Fyzická geografie
menu / fyzická geografie / reliéf / krasová území

Stručný přehled

Území Slovenska je velmi bohaté na výskyt krasových forem reliéfu. Krasová území, mezi nimiž převažuje přechodný typ krasu vyvinutý v jurských vápencích a dolomitech, tvoří necelých 7 % rozlohy Slovenska. Největší plochu zaujímá Slovenský kras na jihu Slovenska. Nejdelší jeskynní systém (doposud objeveno přes 35 kilometrů, zřejmě zdaleka ne konečné číslo) se nachází v Demänovské dolině Nízkých Tater. Objev nejhlubší jeskynní soustavy (495 metrů), systém Hipmanových jeskyní v Nízkých Tatrách, ohlásili speleologové v roce 2005. Veřejnosti je na Slovensku zpřístupněno celkem 15 jeskyní.

Obr.: nejdelší jeskynní systém na Slovensku v Demänovské dolině v Nízkých Tatrách

Krasová území se na území Slovenska převážně vážou na střednětriasové vápence obalových sérií a příkrovů v geologicko-tektonické jednotce Panonid a Slovakid. Pro krasovění jsou nejvhodnější světlé masivní wettersteinské a tmavé gutensteinské vápence obsahující 96-98 % kalcitu (CaCO3). Méně často se kras vyskytuje v jurských a křídových vápencích. Krasové horniny, zejména vápence a dolomity, zaujímají ve slovenské části Západních Karpat celkovou rozlohu 3280 km2, tj. 6,7 % rozlohy Slovenska. Krasové formy reliéfu se vyvinuly jak na povrchu (exokras), tak pod ním (endokras). Krasová území se rozdělují na přechodný kras, dále se členící na planinový kras a říční (fluviální) údolní kras, a neúplný kras (tzv. merokras). Za samostatnou kategorii se považuje vysokohorský kras v nadmořských výškách nad 1400 metrů. O dvanáct veřejnosti zpřístupněných jeskyní na území Slovenska pečuje Správa slovenských jeskyní, v případě zbylých tří (Bojnická hradní jeskyně, jeskyně Mrtvých netopýrů, Krásnohorská jeskyně) se tato instituce dohodla se soukromými podnikateli na jejich pronájmu.

Planinový kras

Planinový kras se vyvinul ve Slovenském a Spišsko-gemerském krasu. Slovenský kras, největší krasové území na Slovensku, je z geomorfologického hlediska součástí Slovenského rudohoří. Toto území o rozloze 800 km2 tvoří soustava krasových planin navzájem oddělených kaňony řek Slané a Štítník, Zádielskou a Hájskou tiesňavou, Miglincem a Turnianskou kotlinou. Jednotlivé krasové plošiny, označované jako planiny, se sklánějí od severu k jihu, jejich nadmořská výška se pohybuje od 700 do 800 metrů. Spišsko-gemerský kras měří více než 400 km2. Jeho povrchu udávají základní ráz vysoko položené mírně zvlněné planiny a jejich strmé, místy značně členité okraje příkře spadající do okolních sníženin. Spišsko-gemerský kras se člení na dva podcelky navzájem spojené úzkou rozsochou: Muránska planina leží na jihozápadě, Slovenský ráj na severovýchodě. Tektonicky představuje Spišsko-gemerský kras tzv. severogemerické synklinórium (spišský příkrov) tvořené intenzivně zvrásněnými karbonátovými horninami druhohor. Díky velké mocnosti (několik stovek metrů) a relativně vysoké chemické čistotě se zde vytvořilo mnoho krasových tvarů. Muránskou planinu charakterizuje mnoho suchých údolí, četné propasti, skalní brány a téměř 50 jeskyní. Unikátní PR Suché doly se chlubí svými závrty, ponory, škrapovými poli a jeskynními systémy. Z jezerního sifónu v Jezerní jeskyni odtéká voda do blízkého pramene a periodickým vývěrem každých 55 minut. Raic: nejasné, prosím o dokončení či upřesnění myšlenky. Ve Slovenském ráji se na planinách vyskytují četné závrty a humy, na planině Glac je úvala. Její obvod lemují četné vyvěračky. Mezi nejdelší jeskyně patří systém Stratenská jeskyně - Psí diery o celkové délce téměř 22 kilometrů, nejdelší ledovou jeskyní je Dobšinská, původně propojená se Stratenskou jeskyní.

Říční (fluviální) údolní kras

K říčnímu údolnímu krasu náleží krasová území v Nízkých Tatrách, reprezentovaná nejdelší jeskynní soustavou na Slovensku, systémem Demänovských jeskyní, krasem Ďumbieru a Vážeckým a Bystrianským krasem. Údolní kras se nalézá i v Belianských a Západních Tatrách (Belianský kras, Zuberecký kras a kras Červených vrchů), Chočských vrších nebo ve Velké Fatře (Harmanecký kras).

Kras Nízkých Tater lze celkově charakterizovat jako údolní kras s rozsáhlými jeskynními systémy, oplývajícími bohatou krápníkovou výzdobou, které vznikly činností podzemních vodních toků. Jen v Demänovské dolině, jádru nejlépe vyvinutého Demänovského krasu, bylo objeveno více než 175 jeskyní, jejichž vznik souvisí s podzemní říčkou Demänovkou. Jeden z jejích ponorů přivedl v roce 1921 speleology až do Demänovské jeskyně Slobody. Demänovka v současnosti protéká nejnižší úrovní jeskynního systému (spodním patrem). V minulosti probíhal její tok ve vyšších patrech, na počátku čtvrtohor ve srovnání s dnešním korytem až o 100 metrů výše. Zařezávání toků probíhalo etapovitě, čímž se vytvořilo celkem devět pater jeskynního systému s celkovým výškovým rozdílem (denivelací) 173 metrů. Díky rozsáhlým objevům v posledních letech dosahuje souhrnná délka Demänovského jeskynního systému již více než 35 kilometrů. Na severním úpatí Nízkých Tater na styku Kozích hřbetů s Liptovskou kotlinou mezi Bílým a Černým Váhem se nachází Važecký kras o rozloze 30 km2. Krasové území, vyvinuté ve dvou úrovních zarovnaných povrchů, tvoří tmavošedé vápence a dolomity. Nejdelší Važecká jeskyně (530 m), proslulá svou unikátní sněhobílou výzdobou, vznikla působením ponorného toku Bílého Váhu na tektonických poruchách a mezivrstevních plochách. Její velkou část vyplňují sedimenty, naplavené vodami Bílého Váhu a později i ponorným tokem z poloslepé doliny v Priepadlách. V jižním předhůří Nízkých Tater leží Bystrianský kras, na jihu ohraničený údolím Hronu, tvořený velmi čistými, silně zkrasovělými tmavými triasovými vápenci. Krasové formy reliéfu výrazně ovlivňuje průběh tektonických linií. Nejvýznamnější je Bystrianská jeskyně, Stará jeskyně a 141 metrů hluboká propast Závrt.

Vysokohorský kras

Za vysokohorský kras se na Slovensku považují krasová území vyvinutá v nadmořských výškách nad 1400 metrů. Patří mezi ně Ďumbierský kras, kras Červených vrchů a Belianský kras. Belianský kras skýtá příklad vysokohorského krasu v monoklinálních hřbetech Belianských Tater. Nachází se nad horní hranicí lesa ve výšce přesahující 1550 m n.m. Velmi dobře jsou zde vyvinuty povrchové krasové tvary, například v čistých muránských vápencích v oblasti Havrana (2154 m n.m.) a Predných Jatiek. Belianská jeskyně, jediná zpřístupněná jeskyně v Tatranském národním parku, leží na severním svahu Kobylího vrchu v katastrálním území Tatranské Lomnice ve východní části Belianskych Tater. Jeskyně se utvořila ve střednětriasových tmavošedých vápencích križňanského příkrovu. Vznik jeskynního systému podmínily mezivrstevní plochy a v menší míře také tektonika. Prosakující voda vymodelovala téměř 2 kilometry podzemních chodeb jeskynního systému s bohatou krápníkovou výzdobou a četnými krasovými jezírky. Mezi vysokohorské jeskyně patří dále nepřístupná Alabastrová jeskyně (1390 m n. m., délka 400 metrů) v Bujačím vrchu nebo trvale zaledněná jeskyně Ledový sklep (1433 m n. m., délka 50 metrů). V případě Kamzičí čí Kozí jeskyně pod vrcholem Zadních Jatek, nejvýše položené jeskyně na celém Slovensku (2022 m n.m), jde o 47 metrů dlouhou jeskyni vyhloubenou v muráňských vápencích.

Harmanecký kras, největší krasové území Velké Fatry, se vyvinul v monoklinálních hřbetech tvořených dolomity, okrajově pak tmavošedými čistými triasovými vápenci. Z povrchových tvarů jsou zastoupeny škrapy na Králové studni. I zde se hojně vyskytují jeskyně. Nejznámější z nich, veřejnosti přístupná Harmanecká jeskyně Kubica, si získala obdiv svou bohatou bílou sintrovou výzdobou, jejímž symbolem je Kamenná váza ve Velké síni. Většina jeskyní je erozně-korozních, podmíněných vrstevními plochami. V masívu Tlsté nemá veřejnost přístup do jeskyní Mažarná, Bílá, Havranova nebo do Textorisovy jeskyně.

 

Neúplný kras (merokras)

Území tvořená méně čistými vápenci s nekrasovými vložkami hornin se řadí mezi neúplný kras neboli merokras. Patří mezi ně krasová území v druhohorních vápencích Malých Karpat a kras bradlového pásma v Pieninách. Do krasových území Malých Karpat spadá Dobrovodský kras (80 km2) v severovýchodní části pohoří, klasická ukázka planinového krasu. Z jeskyní je nejdelší Slop. Podobný charakter má Čachtický kras v nejsevernější části Malých Karpat (Čachtické Karpaty) v nadmořské výšce 300 - 400 metrů, vyvinutý ve světlých triasových vápencích. Čachtická jeskyně, svými 4 058 metry nejdelší jeskyně Malých Karpat, z hlediska délky mezi všemi jeskyněmi na Slovensku jedenáctá. Smolenický kras v jihovýchodní části Malých Karpat tvoří skupina vápencových hřbetů silně tektonicky porušených, což umožňuje podzemní odvodňování. Z jeskyní je doposud známá pouze jeskyně Driny pod stejnojmennou krasovou plošinou. Plavecký kras, nejmenší krasové území ve střední části Malých Karpat, sestává z vápenců a dolomitů chočského a krížňanského příkrovu. V Pieninách se krasové jevy soustřeďují v jižní části v Haligovských skalách. Vchod do nejdelší zdejší jeskyně Aksamitka se nachází v nadmořské výšce 750 metrů. Na její modelaci se podílela prosakující voda, typické jsou pro ni dómy vzniklé řícením stropů a pestrost druhů netopýrů.

Nejdelší jeskynní systémy

Prvenství mezi slovenskými jeskynními systémy si udržuje soustava Demänovských jeskyní. Díky novým objevům v posledních letech dosahuje její celková délka již přes 35 kilometrů, o několik desítek metrů více než Amatérská jeskyně v Moravském krasu, nejdelší jeskynní systém v České republice.

 

Demänovský jeskynní systém
V roce 1987 zaznamenali slovenští speleologové historický úspěch, když se jim přes zatopenou jeskynní chodbu (tunel) konečně podařilo objevit přirozené spojení mezi Demänovskou jeskyní Svobody a Demänovskou jeskyní Míru. Potvrdila se tak dlouhá léta předpokládaná existence systému Demänovských jeskyní, nejdelší jeskynní soustavy na Slovensku. Kouzelná podzemní říše ovšem od těch dob vydala další ze svých tajemství, zpočátku udávaná celková délka 21,5 km se rozrostla na dnešních 35,044 km. Demänovská jeskyně Svobody, jež vznikla v tmavých triasových vápencích, měří 8,7 km, z toho přibližně čtvrtina je zpřístupněna veřejnosti. Návštěvníci obdivují zejména její velké dómy (z nich největší o rozměrech 75 x 45 x 65 metrů), podzemní jezírka a bohatou krápníkovou výzdobu. Do Demänovské jeskyně Míru, objevené až v roce 1952 průchodem z Demänovské ledové jeskyně, zatím veřejnost nesmí. Díky poslednímu objevu ze 4.1. 2006, kdy jeskyňáři ohlásili nález 161 metrů nových chodeb v Demänovské jeskyni slobody (tzv. Gombitové chodby), překročila celková délka Demänovského jeskynního systému 35 kilometrů.

Stratenská jeskyně - Psí díry
Tento cenný přírodní objekt se nachází v jihozápadní části masívu stejného vrcholu jako Dobšinská ledová jeskyně. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že i když vchod do této jeskyně leží přibližně ve stejné nadmořské výšce, nejde o jeskyní ledovou. K jejímu objevu došlo v roce 1974, postupně však byly odkrývány nové prostory. Díky nálezu propojení Stratenské jeskyně s jeskyní Psí díry se stal jeskynní systém Stratenská jeskyně - Psí díry o délce téměř 22 km druhou nejdelší jeskynní soustavou na Slovensku.

Jeskyně Mrtvých netopýrů
Třetím nejdelším jeskynním systémem na Slovensku a druhým nejdelším v Nízkých Tatrách je jeskyně Mrtvých netopýrů v masívu Kozích hřbetů ďumbierské části Tater. V jeskyni, objevené v roce 1981, bylo do současnosti prozkoumáno více než 19 kilometrů chodeb. Jedná se o víceúrovňovou bohatě rozvětvenou síť říčních chodeb a koridorů, vzájemně propojených propastmi a komíny. Jeskyně má celkem 14 úrovní, z nich nejvyvinutější a nejrozlehlejší sedmé patro se klene v nadmořské výšce okolo 1500 metrů.

 

Jeskynní systém Domica - Baradla
Útvar se nachází v jihozápadní části Silické planiny v NPR Domické škrapy. Z jeho celkové délky 21 km se území Slovenska týká pouhá třetina (7 km), zbývající část již patří Maďarsku. Vchod do slovenské části jeskyně leží v nadmořské výšce 339 m. Vlastní jeskyně Domica měří 5080 metrů. Jeskynním systémem protéká podzemní říčka Styx i její přítok Acherón. Po vytvoření jeskynních chodeb zaplnily jeskyni až po strop nánosy, říčka Styx tak byla přitlačena až ke stropu, což dokládají ve stropě vyerodované meandry. V současné době se Styx vine v nejnižším ze tří pater jeskynního systému, které aktivně modeluje. Jeskyně Domica se vyznačuje bohatou krápníkovou výzdobou, za unikátní se považují jezírka tzv. římské koupele, objevená náhodou v roce 1926, o šest let později zpřístupněná veřejnosti. V současnosti má prohlídková trasa délku 1,3 km včetně 140 m dlouhého úseku plavby po Styxu. V jeskyních hnízdí 15 druhů netopýrů, podkovár jižní (Rhinopulus euryale) zde vytváří nejpočetnější kolonii na území Slovenska. Za pozornost stojí, že archeologové v Domici odhalili dávnou přítomnost lidí z okruhu neolitické tzv. bukovohorské kultury (4000 př.n.l.).


Obr.: Vchod do jeskyně Domica

Ledové jeskyně

Na území Slovenska se registruje 39 trvale zaledněných jeskyní. Nejníže položená je Silická ľadnica ve Slovenském krase (503 m n.m.), největší objem ledu vykazuje Dobšinská ledová jeskyně. Veřejnosti slouží Dobšinská a Demänovská ledová jeskyně. Dobšinská ledová jeskyně, jedna z nejznámějších lokalit Slovenského ráje ve Spišsko-gemerském krasu, vznikla podél tektonických poruch a mezivrstevních ploch ve střednětriasových světlých vápencích stratenského příkrovu silicika. Na jejím vzniku se podílel původní ponorný tok Hnilce ve třech vývojových úrovních o celkové délce 1232 metrů. Po zřícení prostorů mezi Dobšinskou ledovou jeskyní a Stratenskou jeskyní se vytvořily podmínky pro tvorbu ledové výplně. Jeskyně tehdy získala kapsovitý tvar s úzkým vstupním otvorem na severním svahu vrchu Duča (1142 m n.m.) v nadmořské výšce 970 a 130 metrů relativně nad současnou hladinou Hnilce Raic: druhá nejasnost - ? . Díky tomu, že tudy v zimě proniká chladný vzduch vytlačující ven z jeskyně lehčí, teplejší vzduch, se v jeskyni vytváří podlahový led a ledové krápníky. Maximální mocnost ledové vrstvy na dně jeskyně dosahuje 26,5 metrů, ledem pokrytá plocha má rozlohu více než 11 000 m2, objem ledu se odhaduje na 145 000 m3. Jeskyně, objevená roku 1870 a zpřístupněná o rok později, se stala od roku 1887 první elektricky osvětlenou jeskyní tehdejšího Uherska. Demänovská ledová jeskyně v severní části Nízkých Tater na pravém údolním svahu Demänovské doliny byla vytvořena bývalým ponorným tokem Demänovky podél tektonických poruch v triasových tmavošedých gutensteinských vápencích križňanského příkrovu. Jeskyně je severní, bývalou vývěrovou částí Demänovského jeskynního systému. Výplň jeskyně dlouhé 1750 metrů tvoří podlahový led, stalagnáty, stalagmity a stalaktity.


Obr.: Slovenský kras

Silická ľadnica
Ledovou výzdobu má také jeskynní propast Silická ľadnica na Silické planině ve Slovenském krasu. Ústí vstupní korozně-řítivé propasti spočívá v nadmořské výšce 503 m. Dolní, převážně horizontální části vytvořil podzemní tok Černého potoka. Jeskyně o úctyhodné hloubce 110 m měří 1100 m. Horní část propasti je zaledněna v důsledku zřícení přechodu do dolních částí, čímž vznikl uzavřený depresní prostor s kumulací studeného vzduchu, následovala inverze flóry a fauny. Silická ľadnica představuje nejníže situovanou klasickou ledovou jeskyni mírného klimatického pásu.

Nejhlubší jeskyně

Nejhlubší jeskynní systém na Slovensku (úctyhodných 495 metrů), systém Hipmanových jeskyní v Nízkých Tatrách, dostal jméno po pražském rodákovi Petru Hipmanovi, , který objevil a zmapoval řadu jeskyní včetně jeskyně Starý hrad. Poté, co v roce 1999 tragicky zahynul, jeho kolegové zanedlouho narazili na propojení jeskyní Starý hrad a Večná robota a celý tento podzemní systém pojmenovali právě na jeho počest. Druhá nejhlubší jeskyně Javorinka ve Vysokých Tatrách sahá do hloubky 360 metrů, třetím místem se pyšní jeskyně Mrtvých netopýrů v Nízkých Tatrách.

Jeskyně v travertinech
Bojnická hradní jeskyně, největší travertinová jeskyně na Slovensku, vznikla současně s vytvářením travertinu v době, kdy delší dobu stagnovala hladina kráterového jezírka. Intenzivním růstem travertinu se pokryla téměř celá vodní plocha a voda vytékala na povrch pouze úzkou puklinou. Aktivizací vývěru termálních minerálních vod a usazováním travertinu se na původně tenké kůře vytvořil mocný kupovitý pokryv. Jeskyni tak dnes vytváří dutina zvonovitého tvaru o průměru okolo 22 metrů.