Fyzická geografie
menu / fyzická geografie / nerostné suroviny a jejich těžba

Stručný přehled

Nerostné bohatství Slovenska je podmíněno pestrou geologickou stavbou. Těžba některých surovin, zejména drahých kovů a rud, má na Slovensku bohatou tradici a byla u zrodu horních měst a ekonomické prosperity horních regionů. Zásoby nerostných surovin jsou na území Slovenska rozmístěné velmi nerovnoměrně. Ekonomicky významné jsou v současnosti vápenců, štěrkopísků a keramických a žáruvzdorných surovin. Zejména u energetických surovin je Slovensko odkázáno na dovoz ze zahraničí. Na Slovensku je soustředěno okolo 10 % celkových světových zásob magnezitu a jeho objem těžby řadí SR na čtvrté místo na světě.

 

Podle „Bilance zásob výhradních ložisek nerostných surovin ve Slovenské republice“ je v současné době na území Slovenska evidováno celkem 757 výhradních ložisek nerostných surovin s objemem geologických zásob 17,4 miliardy tun. Z toho na nerudné suroviny připadá 295 ložisek se zásobami 11,7 mld. tun (67 % z celkového objemu zásob). V současnosti dosahuje celkový objem těžby přibližně 25 milionů tun surovin ročně, z toho nerudných surovin 12 mil. tun. Těžba nerostných surovin s podílí 0,7 % na HDP a v posledních letech její podíl dále klesá. Pro potřeby těžby je stanoveno 220 dobývacích prostorů, ne na všech je v současnosti těžba realizována. Jak pro Slovenskou, tak i Českou republiku byl společný začátek transformačního procesu, kdy v letech 1990 až 1992 v rámci společného státu byla přijata první legislativní opatření a vládní usnesení o útlumových programech. Počínaje rokem 1993 je rozhodování o procesu transformace ovlivněno politickou orientací jednotlivých vlád a vývoj se tak začal výrazněji diferencovat. Komparace obou zemí je komplikovanější záležitostí zejména s ohledem na výrazně odlišný surovinový potenciál podmíněný odlišným geologickým vývojem většiny území České republiky a území Slovenské republiky.

Potenciál ložisek nerostných surovin

Celé Slovensko je součástí mladých vrásových pohoří alpsko-himálajského systému, podobně jako východní část Moravy a Slezska. Podobně jako v České republice navazuje současný těžební průmysl na dlouholetou a historicky významnou těžbu, která byla impulsem pro zakládání sídel a rozvoj hospodářství. Podle historických dokladů je doloženo ještě před koncem prvního tisíciletí založení mnoha hornických osad, například v roce 745 to byla Kremnica a v roce 770 Banská Štiavnica. Ve stejném období byla zahájena i těžba soli u Prešova. K první vlně nárůstu objemů těžby došlo na území Slovenska již v první polovině 13.století, kdy se začaly těžit suroviny jako síra, rtuť, olovo či zlatonosný antimon. Koncem 14.století se přešlo i na hlubinnou těžbu a rozvíjela se horní města na středním a východním Slovensku. V průběhu 18. a 19.století se rozvíjela těžba železných a polymetalických rud, které však byly postupně vyčerpány a těžba se začala koncentrovat do oblasti nerudních surovin. K jejímu významnějšímu rozvoji došlo až na počátku 20.století, kdy se začal těžit azbest, magnezit, ropa a zemní plyn.

Energetické suroviny

Limitujícím faktorem slovenské ekonomiky je nedostatek tuzemských energetických surovin. Celkově je na území Slovenska evidováno 77 ložisek palivo-energetických surovin, celkové zásoby jsou však malé a těží se pouze hnědé uhlí, lignit, ropa a zemní plyn. Domácí ložiska černého uhlí a antracitu nejsou pro malý ekonomický význam těžena vůbec. Omezená jsou ložiska ropy a zemního plynu a perspektiva objevu nových velkých ložisek je malá. Podle nových průzkumů by mohla být perspektivní ložiska uranu na východním Slovensku, která jsou koncentrovaná do permských souvrství, jejich těžba však prozatím naráží na nesouhlasná stanoviska zainteresovaných subjektů. Celkové dosahují v současné době uhelné zdroje v bilanci zásob Slovenska přibližně 500 mil. tun, z toho vytěžitelné zásoby hnědého uhlí dosahují přibližně 80 mil. tun. Přitom se na primární energetické spotřebě podílí zemní plyn 30,6 %, uhlí 22,2 %, jádro 24,1 %, ropa 17,8 % a obnovitelné zdroje 5,3 %. Vlastní slovenské uhlí současným požadavkům nedostačuje a téměř polovina potřebných objemů uhlí se dováží z České republiky, Polska, Ruska a Ukrajiny. Nejvýznamnější oblastí výskytu palivoenergetických surovin na Slovensku je Hornonitrianská (handlovsko-novácká) pánev v Nitrianském kraji, která je morfologicky rozdělena výběžky pohoří Vtáčnik překrývajícími západní okraj handlovského ložiska, na handlovskou a nováckou část pánve. Handlovská část pánve je hnědouhelná (zásoby se odhadují na 150 mil. tun) a uhlí je vhodnou surovinou pro další chemické zpracování. Je zároveň hlavním energetickým zdrojem pro elektrárnu Nováky v Zemanských Kostolanoch. Zdejší uhlonosné série jsou však tektonicky porušené a těžba je ekonomicky málo výhodná. V novácké části hornonitrianské pánve se vyskytují také ložiska lignitu. Podle archeologických výzkumů je doloženo využívání zdejšího uhlí již v ranném středověku. S průmyslovou těžbou se však začalo až na počátku 20.století v Handlové po vybudování železničního spojení mezi Handlovou a Prievidzou. V době druhé světové války byla zahájena těžba v lokalitě Nováky. Proces transformace a restrukturalizace státního podniku Uholné a lignitové bane Prievidza začal v roce 1990 přeměnou na státní podnik Slovenské uholné bane, který v roce 1993 prošel restrukturalizací. Po rozdělení na několik samostatných subjektů vznikl státní podnik Hornonitranské bane Prievidza, který byl v roce 1996 transformován na akciovou společnost. Zásadní rozdíl ve srovnání s transformací českých a moravských uhelných společností bylo to, že na Slovensku privatizace proběhla ve prospěch zaměstnanecké akciové společnosti (Hornonitranské bane zamestnanecká a.s. Prievidza). V současnosti má transformovaná společnost Hornonitrianské bane Prievidza, a.s. dva těžební závody: Baňa Nováky (těží uhlí v částech pánve Nováky a Cígeľ) a Baňa Handlová (těží uhlí v okolí Handlové). Uhlí se těží výhradně hlubinným způsobem ve složitých geologických a hydrogeologických podmínkách ložiska. V letech 2002 až 2003 se doly potýkaly s velkými problémy a hospodařily se ztrátou. Nepříznivý trend byl zastaven v roce 2006, kdy byly objeveny zásoby umožňující těžbu dalších 20 až 25 let. Jako unikátní lze přitom hodnotit souběžné zpracovávání metanu (zásoby se odhadují na 20 let) v kogenerační jednotce, kde se souběžně vyrábí elektrická energie i teplo. Podnik je v povozu zejména díky vládnímu programu podpory využívání domácího hnědého uhlí v energetické soustavě do roku 2010, který společnosti Hornonitrianské bane zabezpečuje státní dotace ztrátové těžby. Dokladem je mimo jiné i skutečnost, kdy neštěstí na dole Nováky v roce 2006 způsobilo dokonce přechodný nedostatek uhlí na Slovensku, čehož využil druhý těžební závod Baňa Dolina, a. s. Veľký Krtíš, který byl v té době již v likvidaci a zažádal o možnost prodloužení těžby. Nakonec byla těžba na dole Dolina prodloužena až do koce roku 2009. Vedle toho v omezené míře těží hnědé uhlí společnost Baňa Záhorie, a.s. Čáry. Podíl domácí těžby hnědého uhlí a lignitu na jeho celkové spotřebě dosahuje necelých 80 %. V nejbližších letech se předpokládá stabilizace celkové těžby na nevelkých objemech kolem 3 mil. tun ročně. Příčinou je vysoký obsah síry a jiných škodlivých látek a také jeho nízká výhřevnost. I proto byl usnesením vlády SR č.1037/2001 schválen útlumový program na Bani Dolina a.s. ve Veľkom Krtíši od roku 2002. V rámci likvidačních prací se snížil počet zaměstnanců na 380 (v roce 1995 byl ještě více než 1500) a objem těžby na 221 tisíc tun. V současnosti tak těžba hnědého uhlí a lignitu na Slovensku probíhá pouze hlubinným způsobem, a to na dolech Cígeľ, Handlová, Nováky, Dolina a Záhorie. Těžba hnědého uhlí však zůstává v podstatě jenom díky vládní podpoře, která má spíše sociální aspekt než ekonomický, realizovaný podporou zpomalení propouštění horníků.

Roční spotřeba ropy na Slovensku dosahuje 3–3,5 mil. tun a množství zpracované ropy ve slovenských rafinériích až 6 mil tun. Rozdíl převyšující spotřebu je exportován. Většina zpracovávané ropy je však na území Slovenska dovážená (dopravovaná ropovody). Domácí roční objem těžby ropy dosahuje méně než 50 tisíc tun, což představuje méně než 1,5 % domácí spotřeby. Navíc se v příštích letech očekává útlum těžby ropy z důvodu vyčerpání geologických zásob. Uhlovodíkový potenciál Slovenska je značně ohraničený, což souvisí s geologickou stavbou území, relativně malou rozlohou země a také doposud nedostatečným geologickým průzkumem zaměřeným na podmínky vzniku a akumulace uhlovodíků ve specifických podmínkách slovenských pánví. Podobně jako i v dalších středoevropských zemích je potenciál nedostatečný na to, aby uspokojoval spotřebu, a proto je Slovensko závislé na dovozu jak ropy, tak zemního plynu. Slovenská ložiska ropy jsou malá a podle geologické regionalizace se člení na ložiska ropy v karpatském flyši (lehká parafinická ropa) a ložiska v karpatském neogénu (těžká ropa). Ve flyšovém pásmu Karpat je výskyt ropy vázán na flyšová souvrství břidlic a pískovců. Příkladem je několik ověřených ložisek v okolí Turzovky a Papradne. Na východním Slovensku byl zjištěn výskyt ropy v magurském flyši v okolí Medzilaboriec (Vyšný Komárnik, Vyšná Radvaň, Krivá Oľka nebo Zborov). Jedná se však o výskyty bez většího ekonomického významu. Hlavní slovenskou roponosnou oblastí je okrajová část Vídeňské pánve - Záhorie, kde je ropa vázána na neogenní sedimenty (písky a jíly). Nejvýznamnější ložiska byla objevena v okolí měst Gbely a Malacky na počátku 20.století. Objev ložiska ropy a zemního plynu v obci Gbely v roce 1913 byl historicky významným, neboť těžba zahájená v roce 1914 byla historicky první v celém Rakousko-Uhersku. Objem těžby ropy na Slovensku rostl zejména po druhé světové válce, v 50.letech 20.století již dosahoval okolo 60 tis. tun ročně a začátkem 60.let 20.století více než 80 tis. tun ročně (historické maxiumum bylo dosaženo v roce 1963, kdy roční objem těžby dosáhl 84,5 tis. tun). V 50.letech 20.století se také začal na Záhoří využívat zemní plyn, jehož těžba dosáhla vrcholu v letech 1958–1962 (přes 1 miliardu m3 zemního plynu ročně, v roce 1959 maximum: 1,3 mld. m3 v roce 1959). I když se v roce 1965 těžba rozšířila na východní Slovensko, celkově docházelo k recesi těžby. V tomto období poklesla těžba ropy na úroveň pod 50 tis. tun ročně a s menšími výkyvy zůstává na této úrovni i v současnosti. Nové metody geologického průzkumu umožnily rozšíření těžby v Kútoch, Jakubove, Gajarech i Závode. V současné době se za nejvýznamnější ložisko ropy považují Gajary a Dúbrava, které se na celkovém objemu těžby podílí více než 80 %. Ložiska ropy a zemního plynu ve Východoslovenské nížině jsou soustředěna v jednotce označované jako Východoslovenský neogén (pět dobývacích prostorů: Kapušianske Kľacany, Pavlovice nad Uhom, Pavlovice nad Uhom I, Bánovce nad Ondavou a Pozdišovce). Charakteristické je to, že ložiska ropy v neogenních sedimentech většinou doprovází ložiska zemního plynu (příkladem je ložisko Malacky nebo Láb). Proces transformace těžebních společností podílejících se na těžbě ropy a zemního plynu byl zahájen v roce 1990 rozdělením státního koncernu Naftový a plynárenský priemysel (podnik vznikl v roce 1977 z národního podniku Slovenské naftové závody se sídlem v Gbelích) na dva samostatné státní podniky: Slovenský plynárenský priemysel, s. p. a NAFTA Gbely, s. p., který se v roce 1992 transformoval na akciovou společnost. Oba podniky v roce 1993 založily společný podnik Pozagas, jehož specializací byla dostavba a následné provozování podzemního zásobníku plynu Láb. Akcionářem společnosti Pozagas se v roce 1994 stala plynárenská společnost Gaz de France. Proces restrukturalizace společnosti Nafta, a.s. Gbely provázely změny akcionářské i organizační struktury. Majoritním vlastníkem společnosti se v roce 2000 stal Slovenský plynárenský priemysel, s.p. Bratislava. Od roku 2002 jsou jeho 49% akcionáři společnosti Gaz de France a Ruhrgas AG, druhým největším akcionářem se v roce 2001 stala německá plynárenská RWE GAS, AG, Dortmund. Zatímco v roce 1990 převyšoval roční objem těžby ropy na Slovensku objem vytěžený v České republice, v současné době již dosahuje těžba v ČR více než šestinásobku slovenské roční těžby.

Spotřeba zemního plynu na Slovensku dosahuje zhruba 7,5 mld. m3/rok. Domácí těžba se přitom v posledních letech pohybuje na hranici 200 mil. m3, což představuje přibližně 3 % celkové spotřeby. Slovensko je svým tranzitním výkonem 90 mld. m3 zemního plynu za rok po Ukrajině druhou největší tranzitní zemí zemního plynu v Evropě. I proto je významná otázka výstavby podzemních zásobníků ropy, jejichž současná kapacita dosahuje okolo 2,5 mld. m3 zemního plynu a ve výstavbě je další zásobník Gajary – báden s celkovou kapacitou okolo 500 mil. m3 zemního plynu. Pro výstavbu podzemních zásobníků se využívají vytěžená ložiska ropy a zemního plynu. Podzemní skladovací objekty zemního plynu se na Slovensku začaly stavět na počátku 70.let 20.století. Společný československý zásobník Láb měl kapacitu 1,7 mld. m3 a pro skladování ho MND, a.s. využívaly až do roku 2000. V současné době je již využíván pouze slovenskou společností Nafta, a.s. Gbely. S ohledem na skutečnost, že jsou na Slovensku dvě jaderné elektrárny a plánuje se dostavba dvou bloků jaderné elektrárny v Mochovcích, je uranová ruda strategickou surovinou ekonomiky, podobně jako je tomu v České republice. Zatímco v minulosti se těžila v Noveské Huti (okres Spišská Nová Ves), v současné době je závod uzavřený (v rámci útlumového programu hornictví) a veškerou uranovou rudu, která je potřebná pro provoz jaderných elektráren, Slovensko dováží. Ložiska uranové rudy na Slovensku jsou dvojího typu: první v severogemeském permu (v minulosti těžené ložisko Novoveská Huta a nově objevené ložisko Košice-Jahodná) a druhé v permu hronika v severní části Nízkých Tater a Kozích hřbetů (malá ložiska Švábovce, Spišský Štiavnik, Kravany, Vikartovce), ve kterých jsou uranové minerály vázané na detrit zuhelnatělé flóry. Uran jako strategická surovina, jejíž cena v posledních letech raketově roste, je středem zájmu zahraničních investorů. Podobně jako v České republice, kde těžba uranu stále ještě probíhá, mají o některé lokality na Slovesnku zájem zahraniční investoři (v České republice probíhá aktuálně veřejná debata na téma, zda umožnit některým zahraničním společnostem težící uran těžbu této suroviny na území ČR (např. lokalita Kašperské Hory). Kanadská společnost Ultra Uranium má zájem těžit uran v okolí Trenčína a Nového Mesta nad Váhom. V současné době je ve fázi, kdy má provedený geologický výzkum v obcích Selec a Kálnica, který potvrdil výskyt radioaktivních surovin. Střetovou plochou je však postoj místního obyvatelstva, podobně jako je tomu i na jiných lokalitách. Nejperspektivnější lokalitou je v současné době Jahodná poblíž Košic v blízkosti příměstské rekreační zóny. Ložisko je známé již od konce 50.let 20.století, kdy zde byl v rámci Československého uranového průmyslu proveden podrobný geologický průzkum. Na zahájení tamější těžby má zájem kanadská společnost Tournigan Gold Corporation, která v lokalitě provádí geologický průzkum. Narazila však na silný odpor ochránců přírody a místní samosprávy. Ložisko je perspektivním zejména svým vysokým zrudněním, která dosahuje až 0,49 % a celkovými zásobami uranové rudy, které byly vyčísleny na 21 tis. tun. Problematická je však nejenom otázka těžby uranové rudy, ale zejména její další zpracován, neboť v době, kdy se na Slovensku uranová ruda těžila, vozila se na další zpracování do českých úpraven. Právě zpracování uranové rudy s sebou přináší rizika, což dokládají úpravny na českém území ve Stráži pod Ralskem či Dolní Rožínce. Prozatím kanadská společnost v lokalitě (včetně průzkumu ložisek zlata v Kremnici) nemá schválený dobývací prostor a probíhá posuzování vlivu těžby na životní prostředí.

Těžba rud

Historicky významná je pro Slovesnko těžba rud. Podobně jako v České republice stála u zrodu bohatých horních měst (například Kremnica, Banská Bystrica, Banská Štiavnica). Ověřené geologické zásoby rudných surovin dosahují na 69 výhradních ložiscích celkově 368 mil. tun, z toho většina (92 %) jsou nebilanční zásoby a ekonomický význam tak má jen několik málo ložisek. Jsou to zejména železnorudná ložiska Nižná Slaná, Manó a Kobeliarovo a polymetalické ložisko rud Rožňava - Mária baňa - Strieborná žila. Nejbohatší oblastí výskytu rud je Slovenské rudohorie (rudohoří), kde je rudní bohatství podmíněno přítomností hornin obsahujících ložiska železných a polymetalických rud. Na základě archeologických nálezů je historie rudného hornictví v oblasti Slovenského rudohoří datováno do období let 800 až 400 před našim letopočtem. Nejstarší písemné doklady o těžbě a zpracování měděných stříbrných a železných rud pak pocházejí ze 13.století. Největší rozvoj hornictví a hutnictví nastal po druhé světové válce. Podobně jako u energetických surovin i těžba rud v poledních letech významně klesá v důsledku vyhlášení útlumového programu v odvětví rudního hornictví podle usnesení vlády z roku 1991 a 1993. Důvodem jsou vysoké výrobní náklady na těžbu a zpracování domácích rudných surovin. Od roku 1990 došlo postupně k zastavení těžby rud antimonu (dobývací prostor Dúbrava v Nízkých Tatrách a dobývací prostor Pezinok), olova, zinku, mědi, rtuti, drahých kovů a většiny těžby železných rud. Všechny rudné doly na Slovensku jsou tak s výjimkou Nižné Slané a části závodu v Rudňanech od roku 1990 v procesu likvidace. Jediným rudným ložiskem na Slovensku, na kterém těžba přes ekonomické problémy pokračuje, je Nižná Slaná, kde těžbu realizuje SIDERIT, s.r.o. Nižná Slaná. Roční objemy těžby dosahuje 732 tisíc tun (v roce 2005), což pokrývá necelých 10 % domácí spotřeby železných rud. Společnost Siderit i její předchůdce společnost Želba (podnik Železnorudné bane s ochrannou známkou Želba byl založen v roce 1946. Procesem transformace se státní podnik transformoval na akciovou společnost Želba, a.s. Spišská Nová Ves, který zaměstnával více než 1300 pracovníků a měl tři odštěpné závody (siderit Nižná Slaná, Rudňany a Kovostroj Švábovce) opakovaně žádal o státní pomoc z důvodu vysokých nákladů na energie. Těžba je tak dotována státem, a to i přes to, že se jedná o soukromou akciovou společnost, původem z Ukrajiny. Většinu své produkce dodává podnik do košických oceláren U.S. Steel, konkurují mu však levnější dodavatele z Ukrajiny a Ruska. V současné době je podnik jediným těžebním podnikem v Evropě, který výlučně hlubinným způsobem těží chudou sideritovou rudu.

Historicky významná byla na Slovensku těžba zlata a stříbra. Ložiska zlata v Kremnici a Banské Štiavnici náleží ke skupině terciérních ložisek neovulkanických oblastí. V Kremnici se udržela již pouze povrchová těžba, která nahradila hlubinnou. V omezeném rozsahu se těží zásoby zlato-stříbrných rud na žíle Svätozár v dole Rozália v Hodruši – Hámroch (Slovenská banská s.r.o.) a v rámci „zlatého programu“ se uvažuje s vyhledávacím průzkumem okolí ložiska. Na průzkumu slovenských ložisek zlata a stříbra (stejně jako uranu v lokalitě Jahodná) se podílí kanadská společnost Tournigan Gold Corporation, která odhaduje zásoby rudy na 16,23 mil. t, s obsahem zlata 1,4 g/t a stříbra 11,08 g/t. Zpracovaná studie doporučuje povrchovou těžbu. Ekonomicky významná je na Slovensku těžba nerudních surovin, z hlediska exportu a pozice na evropském trhu pak zejména těžba magnezitu, dolomitu, kamenné soli, bentonitu, vápenců a barytu. Celkem je na území Slovenska evidováno 295 výhradních ložisek s ověřenými geologickými zásobami 11,7 mld. tun (67 % celkových geologických zásob). Podíl těžby nerudných surovin na celkovém objemu těžby dosahuje necelou polovinu. Strategickou nerostnou surovinou pro Slovensko je magnezit, jehož ověřené geologické zásoby včetně vybudovaných těžebních a zpracovatelských kapacit patří k nejvýznamnějším na světě. Na území Slovenska se nachází okolo 10 % celkových světových zásob magnezitu a Slovenská republika je na čtvrtém místě na světě v jeho těžbě a zpracování. Ložiska jsou soustředěna v jižní části Slovenského rudohoří, kde tvoří 120 kilometrů dlouhý pás od Lučence po Košice. Dominantní postavení má ložisko Dúbravský masív (SMZ a. s. Jelšava), které reprezentuje okolo 75 % ověřených zásob magnezitu na Slovensku a jeho životnost při současných objemech roční těžby je více než 100 let. Z kvalitativního hlediska většina ložisek magnezitu na Slovensku má vyšší obsah oxidů železa (brauneritický typ), a proto jsou využívána zejména na výrobu žáruvzdorných staviv pro klasickou metalurgii a cementářský průmysl. Těžbu magnezitu, která celkově dosahuje 1669 tisíc tun ročně (Trend, 2007), realizují podniky Slovenské magnezitové závody, a.s. Jelšava (79 % objemu těžby), Slovmag, a.s. Lubeník (20 %) a Gemerská nerudná, a.s. Hnúšta (1%). Starou tradici má na východním Slovensku těžba soli. Starý závod na výrobu soli stojící v městské části Prešova - Solivaru, je dnes chráněn jako národní kulturní památka. Jedná se o komplex samostatně stojících budov na těžbu a zpracování soli pocházející z počátku 17.století. Původně se solanka těžila z hloubky asi 155 metrů do kožených měchů o objemu 7 hektolitrů a šachtami se dopravovala na povrch k dalšími zpracování. Nejprve se roztok dopravoval do nádrží a následně do pánví solivaru, kde se nasycená solanka odpařovala. V současnosti těžbu a zpracování soli provádí společnost Solivary, a.s. se sídlem v Prešově. V roce 2004 společnost vytěžila 122 tisíc tun soli v solance o průměrné koncentraci 295 kg NaCl na 1 m3. Více než polovina produkce je přitom určena na export. Ve výrobním programu převládají jedlé soli (56 %), průmyslové soli (23 %) a tabletové soli (12 %). Mezi těžené stavební kameny patří nejčastěji granodiority, melafyry a dolomity. Celkový objem těžby dosahuje více než 4,4 mld. tun. Těžba probíhá na mnoha lokalitách a mezi největší dobývací prostory patří DP Devín s ročním objemem těžby 370 tisíc m3 granodioritu, DP Lošonec (165 tis m3 melafyru) nebo DP Buková (93 tis m3 dolomitu). V roce 2004 byla ukončena těžba na velkém dobývacím prostoru Tekovská Breznica-Luftovo, kde roční objem těžby dosahoval 360 tis m3. Významná je také těžba cihlářských surovin, která dosahuje ročního obejmu okolo 600 tis m3. Největší těžební společností je Wienerberger slovenská tihelna, s.r.o. Zlaté Moravce. Velký ekonomický význam mají ložiska vápenců, která se obvykle člení na ložiska vápenců a cementářských surovin, ložiska vysokoprocentních vápenců a ložiska vápenců pro speciální účely. Mezi velké dobývací prostory vápencových surovin patří DP Horné Srnie, DP Ladce nebo DP Sološnica. V posledních letech se výrazně zvyšuje těžba štěrků a štěrkopísků. Ložiska jsou soustředěna v údolních nivách a v důsledku těžby vznikají velké vodní plochy. Velkými dobývacími prostory jsou Malá Bytča, Beckov, Beluša, kde rostoucí těžba souvisí s dostavbou dálničních úseků v Pováží.

Ostatní nerudní suroviny

Z ostatních nerodních surovin jsou na Slovensku těženy ve větší sklářské suroviny: lokalita Malé Kršteňany (okres Partizánské). Jediné azbestové ložisko je v Dobšiné. Azbest je zde vázaný na hadcové těleso, ale životnost ložiska je před vyčerpáním. Koncem 90.let 20.století byly zahájeny práce na otvírce nového ložiska mastku (mastenca) v Gemerskej Polome za účasti zahraničního kapitálu se záměrem ročně těžit kolo 100 tis. tun. Rožňavské ložisko mastku je jedno z největších v Evropě. Mastek se využívá zejména ve farmacii, chemickém, kosmetickém a papírenském průmyslu. Ložisko měla původně využívat společnost Rozmin, kterou vlastnila kanadská Belmont resources, která po sedmi letech od udělení dobývacích práv těžbu nezahájila a proto ji báňská správa v roce 2005 odebrala licenci. Ani další společnost VSK Mining těžbu nezahájila a je velmi pravděpodobné, že v příštím roce ložisko prodá některému z velkých světových producentů. O lokalitu již projevil zájem jeden z nejvýznamnějších těžebních podniků této suroviny finský koncern Mondo Minerals. V roce 2003 byla zahájená otvírka ložiska sádrovce a anhydritu Gemerská Hôrka – Bohuňovo (VSH Sadrovec, s.r.o.). Z dalších surovin jsou významná ještě ložiska halloyzitu a bentonitů, v okolí Michalovců je dokonce největší evropské ložisko halloyzitu, což je surovina podobná vlastnostmi i genezí kaolinu. Vznikla rozkladem ryolitů termálními vodami. Využívá se na výrobu elektrokeramiky a stavební keramiky a má podobné využití jako bentonity, jejichž těžba se soustřeďuje do okolí Kremnice (Stará Kremnička).

Těžba v chráněných územích

Podobně jako v České republice je i na Slovensku významná část nerostných surovin těžena ve zvláště chráněných územích, kde je rozsah povolených činností upravený zákonem NR SR č.543/2002 Sb. O ochraně přírody a krajiny. Podle tohoto zákona je zakázané vykonávat geologické práce, hornickou činnost, těžit rašelinu, bahno, spraš, hlíny, půdu písek a štěrk v územích chráněných areálů, přírodních rezervací a přírodních památek. V případě národních parků a CHKO je na uvedené činnosti potřebný souhlas orgánů ochrany přírody. Problémem však je skutečnost, že mnoho velkolomů je lokalizována v těsné blízkosti zvláště chráněného území, které často vážně narušují. Příkladem jsou ložiska vápenců Rohožník – Vajarská (Malé Karpaty), Tisovec (Muránska Planina) nebo Včeláre (Slovenský kras). Přímo na území chráněných území je četná zejména těžba nerudních surovin. I přes to, že řešením je dodržování zákona o posuzování vlivu (i hornické činnosti) na životní prostředí (EIA), těžba ve zvláště chráněných územích v současnosti dosahuje více než 17 % z celkového objemu těžby nerostných surovin v rámci Slovenska.