GEOMORFOLOGICKÉ CELKY

menu / lexikon tvarů / antropogenní / sídelní / Sídelní (urbánní) rovina
Sídelní (urbánní) rovina
Základní charakteristika

Sídelní rovina vzniká antropogenním vyrovnáním terénních nerovností za účelem výstavby sídel. Z tohoto důvodu dochází při stavebních pracích k zarovnání terénu buď odtěžením materiálu, nebo naopak vyrovnáním a zvýšením navážkou, v pobřežních oblastech mohou vznikat i umělé ostrovy. Pro vyrovnávání se často používá odpadní materiál (antropogenní sedimenty). Typickým příkladem sídel ních rovin jsou například sídlištní plochy nebo plochy, které vznikají při satelitní výstavbě v suburbánní zóně. K rozsáhlým agradacím a terénním úpravám dochází také při výstavbě v údolních nivách, kdy je důvodem vzniku sídelní roviny jednak vyrovnání terénu, jednak zvýšení úrovně nad inundační území a zamezení infi ltrace vody z koryt vodních toků. Jako sídelní plošiny se označují rovinné plochy, které vznikly stejnými procesy jako sídelní roviny, ale nacházejí se na vyvýšených místech nebo ve vyšší nadmořské výšce.

Rozšíření v ČR
Prakticky každé město, a nebo alespoň jeho část, leží na antropogenně vyrovnaném terénu. Příkladem sídelní roviny je například v Olomouci část Lazce. Historický střed města Olomouce je z velké části zakryt vrstvou navážek různého stáří (od raného středověku až po současnost). Jejich mocnost se pohybuje běžně kolem 2-5 m, místy dosahuje až 10 m. Kulturní vrstvy zde jsou předmětem intenzivního archeologického výzkumu, který přináší stále nové poznatky o historii osídlení města.
 
Obr.: