GEOMORFOLOGICKÉ CELKY

menu / lexikon tvarů / antropogenní / těžební / vrt
Vrt
Základní charakteristika
Vrty (podpovrchové průrazy) jsou plošně málo rozsáhlými tvary a lze je charakterizovat jako bodové prvky. Mezi antropogenní tvary jsou řazeny zejména s ohledem na jejich často značný vertikální rozměr (zasahují do značných hloubek zemské kůry). V současné době s rozvojem nových technologií jsou velmi četné, jsou realizovány za mnoha účely a plní různorodé funkce. Vrty bývají nejčastěji prováděny z důvodu geologického průzkumu podloží (průzkumné vrty), zpevňování nestabilního podloží v lokalitách výstavby větších nadzemních staveb (např. piloty), jsou využívány k těžbě nerostných surovin (nejčastěji ropa a zemní plyn) nebo slouží k zabezpečení zdrojů vody (vrtané studny, zdroje pitné vody, minerální vody). Systémy vrtů se hojně využívá pro odběry podzemních vod. Při čerpání volné podzemní vody může docházet ke vzniku tzv. depresních kuželů, které se na povrhu projeví vznikem poklesových sníženin. V oblastech s dostatečným potenciálem geotermální energie jsou vrty využívány k přívodu horké páry, vody nebo jsou součástí zařízení geotermálních elektráren. Pro svůj význam a čím dál větší rozměry jsou nezanedbatelnými antropogenními formami reliéfu. Mezi nejčetnější patří vrty využívané k průzkumu a těžbě nerostných surovin, proto jsou vrty řazeny mezi těžební antropogenní tvary, i když mohou být i průmyslovým či vodohospodářským tvarem. Zpravidla je v terénu není běžně vidět, ale zemský povrch narušují výrazně, protože jich je na Zemi dnes už velké množství a často zasahují do několikakilometrových hloubek. Na povrchu je lze rozpoznat hlavně díky vrtným soupravám, které tyto průrazy vykonávají.
Těžební vrty - používají se pro vlastní těžbu nerostných surovin. Typickou surovinou těženou pomocí vrtů je ropa nebo uran (v případě těžby chemickým loužením). V případě ropy se těžba provádí pomocí ropných vrtů neboli studní a rozlišujeme 3 základní typy vrtů: vlastní těžební vrty, které slouží k vlastní těžbě ropy, injektážní vrty a pomocné vrty. Injektážní vrty jsou využívány ke vhánění stlačeného plynu nebo vody do oblasti ložiska, což vede ke zvýšení tlaku na zbytek ropných zásob. Injektážní vrty využívají celou řadu technologií - např. vhánějí do horkého horninového masivu chladnou vodu, a tím způsobují rozpraskání hornin, které umožňuje další průnik injektáže do masivu. Pomocné vrty slouží například k získání vody nebo pro monitorování stavu ložiska.
Rozšíření v ČR
Těžební vrty se v ČR v současné době využívají nejčastěji pro těžbu ropy a zemního plynu. První vrty pro těžbu ropy byly na území ČR realizovány již v roce 1899 a dosáhly do hloubky 649 m, přesto se těžba nemohla uskutečnit. Až v roce 1908 vrt hluboký 529 m poblíž Slavkova ukázal na ložisko plynu. Mezi nejhlubší vrty patří vrt u obce Jablůnka na Vsetínsku o hloubce 6506 m. Nejvíce vrtů pro těžbu ropy je v ČR na jižní Moravě na Hodonínsku, kde byla ropa pomocí průzkumných vrtů objevena v roce 1920. Na moravsko-slovenském pomezí bylo realizováno do současnosti více než 10 tisíc průzkumných vrtů s cílem vyhledávání ložisek ropy a zemního plynu. Mezi nejhlubší těžební vrty patří vrt u Jarošova (5587 m) na Slovácku a vrt v katastrálním území obce Hrušky (3885 m).
Vedle vrtů pro těžbu ropy a zemního plynu se v minulosti vrty využívaly i pro těžbu uranové rudy (metodou chemického loužení pomocí vtláčecích vrtů). Systém vtláčecích vrtů se využíval ve Stráži pod Ralskem a blízkém okolí. Těžbě předcházela realizace průzkumných vrtů a podrobné geologické mapování (aeromagnetický průzkum) křídového pokryvu Českého masivu v 60. letech 20. století v oblasti Ralské pahorkatiny. Na ložisku bylo celkově odvrtáno 2210 průzkumných a 7684 těžebních vrtů. Hloubka dobývání se pohybovala zhruba kolem 220 m pod povrchem. Podstatou metody chemické těžby bylo vtláčení loužícího roztoku (převážně 2 až 5% roztoku kyseliny sírové) prostřednictvím vrtů až do rudonosných horizontů nacházející se ve spodní cenomanské vrstvě křídových pískovců. Roztoky, které vyluhují uran, byly čerpacími vrty vyvedeny na povrch, kde byl výluh zpracováván na tzv. chemický koncentrát uranu. Do použitých roztoků byly po separaci uranu doplňovány potřebné chemikálie pro další loužení a ty opětovně vtláčeny do podzemí.
Příkladem v současné době realizovaného hlubokého vrtu je geotermální vrt v Litoměřicích. Zkušební vrt dosáhne 2,5 km a následně by měly být vyhloubeny tři vrty o hloubce 5 km. Jedním se bude vhánět do země voda a dalšími dvěma se bude vracet v podobě horké páry.
Systém ve vrtů se na území ČR hojně využívá pro odběry podzemních vod. Příkladem jsou jímací zařízení v Březové nad Svitavou, kde jsou jako zdroje podzemní vody využívány čtyři aquifery, ze kterých je systémem vrtů jímána voda (hloubka vrtů se pohybuje od 12 do 130 m). Dalším významným jímacím zařízením je lokalita Káraný v soutokové oblasti Labe a Jizery, kde se s jímáním vody začalo již na počátku 20. století. Voda je čerpána z 685 studní s kapacitou 900 až 1100 l/s, jejichž zdrojem je infi ltrace z Jizery a z artézských studní o hloubce 60 až 80 m s vydatností 50 až 80 l/s.
 
Obr.: