GEOMORFOLOGICKÉ CELKY

menu / lexikon tvarů / periglaciální / kamenné polygony
kamenné polygony
Základní charakteristika

Kamenné polygony jsou nejznámější a nejhojnější formou mrazem tříděných půd. Představují mnohoúhelníkové až kruhovité povrchové útvary, jejichž okraje jsou tvořeny hrubším kamenitým skeletem a střed jemnozemí, obvykle s podílem drobnějších úlomků. Typickým znakem polygonů je jejich sdružování do skupin až polí. V kamenitých okrajích jsou úlomky hornin nejčastěji orientovány "na výšku", což je markantní zvláště u břidličnatých hornin. Vnitřek polygonu je buď rovný nebo vyklenutý a může být bez vegetace (převážně u recentních forem), nebo zarostlý, nejčastěji trávou (u fosilních forem).

Kamenné polygony vznikají mrazovým tříděním nehomogenních zvětralin, které vedle skeletu obsahují i písčité a hlinité složky. Kamenné polygony jsou poměrně hojné v oblastech intenzivní regelace, tj. v arktických a subarktických oblastech i vysokých pohořích celého světa, fosilní i v nižších pohořích. Lokálně je výskyt limitován plochami nehomogenních zvětralin a rovinatými nebo jen slabě ukloněnými terény.

Výskyt v ČR
Popsány byly v Krkonoších, například v sedle mezi Luční a Studniční horou, v Hrubém Jeseníku v NPR Praděd (okolí Petrových kamenů) a na Keprníku.
 
Obr.: Kamenné polygony
Obr.: Kamenné polygony