Fyzická geografie
menu / fyzická geografie / vodstvo / podpovrchové vody

Stručný přehled

Území Slovenské republiky disponuje velkými zásobami prostých podpovrchových vod a oplývá i množstvím různorodých minerálních pramenů, které iniciovaly vznik četných lázeňských míst. Vydatné zdroje prostých vod využívaných k zabezpečení pitné vody pro obyvatelstvo se nalézají zejména v krasových oblastech Slovenského a Spišsko-gemerského krasu. Mezi minerálními prameny převládají termální prameny a kyselky. Nejvydatnější minerální pramen Izabela dělá reklamu lázním Vyšné Ružbachy. Evropský unikát, sirovodíkové prameny na úpatí Myjavské pahorkatiny, patří mezi nejvydatnější svého druhu v Evropě.

Území Slovenska je díky pestré geologické stavbě a četným tektonickým poruchám velmi bohaté na různorodé zdroje podzemních vod. Vyskytují se zde vody prosté i minerální s volnou i napjatou hladinou. Základním faktorem ovlivňujícím charakter podzemních vod je geologická stavba území, neboť jak prosakující, tak vystupující vody se obohacují o minerální látky právě průchodem horninovým prostředím. Z hydrogeologického hlediska lze území Slovenska rozdělit na dva základní regiony: oblast krystalinika a neovulkanitů a region se sedimentárními útvary. Podzemní vody krystalinika jsou zastoupeny v jádrových pohořích Západních Karpat a ve Slovenském rudohoří. Převládá u nich puklinový charakter vod. Samostatnou kategorii tvoří důlní vody v opuštěných hornických dílech, plnící funkci kolektorů podzemních vod. Dobré podmínky pro vznik vydatnějších pramenů existují ve vysokých pohořích, vedle hydrologických předpokladů zde totiž panují i příznivé klimatické poměry, zejména vyšší srážkové úhrny a nízké teploty i výpar. Významnou oblast akumulace podzemních vod představují sedimentární útvary. Plocha karbonátových hornin se zvlášť příznivými podmínkami pro výskyt podzemních vod dosahuje na Slovensku více než 3400 km2. Krasové prameny a vyvěračky se vyznačují menší mineralizací (150 až 600 mg/l) a většími výkyvy ve vydatnosti. Vydatné prameny se nacházejí ve Spišsko-gemerském a Slovenském krasu. Značné zásoby podzemních vod se vážou na fluviální sedimenty údolních niv. Kvalitnější vodu lze nalézt všude tam, kde jsou sedimenty dostatečně mocné, aby se mohla prosakující voda dostatečně filtrovat. Příhodné podmínky jsou v Podunajské nížině mezi Šamorínem, Dunajskou Stredou a Gabčíkovem, kde dosahují fluviální sedimenty mocnosti až 200 metrů. Vydatnost hydrogeologických vrtů na Žitném ostrově činí 100 až 150 l/s, což jej řadí mezi jednu z nejvýznamnějších akumulací podzemních vod ve střední Evropě. Druhou významnou akumulační oblastí je niva Latorice, Bodrogu a Tisy, kde se v tzv. Stránsko-trakanské nádrži nalézají využitelné zásoby podzemních vod o celkové vydatnosti 800 l/s. Menší, ale regionálně významné zásoby se akumulují v nivě Váhu, Nitry, Ondavy nebo Laborce.

Hydrogeologické regiony

Na území Slovenska se vymezuje sedm hydrogeologických regionů, jejichž základem je geologická stavba, neboť na jednotlivé horninové komplexy se vážou určité typy minerálních vod. Tatrikum představuje největší a na minerální vody nejbohatší region. Vznik minerálních vod se spojuje zejména s druhohorními karbonátovými horninami, vývěry se soustřeďují v místech tektonických poruch. Typické je relativně rovnoměrné rozmístění termálních minerálních pramenů a množství pramenů studených kyselek. Ve veporiku, gemeriku a slaniku se minerální vody vyskytují spíše vzácně. Specifikem je pramen na travertinové kupě Sivá Brada. Vnitrokarpatský paleogén, vzhledem ke střídání pískovcových a jílovcových souvrství téměř nepropustný, existenci minerálních vod téměř vylučuje. Pokud se náhodou objeví, mají slabou mineralizaci. Oravikum (bradlové pásmo) vytváří souvislý, úzký, na minerální vody chudý pás. Vlastní vody, studené sirovodíkové prameny, vystupují na povrch v drobných pramenech na vnějším obvodu bradlového pásma. Známé jsou prameny v lázních Červený Kláštor (Smerdžonka) a v Nosicích. Beskydikum (flyšové pásmo) kvůli intenzivnímu zvrásnění a převaze jílovcového vývoje zabraňuje oběhu a sestupu podzemní vody do větších hloubek. Vyskytuje se zde reliktní mořská voda s převahou naftových solanek. Slané vody vznikající vyluhováním mořské soli ve flyšovém pásmu však mají nižší mineralizaci s výjimkou solanky v Oravské Polhoře. Flyšové kyselky se ve větší míře koncentrují v okolí Bardejova. V regionu neogenních vulkanitů se četně vyskytují železité prameny s juvenilním CO2 a lokálně i slané vody. Obecně jsou lávové proudy pro vodu velmi málo propustné, a proto zde převládají méně vydatné prameny v okrajových částech vázané na poruchové zóny. Oblast neogenních depresí je významná koncentrací termálních pramenů, solanek, sirovodíkových pramenů i minerálních vod naftového typu.

Termální vody

Z hydrogeologického hlediska se za termální považují vody s vyšší teplotou, než činí průměrná roční teplota v lokalitě jejich výskytu. Na Slovensku patří mezi termální vody o teplotě 20-40 °C, vody s teplotou vyšší než 40 °C se označují jako hypertermální (horké či vřídla). Mezi místa vývěru termálních vod patří například Rajecké Teplice v severozápadní části Žilinské kotliny, kde jsou vývěry pramenů vázány na rajecko-teplický zlom. Na povrch voda vyvěrá v údolním dně Rajčianky v podobě soustavy přírodních vývěrů prostých teplic s mineralizací do 900 mg/l a teplotou 38-41 °C. Prameny zde slouží léčebným účelům již od 16. století. V roce 1942 byly zachyceny novými vrty, které dnes napájejí lázeňské bazény a přírodní koupaliště. Stejnou genezi mají prosté teplice v lokalitě Bojnice, kde ve vazbě na tektonickou linii proniká k povrchu voda na rozhraní Hornonitrianské kotliny a Strážovských vrchů z hloubky více než 1 500 metrů. V Turčianských Teplicích vyvěrá soustava vydatných pramenů sádrovcových teplic s mineralizací do 1600 mg/l a teplotou 41-44 °C. Prameny se vážou na okrajový zlom oddělující Žiar od Turčianské kotliny. Bohatství minerálních mají také Štiavnické vrchy, kde je v řadě případů objevili středověcí horníci. Z ostrova druhohorních vápenců a dolomitů, který se vynořuje z podkladu neovulkanického masivu Štiavnických vrchů, vyvěrají sádrovcové teplice až hypertermy ve Sklených Teplicích (teploty do 53 °C) a zemité teplice s relativně vysokým obsahem sádrovce ve Vyhniach (s teplotou 35-38 °C). K termálním pramenům náleží také sirovodíkové (sirné) sádrovcové teplice na levém břehu středního toku Váhu, kde se díky nim vyvinula četná lázeňská místa. V Piešťanech vytvořil Váh říční ostrov, v jehož jižní části se nachází pramenná soustava hyperterm (67-70 °C) vázaných na povážský zlom. V přírodních pramenech se v nivních sedimentech vytvořilo piešťanské termální sirné bahno (peloid), základ lázeňské léčby. V současnosti se tvoří za imitovaných podmínek ze vhodné zeminy působením mikroorganismů a piešťanské termy v umělých bahenních nádržích, neboť původní lokalitu akumulace peloidu zlikvidovala výstavba vodního díla Madunice. Piešťanská silně sirovodíková hydroterma, formující se v hloubce 1500 až 2000 metrů, má celkovou mineralizaci do 1500 mg/l. Na tektonické linii v údolí Tepličky ve Strážovských vrších vyvěrají sirovodíkové termy v Trenčianských Teplicích. Ve srovnání s piešťanskými prameny disponují dvojnásobnou mineralizací a zvýšeným obsahem hořčíku, naopak jen poloviční obsah sirovodíku umožňuje jejich přímou konzumaci. Teplota dosahuje 42°C. Obdobné vlastnosti mají i minerální vody v Belušských Slatinách.

Minerální vody

Na území Slovenska, neobyčejně bohatém na výskyt minerálních vod, se eviduje více než 1500 zdrojů minerálních vod a současné hydrogeologické výzkumy ukazují, že zdaleka nemusí jít o konečné číslo. Podle geneze se minerální vody člení na vadózní, mořské a juvenilní. Vadózní vody vznikají prosakováním srážkové vody obohacené průchodem horninovým prostředím o minerální látky. Jedná se tak o vodu, která se již účastnila oběhu vody. Voda juvenilní se vytváří při endogenních procesech uvolňováním vodní páry, jež při pronikání k zemskému povrchu z nitra Země kondenzuje. Tato mladá voda tedy teprve vstupuje do koloběhu vody na Zemi. Kritéria pro označení vody za minerální jsou v jednotlivých zemích různá, na Slovensku ji definuje státní norma jako vodu, která splňuje jedno z uvedených kritérií: více než 1 g/l rozpuštěných minerálních látek, 1 g/l rozpuštěného CO2, 1 mg/l titrovatelné síry, 5 mg/l jódu, 10 mg/l Fe2+ nebo 0,7 mg/l As. Bohatý výskyt minerálních vod na Slovensku má několik příčin. Zejména se jedná o silné tektonické porušení celého území, kdy podél zlomových linií může voda přirozeně vystupovat a vyvěrat na povrch, dále o relativně velké zastoupení neovulkanických pohoří, na něž se váže rozhodující podíl juvenilního CO2 a tím množství uhličitých vod (kyselek). Mezi příznivými faktory hraje značnou roli i velký výskyt zvrásněných komplexů druhohorních sedimentů umožňujících oběh podzemní vody do značných hloubek.

Kyselky
Pojmem kyselky se označují takové minerální vody, které mají minimálně 1 g/l rozpuštěného CO2. Na Slovensku se vyskytují velmi hojně, relativně rovnoměrně a díky nižší celkové mineralizaci se často využívají ke stáčení. Bohatstvím kyselek oplývá Liptovská kotlina s více než 150 minerálními prameny vyvěrajícími na povrch podél zlomů v okrajové části kotliny. Zónou infiltrace jsou severní svahy Nízkých Tater. Vydatné prameny proslavily Lúčky a Bešeňovou. V Lúčkách jde o sádrovcové a zemité kyselky s teplotou do 33°C a mineralizací do 3000 mg/l, v Bešeňové o 22°C teplé zemité sádrovcové kyselky. Mezi nejvydatnější patří kyselky v Liptovském Jánu s teplotou 26°C o celkové mineralizaci 2300 mg/l a se zvýšeným obsahem sirovodíku. Popradskou kotlinu charakterizují studené prosté a železité kyselky vyvěrající na podtatranské zlomové linii, většinou méně vydatné (např. ve Starém Smokovci, Staré Lesné nebo osadě Tatranské Matliare), a teplé sádrovcové zemité kyselky na gánovské tektonické linii. Nejvydatnější jsou v Gánovcích, kde se původně i stáčely jako voda "Tatra", ale v roce 1951 jejich režim narušila hornická činnost, došlo k průvalu kyselky do dolů a tím i ke ztrátě nejen pramene Tatra, ale i řady dalších pramenů v okolí. Ve Vyšných Ružbachách, významné lokalitě Spišské Magury, vyvěrají teplé zemité kyselky se zvýšeným obsahem síranů, hlavně sádrovce. Hlavní pramen v prameništi "Kráter" má teplotu 23°C s celkovou mineralizací 2500 mg/l a vydatností do 6,5 l/s. V roce 1930 byla v blízkosti přirozeného vývěru navrtána do hloubky 208 metrů studna "Izabela" s vydatností 66,5 l/s (nejvyšší na Slovensku) a teplotou 23,5°C. Vrt ale oslabil přirozené vývěry v okolí včetně "Kráteru", kam se dnes musí voda přivádět uměle.

Na východním úpatí Braniska vystupují studené zemité kyselky, nejvýznamnější pramen Salvátor v Lipovcích vykazuje celkovou mineralizaci 3200 mg/l. Kyselky Nízkých Tater se vážou na vápencová a dolomitická souvrství. Na severních svazích je několik pramenů sádrovcové zemité kyselky (např. v Korytnici a Železném), na jižních svazích mají podobné složení kyselky v Pohroní (Brusno, Mýto pod Ďumbierom, Bacúch). Na středním Pohroní vyvěrají vydatné kyselky ve Sliači, kde vytvářejí dvě soustavy horských pramenů vzdálených od sebe 300 metrů. Horní byly soustředěny do jediného Lázeňského (Kúpelného) pramene s celkovou mineralizací 3400 mg/l a teplotou 33°C, dolní pak tvoří soustavu pitných pramenů podobného složení, ale s nižší teplotou (23°C) i mineralizací. Prameny ve Sliači jsou hydrogeologicky propojeny s prameny v Kováčové o stejném složení, ale vyšší teplotě (48°C) a vydatnosti (15 l/s), kdy zvýšené odběry v Kováčové nepříznivě ovlivní vydatnost pramenů ve Sliači. Příkladem kyselek v Turčianské kotlině jsou prameny v lokalitě Záturčí (místní část Martina), kde byl mimo jiné v roce 1929 navrtán pramen jedné z nejsilnějších alkalických kyselek na Slovensku. Plní se do lahví pod obchodním jménem Fatra. Hloubka vrtů dosahuje až 405 metrů a je primárně formována v žule pod třetihorními sedimenty Turčianské kotliny. Podobný charakter mají kyselky v lokalitách Mošovce, Slovenské Pravno, Dubové nebo Budiš (mineralizace dosahuje 3000 mg/l), kde se stáčí jako Budišská minerální voda. Na úpatí Krupinské planiny leží lázně Dudince s prameny vyvěrajícími na okraji údolní nivy potoka Štiavnica a doprovázenými rozsáhlými pokryvy travertinů. Jedná se o teplé sirovodíkové zemité alkalické kyselky s teplotou 28,5°C o celkové mineralizaci do 4300 mg/l s vysokým obsahem volného CO2 a vydatností 22 l/s. Druhou významnou lokalitou v okolí je Santovka se studenou zemitou alkalickou kyselkou. Výjimečná lokalita Sivá Brada proslula soustavou pramenů studených zemitých uhličitých silně sintrujících kyselek. V nedaleko ležících Baldovcích se nacházejí jedny z nejsilnějších kyselek na Slovensku. Pramen Deak má celkovou mineralizaci 4250 mg/l a obsah volného CO2 více než 3600 mg/l, celková mineralizace pramene Luci dokonce dosahuje úctyhodných 9264 mg/l a obsah volného CO2 činí více než 2400 mg/l. Do lahví se plní jako Baldovská kyselka.

Ve flyšovém pásmu Západních Karpat se flyšové kyselky vyskytují pouze ve dvou navzájem izolovaných lokalitách, a to v okolí Luhačovic (na území České republiky) a v širším okolí Bardejova s pokračováním na území Polska. Obě dvě kyselkové oblasti jsou současně místem vývěru naftových solanek. Kyselky v Bardejovských lázních se vážou na tektonickou linii tzv. bardejovského zlomu v údolí Kvašného potoka. Jde o studené alkalické slané železnaté kyselky s mineralizací až 7 000 mg/l a obsahem volného CO2 až 2 000 mg/l. Celková vydatnost pramenů dosahuje 154 l/min. (tj. 2,6 l/s). Podobné vlastnosti mají kyselky v Cigeľke, kde se na ploše 3 km2 eviduje 22 zdrojů minerálních vod s celkovou mineralizací vody ve vrtech od 28 000 mg/l do 30 700 mg/l. Voda z dalšího pramene Štefan se před první světovou válkou vyvážela nejen do jiných zemí Uher, ale například i do USA. Bývalé lázně po druhé světové válce zanikly a dnes zde funguje pouze stáčírna minerálních vod.

Solanky (slané prameny)
V sedimentech karpatských sníženin, které obsahují víc mořské soli než flyšové sedimenty, se vyskytují vody solanky. Při jejich prosakování dochází k vyluhování soli a vznikají tak slané vody s převahou NaCl. Koncentrace solanek dosahuje 15g/kg vody. Typickou oblastí jejich výskytu je Košická kotlina (východoslovenský miocén), kde solný pramen v Solné Bani u Prešova dal podnět ke hloubení dolu na sůl již v 16. století. V současnosti se těží metodou vyluhování. Ve staré šachtě Leopold (hluboké 155 metrů) činí obsah soli 300 g/kg, tj. 26 % NaCl s vydatností (přítokem solanky) 30 litrů za minutu. Další slané prameny vyvěrají na východním úpatí Slanských vrchů mimo jiné v obci s výstižným jménem Soľ. Ve flyšovém pásmu mají solanky většinou nízkou mineralizaci. Výjimku tvoří solanka v Oravské Polhoře, nejsilněji mineralizovaná solanka na celém Slovensku, nejhodnotnější známý jodový pramen. Obsahem soli 50 g na 1 kg vody dosahuje koncentrace tzv. ruských "rosolů". Vrtnými studněmi byl zjištěn solankový obzor v hloubce okolo 30 metrů s využitelnou vydatností okolo 2,5 l/minutu.

Vedle termálních sirovodíkových pramenů (Piešťany, Trenčianske Teplice ad.) jsou na Slovensku četně zastoupeny i prameny chladné, zejména v miocenních sedimentech Podunajské a Východoslovenské nížiny. Na východním Slovensku vznikly v místech, kde ložiska soli doprovázejí sádrovcové čočky. Jejich biochemickým rozkladem se tvoří sirovodík obohacující podpovrchové vody, které pak na povrch vyvěrají jako slané sádrovcové prameny. Jako příklad lze vzpomenout slané sádrovcové prameny na severním okraji Košické kotliny v Išli s mineralizací 4000 mg/l a teplotou 16°C. Obdobný charakter mají i minerální vody v Sedliskách a Podčičve u Vranova nad Topľou, u Bratislavy v Plaveckom Petri a Plaveckom Mikuláši.

Jodové vody
Jodové vody, minerální vody naftového typu, se běžně vyskytují ve flyšových souvrstvích a neogenních sedimentech. Charakter a složení minerální vody ovlivňuje jednak prostředí, ve kterém vznikají, jednak procesy, jejichž výsledným produktem je ropa nebo zemní plyn. Minerální vody se označují jako jodové nebo jodobromové solanky. Patří mezi ně zejména prameny ve Vídeňské pánvi v okolí Gbel a Malacek, kde jodobromové solanky tvoří více horizontů v různých hloubkách a různé teplotě. Jejich vysoké zásoby se prozatím k léčebným účelům nepoužívají. Za unikátní se považují minerální prameny v lokalitě Smrdáky na úpatí Myjavské pahorkatiny, jde totiž o vůbec nejvydatnější sirovodíkové prameny v Evropě. Vyvěrá zde sirovodíková slaná alkalická jodová minerální voda o celkové mineralizaci 2 633 mg/kg s teplotou 12°C a extrémně vysokým obsahem aktivní síry (266 mg/l volného sirovodíku). Slíny a eluviální hlíny v okolí vývěru minerální vody metamorfují na slané sirné bahno (peloid), které se používá k balneologickým účelům. Významnou lokalitou je Číž, kde se kopanými studněmi zachycuje slaná jodobromová silně mineralizovaná voda s mineralizací 13700 mg/l (v okolí obce dokonce téměř 21 tisíc mg/l), ale s malou vydatností. Na vydatný pramen studené alkalické slané jodobromové kyselky v Nosicích se narazilo při stavebních pracích na Nosické přehradě. Jedná se o nejsilněji mineralizované vody (celková mineralizace 13600 mg/l, až 3300 mg/l volného CO2) typu luhačovických kyselek, ale s několikanásobně vyšší vydatností než v Luhačovicích. Kdysi nejvydatnější pramen tohoto typu na Slovensku však dostavbou vodního díla ztratil charakter vzácné minerální vody.

Herľanský gejzír

Lokalita Herľany na západním úpatí Slanských vrchů je místem vývěru slaných alkalických kyselek. V roce 1878 zde navrtali 405 metrů hlubokou studnu tzv. Herľanského gejzíru. Hlavní zvodnělý horizont se nachází v hloubce okolo 275 metrů a vrt se dostal do blízkosti výstupních cest juvenilního CO2, kterým je podzemní voda proplyněna. CO2 sytí vodu až do spontánního uvolnění plynů, jež způsobují erupce. V období klidu má voda teplotu 12°C, na konci erupce až 24°C a mineralizaci více než 10000 mg/l. Erupce se opakuje v intervalu 26 až 30 hodin, celková vydatnost při jedné erupci dosahuje 40 tisíc litrů vody. Gejzír činný již téměř 130 let stříká do výšky 15 až 20 metrů.

Příklady stáčených minerálních vod

Fatra - lokalita Záturčí (část Martina) - alkalická kyselka
Budiš - lokalita Budiš - alkalická kyselka
Salvátor - Lipovce - alkalická kyselka
Korytnica - Korytnica (Nízké Tatry)- sádrovcová zemitá kyselka
Santovka - Santovka - zemitá alkalická kyselka
Baldovská kyselka - Faldovce - zemitá Glauberova železnatá kyselka