 53 (v roce 2002 ve městech - 1114, na venkově - 50).

Obr. 1: Hustota zalidnění podle vojvodství

Uplynulé roky byl ve znamení celkového úbytku obyvatelstva ve většině obcí, zvláště pak ve městech. Jen výjimečně došlo k nárůstu obyvatel ve velkých městech, kam se za poslední roky uchýlili zejména mladí lidé hledající pracovní příležitosti. Ve skupině 39 měst s více než 100 tisící obyvateli byl výrazný úbytek obyvatel v uplynulých dvou dekádách zaznamenán celkem ve 12 městech, z čehož absolutním "rekordmanem" je jedno z nevětších polských měst - Lodz (ztráta přes 100 tisíc obyvatel). Úbytek vyšší než 10 % byl zaznamenán dále v pěti městech v průmyslovém regionu na jihu Polska - Bytom, Katovice, Ruda slezská, Sosnoviec a Walbrzych. Proces "shrinkig cities" je tedy poměrně signifikantní pro transformační proces v Polsku a znamená výrazné populační ztráty polských měst vlivem restrukturalizace místního průmyslu. Na druhé straně je zde silný proces suburbanizace, která představuje odliv městské populace do zázemí velkých měst.

Obr. 2: Změna počtu obyvatel ve městech mezi lety 2000-2008

Obr. 3: Úbytek počtu obyvatel ve městech s více jak 100 tis. obyvateli mezi lety 1995-2008

Demografická struktura

Struktura obyvatel Polska doznala v intercenzálním období výrazných změn, což bylo způsobeno jak demografickým "přesouváním" mezi jednotlivými věkovými skupinami obyvatelstva, tak a to zejména zvýšenou zahraniční emigraci po roce 2004, kdy Polsko vstoupilo do EU. Změnily se rovněž proporce mezi pohlavími, tj. klesl podíl mužů z 48,4 % v roce 2002 na 47,9 % v roce 2011. Tím se zvýšil koeficient feminizace, která vykazuje relativně silnou regionální diferenciaci.

Mezi roky 2002 a 2011 se snížil jak počet obyvatel o více než 1,5 mil (1 533 tis.), tak i podíl obyvatelstva v předproduktivním věku (- 4,2 p.b.). Zatímco v roce 2002 podíl osob ve věku 0-17 let v populaci dosahoval 23,2 %, v roce posledního sčítání se podíl snížil na 19,0 %. Výraznější změny registrujeme na venkově, kde intercenzální pokles v předproduktivní skupině obyvatel dosahoval prakticky 5 p.b (ve městech téměř 4 p.b.). Změny poklesu dětí a mládeže jsou obecnějším rysem v rámci dalších evropských zemí a budou se nadále prohlubovat. Jedním z důvodů populačního poklesu u dětí a mladých lidí byly změny v reprodukčním chování obyvatel (žen) v uplynulém období. Úbytky na jedné straně znamenaly zvýšení osob v produktivním věku (+ 823 tis.) a především lidí v poproduktivním věku (+ 981 tis. obyv.). Další poznatky lze vyvodit analýzou věkových pyramid v letech 2002 a 2011

Obr. 4: Věková pyramida obyvatelstva v letech 2002 a 2011

Vlivem změn v ekonomických skupinách obyvatelstva došlo ke snížení koeficientu demografického zatížení (v neprospěch předproduktivního obyvatelstva). V roce 2011 připadalo na každých 100 osob v produktivním věku 57 lidí v neproduktivním věku, což bylo o 5 osob méně než v roce 2002. Koeficient demografického zatížení se výrazněji snížil na venkově (- 12 p.b) nežli u měst.

Obr. 5: Podíl osob v neproduktivním věku na 100 osob v produktivním věku

Vzdělanostní struktura

Rostoucí vzdělanostní úroveň Poláků patří rozhodně mezi pozitivní společenské změny ve sledovaném intercenzálním období. Zatímco v roce 2002 byl stupeň minimálně středoškolsky vzdělaného obyvatelstva 41,4 %, v roce 2011 se podíl zvýšil na 48,2 %, tj. + 6,8 p.b. Největší dynamiku vykazovala skupina osob s nejvyšším vzděláním, jejichž podíl se zvýšil z 9,9 % v roce 2002 na 16,8 % v roce 2011 (ve skupině osob 13 a více let).

Srovnáme-li vzdělanostní úroveň mezi muži a ženami, pak zde pozorujeme o něco příznivější charakteristiky u žen. Jiné a podstatnější rozdíly existují mezi obyvatelstvem měst a venkova. Největší rozdíl je u vysokoškolsky vzdělaných osob, kterých je ve městech více než dvojnásobek oproti venkovu.

Tab. 2:

Obr. 6:

Zahraniční migrace

Výsledky sčítání z roku 2011 ukázaly, že v zahraničí žilo téměř 2 miliony Poláků (tříměsíční pobyt a více). Ve srovnání v roce 2002 jich bylo 786 tisíc. Odhady hovoří o tom, že až 2/3 polských emigrantů pobývá v zahraničí více než 12 měsíců. Mezi emigranty mírně převažovaly ženy (51 %). Nejvíce emigrantů pochází z vojvodství slezského, malopolského a dolnoslezského. Nejvíce emigrantů žilo ve Velké Británii (30,2 %), Německu (21,6 %), USA (11,4 %), Irsku (6,5 %) a Nizozemsku (4,6 %).

Národnostní složení

Před druhou světovou válkou bylo Polsko mnohonárodnostním státem. Poláků bylo méně než 70%. Druhým nejpočetnějším národem byli Ukrajinci, kteří tvořili téměř 14% podíl. Dalšími obyvateli byli Židé 9 %, Bělorusové a Němci po 3%. V současnosti obyvatelé německé národnosti žijí zejména ve vojvodstvích Opolském a Slezském. V 27 obcích těchto vojvodství platí němčina za tzv. pomocný úřední jazyk. Počet obyvatel hlásicích se k německé menšině bylo v roce 2011 zhruba 110 tisíc. Další menšina Bělorusové, v počtu asi 50 tis., žijí na východě Polska kolem Bialystoku. Na hranicích s Ukrajinou žije přes 30 tis. Ukrajinců (v Podkarpatském vojvodství). Podle Ústavy jsou dalšími uznanými národními menšinami Arméni, Češi (v obci Zielówv nedaleko Lodze), Litevci, Rusové, Slováci (v Malopolsku), Židé a Kašubové. Vedle národnostních menšin byl přiznán statut etnických menšin Karaimům, Lemkům, Romům a Tatarům. Výsledky sčítání obyvatel z roku 2011 ukázaly, že v Polsku žije 99,7 % obyvatel polské národnosti. Cizinci tvoří asi 0,2 % z celkového počtu obyvatel. Jedna desetina dotázaných při sčítání svoji národnost neuvedla. Ze sčítání také vyplývá, že každý třetí cizinec v Polsku žije ve Mazowieckém a Dolnośląskiém vojvodství.

Obr. 7: Národnosti a etnika na území Polska

Obr. 8: Goralský lidový kroj (vojvodství malopolské)

Obr. 9: Kašubský lidový kroj

Náboženské složení

Svobodu vyznání v Polsku garantuje ústava a doplňující zákon o svobodě vyznání. Pouze 6 % Poláků uvedlo, že jsou ateisty, nevěřícími či nerozhodnými. Církev, zejména římsko-katolická, má velký vliv jak v politice, kultuře, tak každodenním životě Poláků. K římsko-katolickému náboženství se hlásí 89 % Poláků, tj. 33,7 mil. osob. K pravoslaví náleží kolem půl milionu osob. Dalším směrem náboženství je protestanství, ke kterému se hlásí kolem 150 tis. obyvatel.

---

Zdroje:

• Mierzejewska, L., Wdowicka, M.: Wspólczesne problémy rozwoju miast i regionów. Poznań: Bogucki Wydawnictwo Naukowe, 2011.
• Wyniki Narodowego Spisu Powszechnego Ludności a Mieszkań. GUS, 2012