GEOMORFOLOGICKÉ CELKY

menu / lexikon tvarů / fluviální / meandr
Meandr
Základní charakteristika

Meandr je oblouk (zákrut) vodního toku nebo údolí, jehož délka je větší než polovina obvodu kružnice opsané nad jeho tětivou. Středový úhel oblouku je větší než 180°. Rozlišují se meandry volné (zákruty řeky v široké nivě) a zakleslé neboli údolní (zákruty údolí).

Meandr má vypouklý (nánosový neboli jesepní) břeh a vydutý (nárazový neboli výsepní) břeh. Nánosový břeh (jesep) meandru má poloměry zakřivení menší, nežli jsou poloměry střednice půdorysného obrazu koryta a obvykle je překrytý naplaveninami. Nárazový břeh (výsep) je podemílán a vlivem boční eroze se v něm tvoří výmoly a břehové nátrže. Uvnitř meandru je ostruha (nebo jádro) a její nejužší částí je šíje meandru. Postupným zužováním šíje dojde k protržení (zaškrcení) meandru.

Vývojem volných meandrů tak vznikají mrtvá (slepá) ramena, "proříznutím" šíje údolního (zakleslého) meandru se oddělí ostruha, čímž vznikne vyvýšenina okrouhlík.

Vzdálenost inflexních bodů dvou protilehlých oblouků meandru se označuje jako délka meandrové vlny. Inflexní relativně mělký úsek vodního toku, ve kterém proudnice přechází z jedné strany koryta na druhou, se označuje brod. Brod spojuje dva jesepní (nánosové) břehy meandru.

Výskyt v ČR
Volné meandry jsou běžné na dolním toku řek nebo údolích s širokou akumulační nivou (úvalovitá a neckovitá údolí), příkladem jsou meandry Vltavy ve Vltavické brázdě, Moravy v Mohelnické brázdě, Hornomoravském a Dolnomoravském úvalu, Ohře mezi Nechranicemi a Novým Sedlem nebo Odry v Moravské bráně. Zakleslé (údolní) meandry vytváří např. střední tok Vltavy, Dyje na území NP Podyjí, Jihlava a Svratka na Českomoravské vrchovině. Příkladem zakleslého meandru je zv. "čertův ocas" na Jihlavě jižně od Mohelna.
 
Obr.: Meandrující tok řeky Moravy (foto: I. Smolová)
Obr.: Meandrující tok řeky Moravy (foto: I. Smolová)