Fyzická geografie
menu / fyzická geografie / podnebí

Stručný přehled

Území Slovenské republiky leží ve střední části mírného pásu severní polokoule, pro který je typické střídání čtyř ročních období. Podle modelu všeobecné cirkulace atmosféry leží převážně v pásu nízkého tlaku vzduchu s převažujícím jihozápadním a západním prouděním. Velmi výrazně ovlivňuje klima členitost reliéfu.

Faktory ovlivňující klima

O rázu podnebí daného místa rozhodují faktory, které lze rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří faktory neměnné, stálé, dané polohou daného místa, ty označujeme jako tzv. invarianty. Duhou skupinu tvoří faktory dynamické, které jsou dány aktuální povětrnostní situací. Mezi invarianty patří geografická šířka daného místa. Pro území SR je v intervalu od 47° 43' 54'' s.š. (Patince, okres Komárno) do 49° 36' 52'' s.š. (Oravská Polhora, okres Námestovo), což je rozpětí mezi krajními body státního území (jižním a severním). Zeměpisná šířka udává pod jakým úhlem v průběhu roku dopadají na zemský povrh sluneční paprsky. Pro území Slovenska je hodnota šířkového rozsahu velmi malá (pouze 1° 53'), proto jsou regionální rozdíly podmíněné geografickou polohou minimální a sluneční záření je ovlivněno hlavně oblačností. Další invariantou je poloha vzhledem k oceánu, která se nejčastěji vyjadřuje konstantou termická kontinentalita. Její hodnota na území Slovenska roste od západu k východu, ale nikde nedosahuje hodnoty vyšší než 50 %, což znamená, že pro podnebí SR je typický převládající vliv oceánu - oceánický typ podnebí. Nejkratší vzdálenost k moři od státní hranice je k Jaderskému moři (365 km). Vzdálenost k Baltskému moři je 560 km, k Černému 660 km a k Severnímu téměř 800 kilometrů. Ráz aktivního povrchu (využití země) ovlivňuje podíl odraženého a pohlceného slunečního záření. A tak je odlišné klima zastavěných území (např. měst), lesů, obdělávané půdy nebo vodních ploch, v zimě pak ploch se sněhovou pokrývkou. Na podnebí má významný vliv georeliéf, což je patrné například v rozložení srážkových úhrnů. Při převládajícím západním proudění jsou svahy orientované k západu svahy návětrnými s vyššími srážkovými úhrny než svahy orientované k východu, které se označují jako závětrné. Místa, která leží za horskými celky v jejich "závětří", se označují jako místa ve srážkovém stínu. Patří mezi ně Podunajská nížina v závětří Malých Karpat, Pováží v závětří Beskyd nebo Východoslovenská nížina v závětří Slánských vrchů, kde se ale také výrazněji projevuje přechod ke kontinentálnímu rázu podnebí. Výrazné rozdíly jsou také v rozložení teplot vzduchu, kdy na svazích orientovaných k jihu jsou teploty výrazně vyšší než na severních svazích. Mezi invarianty patří také nadmořská výška, která podmiňuje výškovou stupňovitost podnebí (nejvýrazněji se projevuje v úseku Podtatranská kotlina - hřebeny Vysokých Tater) a antropogenní činnost (činnost člověka), která ovlivňuje podnebí například v průmyslových aglomeracích a městech (vyšší teplota, vyšší podíl znečišťujících látek v ovzduší) vznikem tzv. tepelných ostrovů. Dynamické faktory reprezentují typické povětrnostní situace. Povětrností se rozumí převládající stav nebo průběh určitého rázu počasí trvajícího za určitých typů cirkulace atmosféry po delší období (dva a více dnů). Počasí je pak definováno jako okamžitý stav atmosféry, který lze charakterizovat souborem hodnot meteorologických prvků (teplota, tlak, vlhkost vzduchu nebo srážky). Stálé tlakové útvary, které ovlivňují počasí na Slovensku jsou islandská tlaková níže, azorská tlaková výše, která se v létě posouvá do severnější polohy a v zimě do jižnější, tlaková výše na Uralem v zimním období (tzv. sibiřské maximum), která se v letním období téměř rozpadá a na její místo se dostává tlaková níže s centrem nad Střední Asií (tzv. iránské minimum). Na území Slovenska se v průběhu roku vyskytují převážně vzduchové hmoty mírného pásma. Na krátké období může dojít k průniku tropického vzduchu, který přináší výraznější oteplení. Při průniku arktického vzduchu z oblastí za polárním kruhem dochází k výraznému ochlazení, kdy teploty v mezihorských kotlinách klesají až pod -25°C.

Teplota vzduchu

Na území Slovenské republiky má dlouhodobý měsíční průměr teploty vzduchu jednoduchý roční chod s minimem převážně v lednu a maximem převážně v červenci. Tento rovnoměrný chod je narušován tzv. singularitami. Podle průměrných teplot za každý kalendářní den zima vrcholí (nejnižší průměrná denní teplota) kolem 23.ledna v nížinách a středních polohách Slovenska. V první dekádě února se objevuje první singularita, kdy po oteplení na začátku měsíce, dochází k výraznějšímu ochlazení kolo 10.února a může dojít k tzv. sekundárnímu vyvrcholení zimy. Další singularitou je květnové ochlazení spojené se vpádem studeného arktického vzduchu. Letní období vrcholí podle denní teplotní křivky okolo 15. a 20.července. Následný pokles teplot je narušen oteplením koncem září (babí léto) a v období vánoc - vánoční obleva (vianočný odmäk). Podle průměrné roční teploty vzduchu je nejteplejším místem na území Slovenska okolí Štúrova v Podunajské nížině, kde dosahuje průměrná roční teplota hodnotu 10,4°C. V Bratislavě je roční průměr pouze o jednu desetinu nižší (10,3°C), zde se ale výrazně projevuje vliv městské aglomerace, kterým se průměrná roční teplota zvyšuje přibližně o 0,5 až 1°C (v létě se zastavěná plocha snadněji prohřívá a v zimě vyzařují vytápěné budovy teplo). Nejchladnějším místem na Slovensku jsou vrcholy Vysokých Tater. Na stanici Lomnický štít je průměrná roční teplota -3,7°C a zde byla také naměřena nejnižší průměrná měsíční teplota -18,1°C v únoru 1965. V ročním chodu teploty vzduchu roste amplituda od západu k východu a největší je ve Východoslovenské nížině - v Trebišově (24,1°C). Naopak nejnižší je na Lomnickém štítu (15,8°C). Díky velké členitosti reliéfu se výrazně projevuje změna teploty s nadmořskou výškou (teplotní gradient). Podle dostupných měření dochází k poklesu teploty na 100 metrů výšky od 0,4 do 0,6°C. Denní chod teploty vzduchu v nížinách i horských oblastech má minimum v době východu Slunce a maximum přibližně dvě hodiny po jeho kulminaci (kolem 14.hodiny). Amplituda teploty závisí hlavně na oblačnosti. Typické pro horské oblasti jsou teplotní inverze, kdy v údolích a kotlinách jsou nižší teploty než na svazích a vrcholových oblastech. V Tatrách nejčastěji zasahují Štrbské pleso a při dlouhodobější inverzní situace až Skalnaté pleso, což představuje od Podtatranské kotliny mocnost inverzní vrstvy 600 až 1000 metrů. V inverzní vrstvě je vysoká vlhkost vzduchu a mlha, naopak nad inverzní vrstvou je dobrá dohlednost.

Extrémní teploty
Příčinou extrémně nízkých teplot vzduchu je většinou příliv arktického kontinentálního vzduchu od severu až východu a jeho další prochlazování v důsledku záporné radiační bilance. Nejteplejším místem podle naměřené okamžité teploty je na Slovensku Komárno, kde 5.7. 1950 dosáhla teplota 39,8°C. Nejnižší teplota byla naměřena ve stejném dni jako je dosavadní teplotní extrém v ČR, tj. 11.2. 1929, kdy ve Víglaši-Pstruši klesl teploměr na hodnotu -41,0°C, pro srovnání v Litvínovicích Českých Budějovic to bylo ještě o 1,2°C méně (-42,2°C). V důsledku zimních inverzí dohází často k situacím, kdy průměrné teploty na horských stanicích jsou vyšší než na stanicích v kotlinách. Například průměrná lednová teplota v roce 1940 byla v Popradu -12,4°C a ve Starém Smokovci -10,5°C. Letní dny (denní maximum teploty vyšší než 25°C) - nejvíce letních dní je na Slovensku v okolí Lučence (78 dní za rok). Naopak v nadmořských výškách nad 1000 metrů již zaznamenávány nejsou. Mrazové dny (denní minimum -0,1°C a nižší) - počet dní narůstá směrem z nížin do výše položených oblastí. Zatímco v Bratislavě dosahuje počet mrazových dní 89 dní, v Popradu 160 dní, ve Starém Smokovci 166 dní a na Lomnickém štítu dokonce téměř 300 dní. V horských polohách se mrazy vyskytují i v letních měsících za mimořádného ochlazení, například na Lomnickém štítu bývá takových dní s mrazem v červnu 16, v červenci 12 a v srpnu až 10 dní. Ledové dny (denní maximum -0,1°C a nižší) - podobně jako v případě mrazových dní roste jejich počet s rostoucí nadmořskou výškou. Nejvíce jich je na Lomnickém štítu (190 dní) a nejméně v Lučenci (26 dní), Hurbanově a Bratislavě (28 dní).

Srážky

Stejně jako na území České republiky i na Slovensku převládají vertikální srážky (95 %) nad horizontálními. V regionálním rozložení ročních srážkových úhrnů se výrazně projevuje orografie (návětrný a závětrný efekt). Podle dlouhodobých pozorování spadne nejméně srážek v Podunajské nížině, nejnižší úhrny jsou naměřeny ve stanici v obci Hoste u Galanty, která leží v nadmořské výšce 124 metrů a průměrný roční úhrn srážek zde dosahuje 520 mm. Nízké srážkové úhrny jsou i v okolí Trnavy a ve Východoslovenské nížině (530 mm). Mezi sušší oblasti náleží také Popradská a Hornádská kotlina ležící ve srážkovém stínu Tater a z jihu Slovenského rudohoří a Nízkých Tater. Srážkové úhrny zde nepřevyšují 600 milimetrů za rok. Nejvyšší srážkové úhrny mají Vysoké Tatry, kde průměrný srážkový úhrn na Zbojnické chatě dosahuje 2130 mm za rok, na Ostrém Roháči 2047 mm a v údolí Bílé vody u Zeleného plesa těsně pod 2000 mm. Doposud nejvyšší naměřený roční srážkový úhrn je také na Zbojnické chatě z roku 1960 a má hodnotu 2362 mm. Pro území Slovenska je typická velká proměnlivost srážek v průběhu roku. Přitom je roční chod v jednotlivých regionech i výrazně odlišný. Podle rozložení srážek během roku je nejsušším obdobím zima (prosinec a únor). Výjimkou je pouze jižní Slovensko, které je v zimě relativně vlhké. Srážkové úhrny se zde v tomto období pohybují okolo 100 mm, což znamená až pětinu ročních srážkových úhrnů. Pro většinu území Slovenska je srážkově nejbohatší je letní období, kdy je srážková činnost odrazem přílivu oceánského vzduchu od západu a četná je i bouřková činnost. Relativně nejvíce srážek spadne v letním období v kotlinách severního Slovenska, zejména na Spiši, kde je to až 40 % ročního úhrnu. Východoslovenská nížina se vyznačuje zvýšením srážek počátkem léta a maximum je zde již v červnu. Na severním Slovensku se projevuje vliv Baltského moře a srážkové maximum se posouvá do července a minimum na počátek jara.

Sněhová pokrývka
Sněhovou pokrývkou se rozumí vrstva napadlého sněhu o výšce alespoň půl centimetru. Průměrné datum prvního dne se sněhovou pokrývkou se objevují v závislosti na nadmořské výšce. V nížinách je to v první dekádě prosince, v horských údolích v druhé dekádě listopadu a v pohořích v nadmořské výšce nad 1300 metrů je sněhová pokrývka možná celý rok. Analogicky roste počet dní se sněhovou pokrývkou. V nejteplejších oblastech je to méně než 40 dní, ve Východoslovenské nížině kolem 50 dní a v pohořích vyšších než 1000 metrů je to více než 120 dní za rok. Absolutní maximum mocnosti sněhové pokrývky je v nížinách do 50 cm, v horských údolích okolo 70 cm a pohořích nad 200 cm. Historicky absolutně nejvyšší mocnost sněhové pokrývky byla naměřena 17.3. 1939 u chaty na Ďumbieru, kde dosáhla 429 cm, toto maximum ale představuje i zčásti navátý sníh ze hřebenových poloh.

Extrémní srážky
Největší denní úhrn srážek by naměřen při červencové místní bouřce ve Skalce nad Váhem v roce 1957 (12.7.), kdy za 65 minut napršelo 232 mm srážek, což bylo 400 % průměrných červencových srážek v dané lokalitě. Druhý největší denní srážkový úhrn byl zaznamenaný na Skalnatém plese 29.6. 1958, kdy za cyklonální situace spalo za jeden den 170 mm srážek. Extremita byla zde způsobena částečně i návětrným efektem. Extrémní jsou i dlouhá období bez srážkové činnosti. V současné době registrované maximum je z roku 1947, kdy v Hurbanově nepršelo po dobu 83 dní (přesně od 26.8. do 16.10.).

Vítr

Směr a síla větru jsou ovlivněny okamžitou povětrnostní situací a konfigurací reliéfu. V ročním chodu převládá jihozápadní a západní proudění, jsou však regionální rozdíly. Například na Záhoří převládá jihovýchodní, v Podunajské nížině severozápadní, na středním Pováží a na Ponitří severní směr proudění vzduchu. Nejsilnější větry jsou na Slovensku v zimním období v důsledku velkých rozdílů v tlaku vzduchu. Mezi největrnější regiony patří Podunajská a Východoslovenská nížina a vysokohorské polohy. Maximální nárazy větru jsou zaznamenávány ve Vysokých Tatrách. Absolutní maximum bylo naměřeno 2.1. 1949 na Skalnatém plese (248 km/hod.), což je i nejvyšší naměřená rychlost v bývalém Československu.

Klimatické oblasti

Pro území Slovenska byly vymezeny tři základní klimatické oblasti: teplá, mírně teplá a chladná. Základní charakteristiky, které byly pro vymezení použity jsou průměrné srážkové úhrny ve vegetačním období (duben - září), srážkové úhrny převyšující v průměru 105 mm za zimní období (prosinec - únor), průměrná teplota vzduchu ve vegetačním období a hodnoty průměrné rychlosti větru také ve vegetačním období. Teplá klimatická oblast zahrnující 7 podoblastí je nejteplejším územím na Slovensku. Zahrnuje nížiny na jihu a jihozápadě a zasahuje také do níže položených kotlin (do nadmořské výšky 300 až 400 metrů). Společným znakem oblasti je více než 50 letních dní během roku, tj. dní s maximální teplotou 25°C a více. Mírně teplá oblast zahrnuje také 7 podoblastí a je typická pro Malé Karpaty, jižní svahy Slovenského středohoří a rudohoří a slovenskou část Beskyd a Javorníků. Společným znakem jsou průměrné červencové teploty vyšší než 16°C, ale méně než 50 letních dní. Chladná oblast se třemi podoblastmi (mírně chladná, chladná a studená horská) je klimaticky nejméně příznivá. Zahrnuje všechna vysoká pohoří (nad 1000 m n.m.) a podhůří severně orientované. Díky členitému reliéfu jsou zde četným jevem teplotní inverze a zřetelně se projevuje výšková stupňovitost základních meteorologických prvků.

Historie pozorování a měření

Do poloviny 19.století se nepravidelně prováděla meteorologická pozorování a měření na řadě míst Slovenska. Systematická pozorování začala ale až po roce 1850 po založení Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni, který zavedl mimo jiné měření na 11 meteorologických stanicích na území Slovenska. V roce 1870 převzal tuto síť stanic ústav v Budapešti a postupně ji rozšiřoval. V roce 1910 bylo na území Slovenska již 45 meteorologických a 243 srážkoměrných stanic, které prováděly pravidelná měření. Po roce 1918 řídil s krátkými přestávkami slovenské meteorologické stanice Státní ústav meteorologický (hydrometeorologický) se sídlem v Praze, od roku 1958 jeho pobočka v Bratislavě. Samostatný Hydrometeorologický ústav, se sídlem v Bratislavě, byl zřízen 1.1. 1969. V současné době je Slovenský hydrometeorologický ústav organizací s celostátní působností.