Portréty regionů
menu / portréty regionů / administrativní členění

Stručný přehled

Administrativní vývoj území Slovenské republiky nebyl ve své historii nějak jednoduchý. Základními územně samosprávnými jednotkami byly stolice, župy i kraje. Některé územní jednotky a často i jejich centra přesahovaly dnešní hranice Slovenska. Současné administrativní členění se ustálilo v roce 1996 obnovením krajského zřízení. Území Slovenské republiky se člení na osm vyšších územních celků, kterými jsou samosprávné kraje, 79 okresů a 2 891 obcí. Pro potřeby Evropské unie se vymezují jednotky NUTS.

Vývoj administrativního členění

Ve vývoji územně-správního členění území Slovenska lze vymezit čtyři základní etapy. První byl systém hradských španstiav (komitátov), stolic a žup. Druhou etapu charakterizují tzv. velké župy (6 - 8 jednotek), které korespondují se současným počtem územně samosprávných krajů. Třetí etapou byl systém distriktů, velkých krajů a pouze jednou (v letech 1928 - 1938) tvořila území Slovenska jediná územně-správní jednotka - země. Specifikem je to, že některé administrativní regiony přesahovaly současné hranice Slovenska a často i jejich centra ležela mimo slovenské území. Jednalo se převážně o stolice a župy na jižním Slovensku a o Užskou stolici na východním Slovensku.

Území Slovenska bylo v minulosti od 9. století až do roku 1993 součástí větších státních útvar. I proto se organizace územní správy vyvíjela analogicky jako na území celého Rakousko Uherska, resp. Uherska, jehož součástí bylo Slovensko téměř tisíc let.

Komitáty, stolice a župy
V období feudalismu byly základními administrativními útvary komitáty a stolice. Komitáty - královské župy začaly vznikat v 11. a 12.století v období vlády prvních Arpádovců. Středisky byly královské hrady spravované hradními pány. Na území dnešního Slovenska se vytvořil komitát Bratislavský, Komárňanský, Novohradský, Turnianský, Trenčianský, Nitranský, Tekovský, Hontianský, Zemplínský, Užský a komitát Novum Castrum rozkládající se na území pozdějších žup Abovské a Šarišské, Gemerské, Spišské a Zvolenské. Koncem 13.století a v průběhu 14.století se komitáty postupně přetvářely na stolice. Na území dnešního Slovenska se postupně ustálily stolice: Bratislavská, Nitrianská, Komárňanská, Ostrihomská (její severní část), Trenčianská, Nitranská, Tekovská, Hontianská, Novohradská, Gemersko-Malohontská, Turnianská, Abovská, Zemplínská, Užská, Šarišská, Spišská, Liptovská a Oravská. Nejvyšším orgánem stoliční samosprávy byla stoliční shromáždění (Congregatio generalis). Stolice sehrály velmi významnou roli v politickém vývoji feudálního Uherska a jejich význam vzrostl v období stavovských povstání, kdy se staly centry odporu proti habsburskému absolutismu a centralismu. Stolice se dále členily na nižší správní jednotky - slúžnovské okresy. O reformu veřejné správy se v roce 1785 neúspěšně pokusil císař Josef II. Prvním krokem bylo zrušení stoličné samosprávy v roce 1785. Následovalo její nahrazení státní administrativou, slučování žup a zmenšení počtu okresů. Například Abovská župa se sloučila s Turnianskou, Oravská s Liptovskou, Malohont s Gemerskou nebo Turčianská se Zvolenskou. Výrazem centralizované správy byly distrikty, které se skládaly ze čtyř až šesti stolic. Na území Slovenska byly celkem tři: Nitrianský, Banskobystrický a Košický. Reforma Josefa II. také oddělila soudní od politické správy. S touto reformou však zásadně nesouhlasila šlechta a autoritativní charakter reformy znamenal i její neúspěch. Výsledkem bylo její odvolání v roce 1790 a návrat ke stavu před rokem 1785. V roce 1848 byly na území Slovenska podobně jako v celém Uhersku vytvořeny vojenské disktrikty. V letech 1850 až 1860 bylo Slovensko zařazeno do dvou civilních administrativních distriktů (Bratislavského a Košického), které se dále členily na stolice a ty na okresy. V roce 1864 po Rakousko-Uherském vyrovnání se definitivně ustanovily samosprávné župy v hranicích předrevolučních stolic. Celkem jich bylo vytvořeno 18 a v této podobě pouze s menšími úpravami zůstaly zachovány až do vzniku samostatného Československa v roce 1918.

Obr.: Župy na území Slovenska v letech 1884 - 1918

Období 1918 - 1938
Již v době po ukončení první světové války a vzniku Československé republiky se na Slovensku začaly objevovat snahy o uzákonění slovenské autonomie. Největší úsilí vyvíjela v tomto ohledu Slovenská lidová strana, od roku 1925 Hlinkova slovenská lidová strana. V období vzniku Československa bylo na území dnešního Slovenska celkem 18 žup. Po dvouletém přechodném období byl v roce 1920 přijat nový zákon o státním zřízení. Na jeho základě byla posílela státní moc a počet žup se snížil z 18 na třetinu. Nově tak bylo zákonem ustanoveno šest žup: Bratislavská, Nitrianská, Povážská, Podtatranská, Zvolenská a Košická. Každá župa měla svůj samosprávný orgán. V roce 1928 bylo župní zřízení zrušeno a nahrazeno zemským zřízením. Celé území Československa se členilo na Čechy, Moravu a Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Země se dále členily na okresy a obce. Rozhodnutím Vídeňské arbitráže v roce 1938 se jižní části dnešního Trnavského, Nitrianského a Banskobystického kraje staly součástí Maďarska.

Období druhé světové války
Odlišným obdobím vývoje ve srovnání s územím České republiky v rámci tehdejšího Československa, bylo na Slovensku období let 1938 až 1945. Snahy o získání slovenské autonomie byly realizovány v roce 1938 tzv. Žilinskou dohodou a přijetím zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi Národním shromážděním. Vytvořila se slovenská vláda v čele s Jozefem Tisem, sněm Slovenské republiky a další administrativní orgány. V průběhu druhé světové války územní státní správu na Slovensku reprezentovalo šest žup a druhý stupeň státní správy tvořilo 59 okresů.

Poválečné reformy
V roce 1949 se uskutečnila první poválečná reforma státní správy, která vedla ke vzniku krajského zřízení. Území Slovenska bylo rozdělené na šest krajů: Bratislavský, Nitrianský, Žilinský, Banskobystrický, Prešovský a Košický, které se dále členily na 89 okresů. Druhá reforma z roku 1960 snížila počet krajů i okresů. Byly vytvořeny pouze tři kraje: Západoslovenský, Středoslovenský a Východoslovenský. Západoslovenský kraj vznikl sloučením Bratislavského kraje s krajem Nitrianským bez území Horní Nitry, ale rozšířeným o okres Šahy. Středoslovenský kraj vznikl sloučením Žilinského a Banskobystrického kraje a Východoslovenský sloučením Košického a Prešovského kraje.Vedle krajů byly slučovány i okresy a jejich počet snížil na 33.

V říjnu 1968 byl přijat Ústavní zákon o československé federaci, který změnil unitární československý stát na federaci se dvěma členskými republikami: Českou a Slovenskou. Po přechodném zrušení krajů v roce 1969 a jejich opětovném zřízení v roce 1971 kraje jako administrativní celky fungovaly až do roku 1990. Zákonem o obecním zřízení bylo území Slovenska rozděleno na 38 okresů a 121 obvodů.

Tento stav zůstal i po vzniku samostatné Slovenské republiky k 1.1. 1993 a nové administrativní uspořádání bylo realizováno po dlouhých diskusích až v roce 1996, kdy Národní rada Slovenské republiky přijala nový zákon o územním a správním členění Slovenska, na jehož základě bylo vytvořeno osm krajů a 79 okresů. Poslední úpravy přitom probíhaly ještě těsně před přijetím zákona. Původně navrhovaný počet okresů (74) byl rozšířen o okres Banská Štiavnica, který je dnes plošně nejmenším, okres Medzilaborce, který je nejmenším okresem podle počtu obyvatel a tři okresy města Košice.

Současné administrativní členění

V současné době se území Slovenské republiky člení na vyšší územní celky, kterými jsou samosprávné kraje. Kraje byly stanoveny zákonem Národní rady Slovenské republiky z roku 1996 "O územním a správním spořádání Slovenské republiky" (zákon č.221/1996). Zákonem bylo vymezeno celkem osm krajů: Bratislavský, Trnavský, Trenčianský, Nitrianský, Žilinský, Banskobystrický, Prešovský a Košický pojmenovaných podle sídelního města kraje. Kraji samosprávnými se staly v rámci reformy veřejné správy v roce 2001, kdy byly ve stejném vymezení zřízeny jako samosprávné Vyšší územní celky (VÚC).

Samosprávný kraj je samostatným územním samosprávným a správním celkem Slovenské republiky. Každý kraj má své zastupitelstvo, které je složeno z poslanců zvolených ve volbách.Volby do orgánů samosprávných krajů se konají na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním a jsou upraveny samostatným zákonem. Zastupitelstvo kraje přitom určuje počet poslanců na celé volební období v poměru 12 až 15 tisíc obyvatel na jednoho poslance.

Každý kraj má své symboly, které může používat při výkonu samosprávy. Symboly jsou erb, vlajka a pečeť. Vyšší územně samosprávné celky jsou vymezeny územími celkem 79 okresů. Nejmenší počet okresů (šest) má Trnavský kraj, naopak nejvyšší počet (13 okresů) mají kraje Banskobystrický a Prešovský.

Mezi nově vymezenými kraji jsou relativně velké rozdíly jak v rozloze, tak počtu obyvatel. Rozlohou nejmenším je Bratislavský kraj (2052 km2). Největší rozlohu má Banskobystrický kraj (9455 km2), který je ve srovnání s Bratislavským téměř pětinásobný. V současnosti žije nejvíce obyvatel v Prešovském kraji (téměř 800 tisíc) a nejméně v Trnavském (550 tisíc).

Mezi nově vymezenými kraji má zvláštní postavení Nitrianský kraj, který v historii sehrával velmi významnou úlohu. Například připojením Nitrianského knížectví k Moravě v roce 826 bylo začátkem Velkomoravské říše a od 11.století patřila Nitrianská stolica (později župa) k největším v Uhersku. K zániku Nitrianského kraje došlo v roce 1960 a v letech 1960 až 1996 se Nitra stala "pouhým" okresním městem. Obnovení krajského statutu je tak navrácením přirozené pozice.

V rámci současného administrativního vymezení samosprávných krajů existují některé problémy způsobené špatnou dostupností centra a jiným přirozeným spádem. Příkladem jsou okresy Senica a Skalica v Trnavském kraji, které leží a přirozenou bariérou Malých Karpat a přirozené spádují do Záhoří a Bratislavy. Problematické je také územně správní členění jižního Slovenska se souvislým osídlením obyvatel maďarské národnosti, které je rozptýleno do tři krajů.

Samosprávné kraje jsou složeny z okresů, kterých je celkem na území Slovenské republiky 79. Z toho je devět městských okresů, které vznikly rozdělením největším měst Bratislavy a Košic. Bratislava byla rozdělena na pět okresů a Košice těsně před přijetím zákona na čtyři. Na rozdíl od Prahy Bratislava jako hlavní město nezískala zvláštní statut. Často jsou diskutována kritéria při vymezování okresů, neboť podobně jako u krajů existují i v meziokresním srovnání značné rozdíly. Největší okresy podle rozlohy jsou okresy na jihu Slovenska, které zůstaly v nezměněné podobě ve srovnání se stavem v letech 1960 - 1990 podobně jako okresy Liptovské kotliny a Horehronského podolia (Liptovský Mikuláš, Brezno). Největší rozlohu má okres Levice (1 551 km2) a nejmenší okres Banská Štiavnica (282 km2). Počet obyvatel v okrese se pohybuje od 12668 obyvatel v okrese Medzilaborce po 163540 obyvatel v okrese Nitra. Přitom jedním z hlavních kritérií při vymezování okresů byla minimální hranice 30 tisíc obyvatel. Na tu v současnosti nedosáhne celkem devět okresů (Medzilaborce, Banská Štiavnica, Bytča, Turčianské Teplice, Krupina, Poltár, Žarnovica, Sobrance a Stropkov).

Základní územně samosprávnou jednotkou jsou obce. K 1.1. 2005 bylo na území Slovenské republiky celkem 2891 obcí. Z celkového počtu sídel jich je nejvíce (téměř čtvrtina) v Prešovském kraji. Mezi obcemi převažují menší venkovské obce do dvou tisíc obyvatel. Statut města má celkem 138 obcí.

Základní charakteristiky krajů SR (k 1.1. 2004)
krajrozloha (km2)počet obyvatelhustota zalidnění
(obyv./km2)		počet obcísídlo kraje
městcelkem
Bratislavský2 052599 787292 7 73Bratislava
Trnavský4 147552 01413316251Trnava
Trenčianský4 502602 16613418276Trenčín
Nitrianský6 344709 75211215354Nitra
Žilinský6 801693 49910218315Žilina
Banskobystrický9 455658 953 7024516Bánská Bystrica
Prešovský8 981794 814 8823666Prešov
Košický6 752769 06811417440Košice
SR celkem49 0345 380 0531101382 891Bratislava

NUTS

Územní jednotky NUTS (La Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques) jsou základními územně-statistickými jednotkami pro sledování vybraných ukazatelů sociálně-ekonomického rozvoje regionů. Při jejich stanovení se vycházelo z územně-správního členění Slovenské republiky a z dohody mezi Eurostatem (Statistickým úřadem Evropské unie) a Statistickým úřadem Slovenské republiky. Vymezení jednotek NUTS je významné zejména pro možnost čerpání prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie. Celé území Slovenské republiky představuje jednotku NUTS 0 (stát) a zároveň NUTS 1 (území), která se dále dělí na celkem čtyři územní jednotky NUTS 2, které se označují oblasti a jsou sdruženy z jednotlivých krajů. Samostatnou jednotkou NUTS 2 je území Bratislavského kraje NUTS 2 Západní Slovensko sdružuje území Trnavského, Trenčianského a Nitranského kraje. NUTS Střední Slovensko zahrnuje území Žilinského a Banskobystrického kraje a NUTS Východní Slovensko sdružuje území Prešovského a Košického kraje. Kraje představují jednotku NUTS 3 (8 krajů), okresy jednotku NUTS 4 (79 okresů) a obce jednotku NUTS 5 (2 922 obcí včetně městských částí Bratislavy a Košic). Eurostat přitom využívá statistická data v úrovních NUTS 0 až NUTS 3. Nižší jednotky jsou využívány Statistickým úřadem pro regionální statistiky.