Moréna je glaciální akumulační tvar. Termín je francouzského původu (la moraine) a obyvatelé západních Alp jím označovali vyvýšeninu nebo suťový pahorek na dně horského údolí. V odborné literatuře je použil jako první Charpentier v roce 1841.

Podmínkou vzniku morén je pohyb ledovce, jeho postup, popřípadě ústup (oscilace čela). Podle polohy vzhledem k ledovci se rozlišuje několik typů morén. Suťový materiál kryjící povrch ledovce tvoří svrchní morénu. Po jeho proniknutí (trhlinami, ablací aj.) do nitra ledovce vzniká vnitřní moréna. Spodní moréna představuje sedimentační pokryv v podloží ledovce, tvořený materiálem různého zrnitostního složení i původu (ze svrchní a střední morény, ze skalního podloží apod.).

Působením silného tlaku ledovcové hmoty vzniká při drcení sutí značný podíl jemnozrnného materiálu s rozptýlenými balvany a valouny, často s exaračními rýhami (souvky), popř. s velkými horninovými bloky odtrženými z podloží. Jsou to souvkové hlíny, které se zejména u spodních morén pevninského ledovce vyznačují místy plástevnou strukturou a šupinovitou odlučností.

Spodní morénu po ústupu ledovce označují někteří glaciologové jako základní morénu. Má detailně členěný zvlněný povrch se zaoblenýmí pahorky(drumlin) a sníženinami s bažinami, rašeliništi a jezery. Spodní moréna je často zakryta mladšími glacifluviálními nebo glacilakustrinními sedimenty.

Při okrajích ledovců vznikají boční morény - poměrně úzké valy ze suťového materiálu, pocházejícího ze skalních stěn. Jejich tvar zdůrazňuje ablace sousední ledovcové hmoty.

Splynutím bočních morén dvou spojených údolních ledovců se vytváří střední moréna. Ta vzniká i ze sutí pocházejících z ostrůvkovité nezaledněné skalnaté vyvýšeniny (nunataku) uprostřed ledovce.

Nejvýraznější tvary jsou vázány na čelo ledovce, kde se hromadí materiál spodní a boční morény, popř. z ledovcového podloží, v nápadných valech čelních morén. Nejtypičtější tvary vznikají při relativně stacionární poloze ledovce. Čelní morény v nejzazším místě postupu ledovce se nazývají koncové morény.

Čelní morény vytvářejí hřbety srpovitého půdorysu, vysoké od několika metrů do několika set metrů a dlouhé od několika desítek metrů do několika kilometrů. Mají příkřejší svah obrácený k ledovcovému čelu.

Při výraznějších pohybech ledovce se vytváří čelní náporová moréna, kdy ledovec nahrnul, popřípadě zvrásnil sedimentární materiál často různé geneze; přitom došlo k přemístění hmot na velké vzdálenosti (bludné balvany). Při pobřeží Baltského moře dosahují tyto morény relativní výšky až přes sto metrů. Ustupující ledovec a jeho oscilaci sledují pásy morén ústupových.