Fyzická geografie

menu / fyzická geografie / vodstvo / jezera

Stručný přehled

Na území Slovenska jsou jezera četnější než v České republice nebo Maďarsku, přesto jejich počet není vysoký a převažují spíše jezera malá rozlohou i objemem zadržené vody. Nejvíce jezer je pozůstatkem činnosti ledovců v Tatrách. Ledovcové je i největší slovenské jezero, Veľké Hincovo pleso s plochou více než 20 ha. V důsledku jejich přirozeného vývoje však postupně zanikají, a tak některé jsou uměle zahrazovány, neboť představují unikátní krajinné prvky.

Jezera jsou definována jako přirozené deprese zemského povrchu zaplněné vodou. Na území Slovenska převažují malá jezera a většina z nich jsou významné krajinné prvky chráněné jako zvláště chráněná území. Jezera vznikají nejčastěji zahrazením vodních toků - jezera hrazená. Například v důsledku sesuvu, nebo nahromaděním materiálu v podobě agradačního valu (morény), který zabrání odtoku vody z území. Hrazená jezera mohou také vznikat přirozeným vývojem říční sítě při meandrování vodního toku, kdy je zahrazeno (zaškrceno) jedno z ramen vodního toku. Jezera vznikají také destrukční činností vnějších činitelů poté, co vzniklou depresi zaplní voda. Depresí může být rozmetaný kráter sopky (kaldera), sníženina modelovaná ledovcem (kar) nebo sníženina modelovaná větrem. S ohledem na genezi a formy reliéfu na území Slovenska jsou nejčetněji zastoupena jezera vzniklá v souvislosti se zaledněním, která označujeme jako ledovcová neboli glaciální. Četná jsou také jezera vzniklá při vývoji říční sítě (jezera říčního původu), jezírka v krasových oblastech a jezírka v rašeliništích. Samostatnou kategorií jsou jezera antropogenního původu, která vznikla nejčastěji v důsledku těžební činnosti. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od vodních nádrží a rybníků nemají hráze, vyčleňují se často jako samostatný typ (kategorie) jezer.

Tabulka: Největší jezera na Slovensku
jezeroplocha (ha)maximální
hloubka (m)
nadmořská výška
hladiny (m n.m.)
geneze
Veľké Hincovo pleso20,08531946glaciální
Štrbské pleso19,76201346glaciální
Morské oko13,8425,1619hrazené sesuvem
Nižné Temnosmrečinské pleso12,00401674glaciální
Vyšné Bielovodské Žabie pleso9,56361697glaciální
Popradské pleso6,88181494glaciální
Vyšné Temnosmrečinské pleso5,55351716glaciální
Nižné Terianské pleso5,47441941glaciální
Vyšné Wahlenbergrovo pleso5,18212147glaciální
Kriváňské Zelené pleso5,16302017glaciální
Nižné Bielovodské Žabie pleso4,6571919glaciální


Ledovcová

V dobách ledových v pleistocénu bylo na území Slovenska v nejvyšších pohořích prokázáno horské zalednění. Jedním z pozůstatků jsou jezera ledovcového původu, která vznikla v morfologicky významných ledovcových karech - karová jezera nebo v ledovcových údolích zahrazením odtékající vody morénovým valem - morénová (hrazená) jezera. Časté jsou však i kombinace karových a hrazených ples. Nejčetnější a plošně nejrozsáhlejší jsou v Tatrách. Předpokládá se, že ve čtvrtohorách byly Tatry zaledněné nejméně třikrát. V období největšího rozsahu zalednění pokrývaly horské ledovce v Tatrách plochu 15 000 ha. Jenom na slovenské straně bylo ve starších čtvrtohorách 33 údolích a mnoho karových ledovců. Nejdelší ledovec vyplnil Bielovodskou dolinu (údolí Bílé vody) a jeho ledovcový splaz dosahoval délky 14 km a mocnosti 330 metrů. Poslední ledová doby skončila před 10 tisíci lety a díky oteplení ledovce za několik století z tatranských dolin odtály. Poslední z malých karových ledovců roztál asi před 8 tisíci lety. Dodnes v depresích vytvořených ledovci zůstala jezera, která se v Tatrách označují plesa. Počet všech tatranských ples se pohybuje v širokém rozpětí od 121 do 189. Nejvíce ples je ve Vysokých Tatrách, na slovenské straně jich je asi 100 s celkovou rozlohou 3 km2. Celkový objem vody, který zadržují je téměř 12 mil. m3. Podstatně méně ples je v Západních Tatrách (asi 20), kde je největším Dolné Roháčské pleso s rozlohou 2,22 ha.

Názvy ples jsou nejčastěji odvozené od barev, které se odráží z okolí ve vodní hladině, od velikosti, katastrální příslušnosti nebo polohy. Plesa jsou postupně zanášena erodovaným horninovým materiálem, který do nich vleče srážková voda. Tak už zaniklo např. Lievikové pleso v Skalnaté dolině, které bylo ještě před 80 lety zakresleno v mapách. Stejně tak má likvidační účinek na níže položená plesá vegetace (zejména rašeliník). Postupným zarůstáním rašeliníkem zaniklo např. Slepé pleso. Zánik morénových ples může nastat také v důsledku porušení těsnosti zahrazující morény. Toto postihlo v minulosti pravděpodobně největší tatranské pleso, po kterém zůstala asi 60ti hektarová pánev Christlové s rašeliništi. Největším tatranským plesem je Mořské oko na polské straně Tater s proměnlivou rozlohou 34,54 - 34,92 ha a maximální hloubkou 50,8 m.

Obr.: Velké Hincovo pleso
 

Podle rozlohy je největším plesem na slovenské straně Tater je Veľké Hincovo pleso (20,08 ha), druhým největším Štrbské pleso (19,76 ha) a třetím největším Nižné Temnosmrečinské pleso (12,0 ha). Veľké Hincovo pleso leží v v severozápadní větvi Mengusovské doliny, v Hincově kotlině, pod Hincovou veží a Hincovým sedlem v nadmořské výšce 1946 metrů. Maximální hloubka jezera dosahuje 53 metrů a objem vody 1,796 mil m3. Pleso je po většinu roku (průměrně 270 dní) pod ledovou pokrývkou. Jezero je odtokové, tj. nemá povrchový přítok a vytéká z něho Hincův potok, který je jednou ze zdrojnic Popradu. Druhým karovým jezerem v Hincově kotlině je Malé Hincovo pleso (1923 m. n. m.) se šířkou 130 metrů, délkou 265 metrů, hloubkou 7 metrů a objemem 60 tisíc m3. Pleso je v průměru 230 dní v roce pokryté ledem a nemá povrchový odtok ani přítok.

Jezerní pánev druhého největšího slovenského jezera, Štrbského plesa, vznikla sesednutím morénových sutin na místě, kde roztála 80 metrů mocná čočka mrtvého ledu. Břehy a dno jezera tak tvoří morény, ve kterých zůstaly po ústupu ledovců ještě relativně dlouho různě velké čočky mrtvého ledu, když odtávaly propadávala se suť a tak vzniklo v morénách mnoho sníženin vyplněných vodou, které později vyplnila 4 až 5 metrů mocná vrstva rašeliny. Morénové valy obklopují vodní plochu v nadmořské výšce 1346 metrů. Délka vodní hladiny dosahuje 640 metrů a šířka 600 metrů. V jezeře je akumulováno 1,284 mil. m3 vody. Maximální teplota vody Štrbského plesa při hladině je 19°C a průměrná roční teplota při hladině je 6°C. Téměř polovinu roku (155 dní) je jezero pod ledem. Pleso nemá povrchový přítok ani odtok. Výměna vody probíhá přes morénové nánosy. V samotném plese se nachází několik druhů ryb, většina však byla nasazena až v posledním období.

Nejvýše položeným stálým plesem na Slovensku je Modré pleso v Malé Studené dolině ve výšce 2192 m n. m. Má rozlohu 0,4 ha a hloubku 4,5 metrů. Ve výšce 2207 m n.m. je v Malé Studené dolině ještě Baranie pliesko, které je však nestálé. Mezi vysoko položená patří Wahlenbergova plesa ve Furkotské dolině, pojmenovaná po švédském botanikovi Göranu Wahlenbergovi. Vyšné Wahlenbergovo pleso je druhým nejvýše položeným stálým tatranským plesem (2145 m n. m.), ale jeho plocha se postupně zmenšuje každoročním zanášením lavinami. Mezi významná tatranská plesa patří Ledové pleso v Zlomiskové dolině v ledovcovém karu v nadmořské výšce 1925 metrů. Jeho plocha je 2 ha a hloubka 10 m. Je pramenem Ľadového potoka, který je jednou ze zdrojnic Popradu. Zbojnické ledové pleso leží ve Velké Studené dolině v 2057 m n. m. Má rozlohu 1,72 ha a teplota vody při hladině je i v lete okolo 4°C. Na Zbojnické pláni ve Veľké Studené dolině leží čtyři malá morénová jezera označovaná jako Zbojnická plesa. Největší a nejvýše položené je Vyšné Zbojnícké pleso (1972 m n. m.) s hladinou ve tvaru písmene "L". Má plochu 0,642 ha a hloubku 8 metrů. Pod největší tatranskou stěnou (severní stěnou Malého Kežmarského štítu) leží v nadmořské výšce 1545 metrů Zelené kežmarské pleso. Má rozlohu 1,77 ha a hloubku 4,5 metrů. Na jeho písčitém dně jsou viditelné vývěry vody. Na moréně, která zahrazuje odtok vody z jezera stojí Chata u Zeleného plesa.

V Západních Tatrách je 24 stálých a 18 menších nestálých jezer. Největší jsou turisty vyhledávaná Roháčská plesá ležící v nadmořských výškách od 1370 metrů po 1719 metrů. Jedná se o šest vysokohorských ples v krajinářsky velice malebném prostředí. Plesa leží stupňovitě nad sebou v samotném závěru Roháčské doliny a od roku 1974 jsou chráněna v NPR Roháčská plesa. Nejvýše položené Horné Roháčske pleso (1719 m n.m.) leží přímo pod rozsochou Trech kop (2136 m n.m.) zvané Kaktusová hora. Sutě padající z hřebene Kaktusové hory pomalu zasypávají pleso, ve kterém se jedinečně zrcadlí vrchol Volovce (2063 m n.m.). O něco níže, v malé kotlince, leží Tretie Roháčske pleso (1653 m n.m.), které je úzkou přírodní hrází odděleno od Druhého Roháčskeho plesa (1650 m n.m.). Dolné Roháčske pleso (1562 m n.m.) je s rozlohou 2,22 ha největším plesem Západních Tater. V hustých porostech kosodřeviny na břehu plesa je malá dřevěná bouda, sezónně otevřená ohlašovna horské služby. Dolní Roháčské pleso je velice dobře viditelné z celé centrální části hlavního hřebene. Nedaleko něho leží ještě jedno malé pleso, které je však dobře schováno v porostech kosodřeviny. Působivost těchto překrásných scenérií ještě umocňuje dvoutisícové vrcholy Volovce (2063 m n.m.), Ostrého Roháče (2088 m n.m.) a Plačlivého (2125 m n.m.). Pod západními svahy Rákoňa (1876 m n.m.), tak trochu stranou ostatních, leží Ťatliakovo pleso (1370 m n.m.) ležící již na úrovni lesa. Celá tato oblast je domovem řady vzácných živočichů. V Nízkých Tatrách je jediným stálým jezerem Vrbické pleso v údolí Zadní vody. Leží pod Chopkem a vrcholem Dereše v nadmořské výšce 1113 metrů. Je hrazené čelní morénou a dvěma bočními morénovými valy. Má rozlohu 6,7 ha a maximální hloubku 4,2 metrů. Nestálé glaciální jezírko je také v Malé Fatře pod vrcholem Chleb.


Fluviální

Jezera fluviálního původu se vyskytují nejčastěji v říčních nivách na středních a dolních tocích. Bezprostředně souvisí s vývojem koryta a jsou typická v úsecích, kde dochází k výrazné změně (poklesu) spádu vodního toku. Nachází se v nivě Moravy, Váhu a Dunaje. Některá z nich jsou při vysokých vodních stavech spojená s řekou, jiná jsou trvale oddělena agradačními valy či změnou koryta toku. Příkladem je Devínské a Kátovské jezero v nivě Moravy nebo Jahodnianská jezírka, Bábské jezírko či Bystré jezírko jako relikty posledních mrtvých ramen na dolním toku Váhu.


Krasová

Jezera krasového původu vznikají akumulací srážkové vody nebo vody podzemní ve sníženinách, které vznikly procesem krasovění. Typickými krasovými horninami jsou vápence a dolomity. Četná jsou ve Slovenském krasu, převažují však plošně malá jezírka. Jejich pánve tvoří závrty nebo části slepých údolí. Na Silické planině je příkladem Jašterčie jezírko v nadmořské výšce 588 metrů nebo Lúčanské jezero. Mezi jezera krasového původu v Tatrách patří Tiché pleso v Široké dolině v nadmořské výšce 1745 metrů. Poblíž něho leží Malé Tiché pliesko s maximální hloubkou okolo 2 metrů. Ve Slovenském ráji je chráněno Hranovnické pleso na mohutných travertinových kaskádách. Travertínové jezírko vyplněné termální vodou je v lázních Vyšné Ružbachy. Unikátní je také Jazierko na Pažiti v obci Spišské Podhradie. Jezírko vzniklo ve vrcholové depresi na travertínové kupě Pažiť v Hornádské kotlině. Pro krasové oblasti jsou typická podzemní jezera, jejichž geneze souvisí se zahrazením podzemního toku sintrem nebo sesuvem. Například v Demänovské jeskyni Slobody jsou to Korálové, Zlaté nebo Hroznové jezírko.


Hrazená sesuvem

Jezera hrazená sesuvem jsou typická pro sopečná a flyšová pohoří Západadních a Východních Karpat. Největší hrazená jezera jsou ve Slánských a Vihorlatských vrších. V horském masívu Veľkého Miliča ve Slánských vrších vzniklo sesuvem části východního svahu, který dosáhl délky 2 kilometry a šířky přibližně kilometr, v nadmořské výšce 434 metrů jezero Veľká Izra (3,7 ha). Sesuv tvoří kry lávových proudů andezitů a tufů. Původní výška hladiny jezera byla zvýšena umělým navýšením hráze jezera. V současnosti dosahuje jezero délky 250 metrů a maximální šířky 212 metrů. V okolí jezera se nachází řada menších jezírek podobné geneze, z nichž největší je Malá Izra s rozlohou 0,78 ha.

Ve Vihorlatských vrších jižně od Sninského kamene leží v nadmořské výšce 619 metrů Morské oko (Velké Vihorlatské jezero). Rozlohou 13,84 ha je plošně největším jezerem hrazeným sesuvem na Slovensku. Vznik jezera spadá do období doznívání sopečné činnosti na Vihorlatu. Mohutný sesuv z východního svahu Motrogonu (1 019 m n.m.) a Jedlinky (870 m n.m.) zahradil údolí potoka Okna a za vzniklou překážkou vzniklo jezero. Dnešní podoba jezera existuje od 80. let 19. století, kdy byla postavena umělá hráz zabraňující odtoku vody z jezera, a tím i jeho zániku. Původně 7 ha plocha se po zvýšení hráze o pět metrů změnila na současných 13,8 ha. Do jezera ústí šest stálých pramenů a několik periodických. Pobřeží je velmi členité a přirozeně zarůstá a jezero se tak zazemňuje. Jezero je od roku 1984 jádrem NPR Morské oko, které chrání unikátní jezero včetně fauny a flóry. V sousedství se nachází mnohem menší Malé Morské oko (2,06 ha), které je chráněno jako přírodní památka.

Jezera hrazená sesuvem jsou typická pro flyšová pohoří, jsou plošně malá a velmi nestálá, často se mění na organogenní. Četná jsou v Oravské vrchovině a Levočských vrších. Unikátní jsou jezera hrazená sesuvem v Pieninském národním parku, patří mezi ně Jezerské jezero (0,6 ha) v pramenné oblasti Jezerského potoka. Sesuv, který potok zahradil snížil hřbet Spišské Magury o 30 metrů a posunul ho na jih o přibližně 100 metrů. Ve Spišské Maguře je největší Veľké Osturnianské jezero (3,2 ha), které vzniklo zahrazením údolí Osturnianského potoka. V mohutném blokovém sesuvném poli je mimo něho ještě Jazierko (Xenino jezero). Severozápadně od Osturně jsou na plošně velkém sesuvu Malá jezera s hloubkou maximálně 1 metr. V kerném sesuvu vzniklo jihovýchodně od Osturně Ozero (0,26 ha), které je bezodkotové a zásobované srážkovou vodou a málo vydatnými prameny. Hloubka jezera je velmi proměnlivá, maximálně však necelé 3 metry.


Organogenní

Organogenní jezera vznikají v mělkých depresích za spoluúčasti procesů rašelinění nebo tvorby slatin. Jezera mají specifické složení vody, které se vyznačuje nedostatkem minerálních látek a velmi nízkým pH (3 - 5), což znemožňuje výskyt mnohých rostlinných i živočišných společenstev. Typická rašelinná jezírka jsou v Tatrách. Většinou se jedná o glaciální postupně zanikající jezera. Příkladem je část Nového Štrbského plesa v nadmořské výšce 1 309 metrů, které vzniklo postupným odtáváním čoček ledu v morénových valech. Mělké deprese vyplněné vodou začaly postupně zarůstat rašeliníkem a přeměnily se tak v organogenní jezírka. Plocha Nového Štrbského plesa v těsném sousedství Štrbského lesa je však z velké části uměle vytvořená. V roce 1905 majitel zdejších pozemků, banskobystrický architekt Karol Móry, ho nechal postavit jako součást k hotelovému komplexu. Napuštěním vody z potoka Mlynica do bývalého už rašelinou zarostlého plesa a vybudováním vyšší hráze se stavidlem vznikla vodní plocha o délce 243 metrů, šířce 182 metrů, hloubce 10 m a rozloze je 2,13 ha. Organogenní jezírka malých rozměrů jsou v Malých Karpatech, například Jurské jezero nebo Velké Fatrě.