Fyzická geografie |
- Stručný přehled
- Půdotvorné procesy
- Půdní druhy
- Půdní typy
- Stáří půd
- Zemědělský půdní fond
- Úrodnost půdy a produkční potenciál půd
Stručný přehled
Půdní pokryv na území Slovenska je díky pestré geologické stavbě a členitému reliéfu velmi různorodý. Půda představuje rozhodující přírodní zdroj a jeden z hlavních přírodních potenciálů Slovenska. Na celkové rozloze Slovenska se zemědělské půdy podílí necelou polovinou a koeficient zornění dosahuje přibližně 59 %. Nejvíce jsou zastoupeny hnědé lesní půdy, v krasových oblastech jsou typické rendziny. Problémem je ohrožení půd vodní a větrnou erozí, svahovými pohyby a velké jsou i úbytky půdního fondu ve prospěch zastavěných ploch.
Půda je definovaná jako integrální součást ekosystémů Země a je dynamickým, stále se vyvíjejícím živým systém, na němž je závislé přežití a prosperita všech suchozemských biologických společenstev. Vznik, stavba a složení půdy jsou výsledkem působení klimatu, podzemní vody, živých organismů žijících v půdě i na jejím povrchu a lidské činnosti na výchozí substrát v určitém čase. Tyto faktory se označují jako faktory půdotvorné a jejich působením půda vzniká a vyvíjí se na rozhraní litosféry, atmosféry, biosféry a hydrosféry. Za hlavní půdotvorné faktory se označují substrát (matečná hornina), podnebí, biologický faktor, podzemní vodu a působení člověka. Půda tvoří složitý otevřený systém. Mezi její základní složky patří minerální anorganické látky (např. štěrk, písek, prach, jílové částice), organické hmota, voda (půdní roztok), plyny a živé organismy (červi, hmyz, bakterie, prvoci, háďátka, houby, řasy).
Půdotvorné procesy
Při vzniku a vývoji půdy v ní probíhají různé typy procesů, jejichž povaha je závislá především na fyzikálních a chemických vlastnostech substrátu, na klimatických faktorech a biotické složce. Na území Slovenska patří mezi základní půdotvorné procesy humifikace, eluviace (vyplavování, ochuzování), iluviace (obohacování), oglejení a glejový proces, který probíhá v zamokřených půdách. Matečným substrátem (horninou) jsou z téměř 97 % sypké horniny, převážně sedimenty, a pouhá 3 % půd tvoří půdy vyvinuté na pevných matečních horninách. Území Slovenské republiky leží v mírném pásmu pedogeografické oblasti střední Evropy, v zóně kambizemí a illimerizovaných půd (luvizemí). Mezi nejrozšířenější pokryvné útvary ve střední Evropě patří spraše. Na území Slovenska zaujímají plochu přibližně 7500 km2. Jsou rozšířené na rovinách Podunajské a Východoslovenské nížiny, tvoří některé pahorkatiny (například Nitranskou, Trnavskou nebo Ipeľskou) a v omezeném rozsahu vyplňují téměř všechny kotliny Západních Karpat a údolí všech východoslovenských řek a jejich přítoků. Spraše tvoří také pokryvné útvary systémů říčních teras. Spraše jsou půdotvorným substrátem nejúrodnějších půd - černozemí. Vytvářejí tak minerálně bohaté prostředí pro kulturní rostliny.
Půdní druhy
Jednou ze základních vlastností půdy je její zrnitost (textura), která je určována podle procentuálního zastoupení jednotlivých zrnitostních skupin. Podle podílu nejmenších jílových částic se půdy člení na písčité (s podílem jílovitých částic do 10 %), hlinito-písčité (10 - 20 %), písčito-hlinité (21- 30 %), hlinité (31 - 45 %), jílovito-hlinité (46 - 60 %) a jílovité půdy (s podílem jílovitých částic v rozmezí 61 až 75 %). Pokud je podíl jílovitých částic větší než 75 % hovoříme již o jílu. Písčité a písčitohlinté půdy patří mezi tzv. lehké půdy a jsou typické pro slovenské nížiny. Nejčetněji jsou zastoupeny na vátých píscích v Záhorské nížině. Ostrůvkovitě se vyskytují v Podunajské a Východoslovenské nížině. Písčito-hlinité půdy jsou středně těžké a nachází se převážně v oblastech s výskytem granitoidních hornin (rul nebo svorů), pískovců nebo vulkanitů. Mají vysoký obsah skeletu, a proto je jejich úrodnost nízká. Typické jsou pro jádrová pohoří Západních Karpat. Ve Vnějších Karpatech jsou souvislejší pásma písčito-hlinitých půd vázána na vrcholové hřbety tvořené pískovcovými souvrstvími. Hlinité půdy patří mezi středně těžké a nacházíme je na různých matečných horninách od písčitých slínovců přes vulkanity po spraše. V nížinných oblastech a kotlinách jejich výskyt souvisí se sprašovými pokryvy. Půdy vyvinuté na spraších jsou typické tím, že neobsahují skelet. Hlinité půdy jsou typické pro sprašové pahorkatiny Podunajské, Záhorské a Východoslovenské nížiny. Jílovito-hlinité a jílovité půdy řadíme mezi půdy těžké. Nejčastěji se vyvinuly se na tufech, sprašových hlínách, břidlicích nebo těžkých nivních náplavech. V nížinách většinou vytváří široké pruhy podél koryt řek v údolních nivách. V kotlinách jejich vznik souvisí se sprašovými hlínami, těžším materiálem náplavových kuželů a zvětralinami flyšových jílovců.
Půdní typy
Členění půd na půdní typy vychází z charakteru půdotvorných procesů, které vedly ke vzniku typického půdního profilu. Jednotlivé půdní typy se liší právě vzhledem půdního profilu, který se skládá z několika různě zbarvených a zákonitě uspořádaných půdních horizontů (vrstev). Půdní horizonty mají rozdílné fyzikální, chemické i biologické vlastnosti. Půdní typy zastoupené na území Slovenské republiky jsou od půd v počátečním stádium vývoje (surové půdy), přes vyvinuté půdy až po reliktní, které vznikly v odlišných klimatických podmínkách. V nejsušších a nejteplejších oblastech našeho území jsou rozšířeny černozemě, které patří mezi reliktní půdy. Vznikly v raných obdobích poledové doby pod původními přirozenými stepními a lesostepními společenstvy. V současnosti se uchovávají ve své původní podobě převážně díky zemědělské kultivaci. Matečným substrátem jsou většinou spraše a hlavním půdotvorným procesem při jejich vzniku byla intenzivní humifikace, která probíhala pod stepní vegetací. Převažují na sprašových pokryvech Podunajské nížiny. Menší, ale významné plochy tvoří v severní části Záhorské nížiny, ve Východoslovenské nížině a Košické kotlině. Patří mezi nejúrodnější půdy a pěstují se na nich náročné plodiny jako pšenice, slunečnice, kukuřice nebo zelenina. Díky tomu, že se nachází v suchých oblastech je nutné obhospodařované pozemky zavlažovat.
V nejteplejších a nejsušších oblastech Podunajské a Východoslovenské nížiny se v místech, kde je po většinu roku silný výpar a přísun solí z infiltrující podzemní vody, vyvinuly slané půdy. Patří mezi ně solončaky a slance. Solončaky jsou půdním typem, který se tvoří v podmínkách výparného režimu, při kterém převažuje vzlínání zasolených podzemních vod až na povrch půdy, kde se vypařuje. Ve vodě rozpustné soli se tak hromadí ve svrchní části půdního profilu. Slance jsou půdním typem, který se vyvinul ze solončaků "odsolením", při kterém prosakující srážková voda přesouvá ze svrchní části půdního profilu soli, jílové částice a humusové látky do spodních částí půdního profilu. V chladnějších a vlhčích klimatických podmínkách než jsou potřebné pro vznik černozemí se v nižším stupni pahorkatin vyvinuly pod původními dubravami hnědozemě. Jejich matečným substrátem jsou spraše a sprašové hlíny. Hnědozemě pokrývají rozsáhlé plochy v Podunajské pahorkatině, kde vytváří severní lem černozemí. Významné je zastoupení hnědozemí i v severní části Záhorské a Východoslovenské nížiny a také v Jihoslovenské, Košické a Trenčianské kotlině. Hnědozemě patří mezi hodnotné zemědělské půdy, které mají oproti černozemím výhodu, že jsou méně náchylné k vysychání. Nejvhodnějšími plodinami jsou náročné obiloviny (pšenice, ječmen), cukrovka nebo vojtěška. V ještě chladnějších a vlhčích klimatických podmínkách ve vyšších nadmořských výškách přechází hnědozemě v illimerizované půdy pojmenované podle dominantního procesu, kterým je illimerizace. Půdy se vyvinuly pod původními dubohabrovými lesy. Zemědělsky jsou to půdy nižší kvality a pro zvýšení jejich úrodnosti se často provádí meliorační úpravy. Nejrozšířenější jsou v Podunajské a Východoslovenské pahorkatině. V zamokřených částech některých kotlin přechází illimerizované půdy v půdy oglejené (pseudogleje). Základem oglejení je zadržování prosakující srážkové vody málo propustnou částí půdního profilu. Na rozsáhlých plochách se na křemitých vátých píscích a terasových štěrkopíscích vyvinuly hnědé půdy. Typické jsou pro Borskou nížinu a některé kotliny. Rozšířeny jsou v Popradské nebo Hornádské kotlině. V údolních nivách a zamokřených územích se mohou vyskytovat glejové půdy. Jejich půdotvorným substrátem jsou nevápnité nivní uloženiny a deluviální splachy. Vznikají glejovým půdotvorným procesem. Jeho podstatou je redukce sloučenin železa podmíněná nedostatkem vzduchu při současném zvýšení organických látek a rozkladu prvotních minerálů vlivem vysoké úrovně hladiny podzemní vody. Pro horské oblasti jsou typické půdy, které se vyvíjí na různě skeletnatých svahových sedimentech (deluviích). Jednotlivé půdní typy zde závisí na charakteru matečných hornin, klimatických podmínkách a vegetačním pokryvu. Na silikátových horninách se v lesním stupni vyvinuly převážně hnědé lesní půdy, které jsou plošně nejrozšířenějším půdním typem na Slovensku. Rozšířeny jsou ve středních i vyšších nadmořských výškách v zalesněných oblastech Slovenského rudohoří a středohoří. Hnědé lesní půdy se podílí více než čtvrtinou na celkové rozloze zemědělského půdního fondu Slovenska. V kosodřevinném stupni jsou typické podzoly. Tento půdní typ vznikl hlavně pod jehličnatými, zejména smrkovými lesy. Jejich matečným substrátem jsou zvětraliny minerálně chudých hornin (žul, svorů nebo pískovců). Hlavním půdotvorným pochodem je intenzivní vyplavování - podzolizace. Ve velmi kyselém prostředí se rozkládají prvotní minerály a přemísťují se oxidy železa a hliníku do spodních horizontů. Pod vrstvou surového humusu leží dokonale vybělený eluviální horizont, který přechází v horizont iluviální. Podzoly jsou půdy s velmi nízkou přirozenou úrodností. Využívají se jako horské louky a pastviny a většina z nich je pod lesními jehličnatými porosty, které mohou být v případě horských podzolů i relativně produktivní. Na strmých svazích a hrubých sutích se v lesním i kosodřevinném pásmu vytvořily většinou drobné areály silně skeletnatých půd. Pro členitý reliéf středních a vyšších nadmořských výšek jsou typické rankery, jejichž půdotvorným substrátem jsou balvanitá deluvia nekarbonátových hornin. Ve vyšším stupni alpínských luk dominují alpínské rankry a v nejvyšších polohách Tater je mnoho drobných areálů silně skeletnatých surových půd s jednoduchým půdním profilem, s mělkým humusovým horizontem, který přímo přechází v rozpadlou matečnou horninu. Příkladem azonálního typu půd jsou na území Slovenska rendziny. Vznikají na karbonátových horninách v krasových územích. Původními porosty na nich byly v nižších polohách teplomilné doubravy a ve vyšších vápnomilné bučiny až reliktní bory. Přímo pod humusovým horizontem leží mnohdy přímo hrubě rozpadlá krasová hornina. Vhodné jsou pro zakládání ovocných sadů (daří se např. peckovinám) a vinic, pokud to umožňují klimatické podmínky. Nejvíce jsou rozšířeny na jihu a jihovýchodě Slovenska ve Slovenském krasu. Větší plochy zaujímají na Muránské planině, Slovenském ráji nebo v severních částech Malé Fatry a Nízkých Tater. V krasových oblastech se rendziny střídají s terra fuscou, typickou silně zvětralou reliktní půdou, která vznikla v odlišných klimatických podmínkách (vlhčí a teplejší klima). Azonálními půdami jsou i rašeliništní půdy, které jsou typickým zástupcem organogenních půd. Byly vytvořeny intenzivní akumulací slabě rozložených rostlinných zbytků v silně zvodnělém prostředí. Půdní profil se skládá z jednotlivých rašelinných poloh, které při povrchu, je-li rašeliniště aktivní, přirůstají, směrem do hloubky pak podléhají postupné ulmifikaci (rašelinění). Typické jsou pro Oravskou kotlinu a zamokřené okrajové části vysoko položených kotlin. Příkladem je Podtatranská kotlina nebo Horehronské podolie.
| půdní typ | % zemědělské půdy | |
|---|---|---|
| ČR | SR | |
| černozemě | 14,3 | 8,9 |
| hnědozemě | 14,6 | 10,8 |
| hnědé lesní půdy | 42,3 | 28,6 |
| illimerizované půdy | 13,1 | 9,7 |
| nivní půdy | 1,7 | 7,6 |
| glejové půdy | 4,2 | 4,5 |
| rendziny | 2,7 | 12,8 |
| podzoly | 1,1 | 2,4 |
| ostatní | 6,0 | 14,7 |
| celkem | 100 | 100 |
Stáří půd
Současný půdní pokryv území Slovenska je relativně mladý, neboť se vytvořil až po poslední době ledové a je tak maximálně patnáct až dvacet tisíc let starý. Starší půdy se dochovaly jen ostrůvkovitě. Mezi stářím půd v jednotlivých regionem však existují velké rozdíly. Nejstarší půdy jsou dochované v nížinných oblastech a směrem do výše položených oblastí se začátek tvorby půdního pokryvu opožďuje. Mezi půdami lze vymezit tzv. recentní půdy, které se vyvinuli za spolupůsobení podobných půdotvorných činitelů, které působí i v současnosti. Jsou to tedy půdy, které vznikly v obdobných klimatických podmínkách jako jsou současné. Naproti tomu reliktní půdy se vyvinuly v odlišných klimatických podmínkách ve srovnání se současnými. Příkladem reliktních půd jsou černozemě, které vznikly v teplejších klimatických podmínkách a dnes se udržují jen díky kultivaci. Fosilní půdy jsou ty, které jsou překryty vrstvou mladších sedimentů a tím jsou izolované od současných půdotvorných procesů.
Zemědělský půdní fond
Zemědělská půda zaujímá necelou polovinu rozlohy Slovenské republiky a koeficient zornění dosahuje 58,8 %. Existují však velké regionální rozdíly. Největší podíl zemědělské půdy je v Nitranském kraji a vysoký je také v Trnavském kraji. Naopak nízký je v Žilinském a Trenčínském kraji. Celková cena zemědělské půdy na území Slovenska byla vyčíslena na 90 miliard slovenských korun při průměrné ceně za hektar ve výši více než 38 tisíc slovenských korun. Z celkové výměry téměř 2,5 milionů hektarů zemědělské půdy je přibližně 18 % odvodněno a na více než 20 % jsou vybudované zavlažovací systémy. Průměrná výměra zemědělské půdy na 1 obyvatele dosahuje 0,46 ha.
Úrodnost půdy a produkční potenciál půd
Úrodností půdy se rozumí schopnost půdy zásobovat rostoucí rostliny vodou a živinami ve vegetačním období. Je dána souborem fyzikálních, chemických a biologických charakteristik půdního profilu v určitých klimatických podmínkách. Přirozená úrodnost půd se utváří působením přirozené kombinace půdotvorných faktorů a podmínek, bez zásahu člověka. Kulturní úrodnost vzniká kultivací přírodních půd. Produkční potenciál půd na území Slovenska se hodnotí bodovými hodnotami relativní bonity. Pohybuje se v rozpětí od1 do 100 bodů, přičemž lepší půdy mají vyšší bodovou hodnotu. Bodová hodnota se určuje na základě bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) půdy. Odvozuje se z hodnocení klimatických podmínek, půdního typu, půdotvorného substrátu, zrnitosti, obsahu skeletu, mocnosti půdy, sklonu a expozice svahu.