| |
| Vodní toky a vodní plochy |
| Vodní toky: | Vidnávka, Račí potok, Skorošický potok |
| Vodní plochy: | Velký rybník |
|
| Vybraná sídla |
| Žulová, Javorník, Vápenná |
|
| Zvláště chráněná území |
| NPP Borový | - památka zahrnuje vrcholovou část Borového vrchu, který je ukázkou vysoké exfoliační klenby s typickými mikrotvary zvětrávání. Geologicky patří území k žulovskému plutonu (převažující hornina: biotitický granodiorit). Ve vrcholové části Borového vrchu je skupina skal a na svazích učebnicové ukázky exfoliace. Jsou zde vyvinuty četné drobné tvary zvětrávání žuly: tafoni, výklenky, voštiny, skalní mísy a sedadla. |
| NPP Venušiny misky | - typické skalní mísy ne vrcholové části Smolného vrchu (404 m n. m.), který je příkladem tzv. ostrovní horu neboli vysokou exfoliační klenbu (bornhardt). Na skalních útvarech vznikly v pozdním pleistocénu a holocénu v důsledku zvětrávání a odnosu žuly mikrotvary zvětrávání, jejichž vznik byl podmíněn erozními účinky srážkové vody a jejím chemickým působením v kombinaci se základními vlastnostmi žuly. Typické jsou skalní mísy, výklenky, dutiny a tafone. |
| PR Skalka pod Kaní horou | - předmětem ochrany je skalní útvar jihovýchodně od vrcholu Kaní hora. Skalní útvar vznikl procesy zvětrávání v horninách žulovského plutonu. Skalní útvar je 8 metrů |
| PP Píšťala | - zalesněný vrchol Žulovské pahorkatiny (obec Černá Voda), v jehož vrcholové části jsou sklaní útvary Malá Píšťala a Velká Píšťala (10 m vysoký tor). Na povrchu skalních útvarů jsou četné tvary zvětrávání (skalní mísy, tafone). |
|
| Typické tvary |
|
| Oblík - typický tvar Žulovské pahorkatiny, který je důsledkem pleistocenního zalednění. Krajiny Žulovské pahorkatiny je typickou oblíkovou krajinou v ČR. Příkladem oblíku je vrch Svoboda (353 m n. m.), Jahodník (378 m n. m.), Rohatec (364 m n. m.) nebo Lánský vrch (422 m n. m.). |
| Exfoliační klenba - typický tvar Žulovské pahorkatiny. Vznik tvarů je strukturně podmíněn (žulovský pluton). Horniny žulovského plutonu intrudovaly podél okrajového sudetského zlomu a vystupují na povrch na území o ploše 125 km2. Exfoliační klenby se zachovaly jak nízké, tak vysoké. V době pleistocenního zalednění byly přemodelovány pevninským ledovcem a z nízkých exfoliačních kleneb se staly oblíky. |
| Skalní mísy - příkladem skalního hřbetu je skalní útvar Goethova skalka. |
| Ostrovní hora - typický tvar Žulovské pahorkatiny, která je složena z žul a granodioritů žulovského plutonu. Ostrovní hory neboli vysoké exfoliační klenby (bornhardt) vznikly v tropickém podnebí třetihor. V době pleistocenního zalednění vyčnívaly nad ledovec (nunatak). Příkladem je Boží hora (527 m n. m.), Smolný vrch (404 m n. m.) nebo Borový vrch (487 m n. m.).
|
|
| Antropogenní ovlivnění |
|
| Regulace vodních toků - příkladem regulovaných vodních toků jsou Vidnávka a Skorošický potok. |
| Těžební prostory - pro Žulovskou pahorkatinu jsou typické povrchové lomy (jámové, stěnové), ve kterých se těžila a na některých lokalitách ještě těží žula. Příkladem žulových lomů jsou lom Vycpálek, lom v Černé Vodě, lom na svahu Boží hory či lom u Starost (část obce Žulová). Unikátním jsou zachovalé zatopené lomy po těžbě křemene v katastru obce Velká Kraš. Těženo bylo ložisko tvořené křemennými žilami pro další využití kvalitního křemene ve sklářství. |
|
| Literatura |
- Demek, J. (1968): Lokalita Borový vrch u Žulové. In: Průvodce k exkurzím XI. sjezdu čs. geografů v Olomouci. Olomouc: UP v Olomouci.
- Demek, J., Marvan, P., Panoš, V., Raušer, J. (1964): Formy zvětrávání a odnosu žuly a jejich závislost na podnebí. Rozpravy ČSAV, 74, 9, Praha: Akademia.
- Gába, Z. (1978): Skalní mísy na Žulovsku. Šumperk: Vlastivědný ústav Šumperk.
- Gába, Z. (1986): Mramor, žula a lidé. Hradec Králové: ČPK.
- Gába, Z. (1987): Píšťala - základní údaje o území navrženém k ochraně. Šumperk: MS Vlastivědné muzeum Šumperk.
- Gába, Z. (1987): Skalka pod Kaní horou - základní údaje o území navrženém k ochraně. Šumperk: MS Vlastivědné muzeum Šumperk.
- Jüttner, K. (1926): Die Schalensteine und Venusnappla des Friedberger Granitstockes. Zeitschr. schles. Landes, Jahr. 1925/26. Troppau.
- Mazancová, M. (1958): Palynologický výzkum hnědouhelného ložiska Uhelná u Javorníka ve Slezsku. Časopis Miner. Geol., 3, , Praha: ČGS.
- Melzer, M., Schulz, J. a kol. (1993): Vlastivěda šumperského okresu. -Šumperk: OÚ a OVM Šumperk.
- Pecina, V. et al. (2005): Vysvětlivky k základní geologické mapě České republiky 1 : 25 000 14-221 Žulová. Praha: ČGS.
- Rubín, J., Balatka, B. a kol. (1986): Atlas skalních zemních a půdních tvarů. Praha: Academia.
|
