Portréty regionů
menu / portréty regionů / zeměpisná poloha a charakteristika území

Stručný přehled

Slovenská republika patří mezi menší evropské státy. Rozlohou 49 035 km2 je na 31. místě v Evropě, počet obyvatel ji řadí mezi evropskými státy na 21. místo. Srovnatelnou rozlohu má například Švýcarsko, Nizozemsko nebo Dánsko, které má i přibližně stejný počet obyvatel. Ve srovnání s Českou republikou je rozloha Slovenska zhruba dvou třetinová a počet obyvatel poloviční.

Poloha

Slovensko leží ve středních zeměpisných šířkách severní polokoule. Prochází jím rovnoběžka 48° a 49° severní zeměpisné šířky. Poloha v mírném pásu je klimaticky velmi příznivá. Vyplývá z ní pravidelné střídání ročních období. A díky poloze v západní části euroasijského kontinentu je klima ovlivněno Atlantským oceánem a má tak oceánský charakter, což se projevuje mírnějšími zimami a chladnějšími léty. Méně příznivá je vnitrozemská poloha, kdy Slovensko nemá výhody přímořských států. Nejkratší vzdálenost k moři je 365 km, což je vzdálenost do Terstu k Jaderskému moři. K Baltskému moři do Gdaňsku je to 560 km, do Štětína 590 km a k Černému moři do Konstance 660 km. Výhodný je pro Slovensko přístup k Dunaji, který ho prostřednictvím kanálu Dunaj-Mohan-Rýn spojuje s Rotterdamem u Severního moře a Sulinou u Černého moře. Protáhlý tvar státního území charakterizuje rozdíl délky a šířky státního území. Za nejdelší rozměr se považuje linie, která vede od Záhorskej Vsi na západě po Novú Sedlicu na východě a má délku 429 km. Je to vlastně spojnice maximálně odlehlých míst státního území. Spojnice nejsevernějšího a nejjižnějšího bodu je dlouhá 226 km. Mezi Tatrami a Lúčencem se šířka státu zužuje na 107 km a nejmenší je mezi Orlovom a Turnianským Podhradím (76 km). Maximální délka ve směru rovnoběžky je 395 km a maximální délka ve směru poledníku je 197 km. Rozdíl krajních bodů zeměpisné délky (poledníky) je pro Slovensko 5° 44'. Znamená to tedy, že časový rozdíl kulminace (vrcholení) Slunce činí necelých 23 minut. Za geometrický střed Slovenska, tzv. těžiště kartografické plochy, se obecně považuje kóta Hajný grúň (1207,7 m n.m.) v geomorfologickém celku Poľana v pramenné oblasti Hučavy, Hrončeka a Hutnej.

Tabulka: Absolutní poloha Slovenska
mezní souřadniceobecokres
Jih - 47° 43' 54''PatinceKomárno
Sever - 49° 36' 52''Oravská PolhoraNámestovo
Západ - 16° 50' 05''Záhorská VesMalacky
Východ - 22° 34' 04''Nová SedlicaSnina

Státní hranice

Celková délka hranic Slovenské republiky je 1672 km. Přibližně dvě třetiny hranice mají přírodní charakter. Jejich dělící funkce je zdůrazněna přírodními překážkami (pohoří, velké řeky). Nejdelší hranici má Slovenská republika na jihu s Maďarskem (668,6 km) a druhou nejdelší na severu s Polskem (547,1 km). Dále hraničí na západě s Českou republikou (251,8 km), na jihozápadě s Rakouskem (106 km) a na východě s Ukrajinou (98,5 km). Hranice s Českou republikou je stará historická hranice Uherska a je nejmladším úsekem slovenské státní hranice. Hranice s Polskem je právně uznaná hraniční smlouvou ze Sévres z roku 1920. Stejně jako v případě ČR zůstala s Polskem převážně historická hranice bývalého Uherska, ale byla upravená odstoupením části Horní Oravy a na Spiši odstoupením Zamaguří Polsku. Hranice s Maďarskem se přibližně drží demarkační linie, na které se dohodly v roce 1919 země Dohody a je uznávaná Trianonskou mírovou smlouvou z 4. června 1920. Východní hranice s Ukrajinou je právně uznaná smlouvou z 29. června 1945 mezi Československem a Sovětským svazem. V roce 1947 se upravila hranice s Maďarskem zejména z důvodu lepšího komunikačního spojení. Bratislavské předmostí bylo rozšířeno o 3 obce: Rusovce, Čunovo a Jarovce a část katastru Rajky, které do té doby patřily Maďarsku. Získané území mělo rozlohu 65,5 km2 a žilo na něm 3000 obyvatel. Dnes je administrativně součástí Bratislavy.

Rozdělením Československa vznikly k 1. 1. 1993 dva samostatné státy a tím i nejmladší slovenská a česká státní hranice. Její přesné vytyčení, vyznačení a zaměření bylo úkolem společné česko-slovenské rozhraničovací komise. Při její činnosti došlo k některým úpravám. Jedním z území, které bylo předmětem vzájemných jednání, byl úsek hranice tvořený řekou Moravou a jejími levostrannými přítoky. Při vodohospodářských úpravách v letech 1969 - 1982 byly totiž vody Moravy svedeny do zregulovaného koryta, ale hranice zůstala na původním meandrujícím toku. Změna hranice podél toku Moravy se týkala osmi moravských a 12 slovenských obcí. Další oblastí, kde došlo k úpravám státní hranice, byla oblast myjavských kopanic, kde se po druhé světové válce rozrostla osada U Sabotů. Její obyvatelé, převážně slovenské národnosti, se usadili na katastru moravské obce Javorník. Osada má 37 domů se 108 obyvateli, kteří většinou dojížděli za prací a do školy do slovenské Myjavy nebo Vrbovců. Ústavním zákonem z roku 1997 bylo území přičleněno ke Slovensku a slovenská hranice se tak posunula na západ. Obyvatele osady česká vláda odškodnila. Opačný přesun se týkal osady Sidonie, která vznikla koncem 18.století kolem sklářské hutě v údolí Vlárky, a při novém vytyčení hranice byla přičleněna k České republice. Český návrh vycházel ze stavu existujícího za okupace, kdy celá stavebně souvislá Sidonie patřila na Moravu. Jediným místem, kde požadavek české strany nebyl akceptován, je rekreační osada Kasárna v Javorníkách. Jedná se o úsek státní hranice, kde v asi 9 km dlouhém úseku mezi Malým Javorníkem a sedlem Pindula sestupuje hranice z rozvodního hřbetu na severní svahy Javorníků odvodňované do Vsetínské Bečvy. Na ploše necelých 900 ha je rekreační osada, ve které jsou soukromé chaty a podnikové objekty téměř bez výhrady v majetku českých občanů. Chaty, ale stojí v katastru Makova (okres Čadce) na území Slovenské republiky, přitom veškerá infrastruktura je napojena na moravské Velké Karlovice. I přes řadu jednání zůstává osada Kasárna součástí Slovenské republiky. Všechny provedené změny na československé státní hranici zkrátily délku státní hranice z 285 na 251 kilometr a oba státy si vyměnily území o rozloze 452 hektarů.

Tabulka: Základní statistické údaje o státní hranici Slovenské republiky
státní hraniceSlovensko-
rakouskáčeskápolskáukrajinskámaďarská
délka (km)na vodních tocích76,971,0105,02,3339,0
na hraničních cestách6,521,441,1056,6
na hraničních příkopech2,9012,706,7
přímé vyznačení20,8159,4382,395,6252,6
celkem107,1251,8541,197,9654,9
celkem1652,8
hraniční znaky
základní210--22
hlavní94324855-576
mezilehlé25644456264-3562
doplňující95-36-2554
ostatní---38168
celkem447477971553816782
celkem19544

Členitost území

Reliéf Slovenska je výrazně členitý. Nejvyšší vrchol Gerlachovský štít leží ve Vysokých Tatrách a má nadmořskou výšku 2655 m. Nejnižší je místo, kde řeka Bodrog opouští státní území (94 m n.m.). Absolutní výškový rozdíl je tak 2561 m, zatímco v České republice jen 1487 metrů. Přibližně polovina území státu leží do nadmořské výšky 800 metrů a jen 1 % leží výše než 1500 m n.m. Členitý reliéf Slovenska je velmi mladý, vznikl v době alpínského vrásnění ve druhohorách a třetihorách. Na jeho modelaci se výrazně podílela ve čtvrtohorách činnost ledovců a vodních toků. Reliéf lze rozdělit na dvě jednotky: Karpaty a Panonskou pánev. Karpaty začínají na pravém břehu Dunaje v Rakousku a pokračují velkým obloukem územím Slovenska do jihozápadní Ukrajiny a Rumunska a končí opět na pravém břehu Dunaje v Srbsku. Slovenská část Karpat je nejvyšší částí karpatského oblouku. Jádro území Slovenska leží ve vrcholové části oválné klenby západních Karpat. Horský systém Karpat je ze severu i jihu lemován velkými sníženinami. Územím Slovenska prochází významná hydrologická hranice, hlavní evropské rozvodí. Více než 96 % území je prostřednictvím Dunaje a jeho přítoků odvodňováno do Černého moře. Zbývající část (1950 km2) je odvodňováno Dunajcem a jeho přítoky do Baltského moře. Z plochy úmoří vyplývá, že Slovenská republika je převážně územím jižního, jihozápadního a jihovýchodního sklonu. Podobně jako česká republika je ale územím, které je pramennou oblastí vodních toků, tzv. střechou Evropy. Jedinou velkou řekou je Dunaj, který protéká Slovenskem v délce jen 22,1 km (od Devínské brány po Čunovo) a velká část toku je hraniční řekou s Maďarskem.

Státní symboly

Státní symboly Slovenské republiky jsou čtyři. Jsou to státní znak, státní vlajka, státní pečeť a státní hymna.

Státní znak - na červeném raně gotickém štítu stříbrný kříž vztyčený na středním vyvýšeném vrchu modrého trojvrší

Státní pečeť - ve středu je vyobrazený státní znak okolo něhož je do kruhu umístěný nápis (kruhopis) "Slovenská republika", v dolní části kruhopisu státní pečeti je lipový lístek
 

Státní vlajka - tři podélné pruhy stejné šířky uspořádané pod sebou: bílý, modrý a červený, na střední části státní znak

Státní hymna - první dvě sloky písně "Nad Tatrou sa blýska"

Parlamentní republika

Hlavou Slovenské republiky je prezident, který reprezentuje zemi navenek a svým rozhodováním zabezpečuje chod ústavních orgánů. Prezident je volen na pět let občany v přímých volbách tajným hlasováním. Sídlem prezidenta Slovenské republiky je Grassalkovichův palác v Bratislavě. Prvním prezidentem Slovenské republiky po rozdělení Československa byl Michal Kováč, jehož funkční období skončilo 2. března 1998 odevzdáním pravomocí vládě Slovenské republiky. Současný prezident Ivan Gašparovič byl zvolen 15.6. 2004, je třetím prezidentem SR a jeho funkční období končí 15.6. 2009. Nejvyšším orgánem výkonné moci je vláda Slovenské republiky. Je složená z předsedy, místopředsedů a ministrů. Předsedu vlády jmenuje a odvolává prezident. Na návrh předsedy vlády prezident jmenuje a odvolává další členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev. Za výkon své funkce zodpovídá vláda Národní radě Slovenské republiky. V současné době je celkem 14 ministerstev. Počínaje 1. květnem 2004 je Slovensko členem Evropské unie, od 21.12. 2007 Schengenského prostoru a od 1.1. 2009 se Slovensko přijetím eura stalo 16.členěm evropské měnové unie - Eurozóny.

Hlavní město Bratislava

Hlavním a zároveň největším městem Slovenska je Bratislava. Nejstarší doložené osídlení je z doby neolitu a od pravěku byla významným střediskem na obchodních stezkách. V devátém století našeho letopočtu byla již významným hradiskem nazývaným podle knížete Braslava. Z tohoto označení vznikla i německá varianta Pressburg (Prešpurk). Vždy byla významným církevním, kulturním i hospodářským střediskem. Přelomem v národnostním vývoji Bratislavy bylo její připojení k Československu, k čemuž došlo prakticky v lednu 1919. V té době tvořili Slováci pouze 15 % obyvatel města. Podepsáním zákona o československé federaci se od 1.1. 1969 stala hlavním městem slovenské části a sídlem nejvyšších orgánů v rámci federativní republiky Československa. Vznikem samostatného slovenského státu k 1.1. 1993 se stala hlavním městem Slovenské republiky.

Slovenské "NEJ..."

Nejvyšším vrcholem Slovenska je Gerlachovský štít (2655 m n.m.) ve Vysokých Tatrách a nejníže položené místo leží na státní hranici s Maďarskem, kde koryto Bodrogu leží v nadmořské výšce 94 metrů. Nejvyšší sopkou dnes již vyhaslou je Poľana, která na okrajích rozmetaného kráteru (kaldery) dosahuje výšky 1458 m n.m. Největším ostrovem, i když jenom říčním, je Žitný ostrov v Podunajské nížině. Jeho rozloha je 1236 km2. Vznikl mezi rameny Dunaje, mezi Dunajem a Malým Dunajem a tvoří ho říční písky a štěrky. Nejdelší slovenskou řekou je Váh dlouhý 378 km, který vzniká soutokem Bílého a Černého Váhu ve výšce 665 m n.m. U Komárna se vlévá do Dunaje, kterému v průměru odvádí 152 m3/s. Váh má velký hydroenergetický význam, neboť na něm byl vybudován systém hydroelektráren označovaný jako vážská kaskáda. Největším jezerem je Veľké Hincovo pleso (20,08 ha) ve Vysokých Tatrách, které vzniklo činností ledovce ve čtvrtohorách.

Slovensko vyniká množstvím krasových území, jejich celková rozloha je 2700 km2. Nejdelším jeskynním systémem je systém Demänovských jeskyní v Nízkých Tatrách dlouhý necelých 30 km a nejhlubší jeskyní je Starý hrad (432 m).