GEOMORFOLOGICKÉ CELKY

menu / lexikon tvarů / periglaciální / skalní hradba
Skalní hradba
Základní charakteristika

Skalní hradba je rozsáhlý, svislými plochami omezený a často členitý skalní výchoz v horní partii hřbetů. Jeho rozloha výrazně převažuje nad výškou, čímž se liší od izolované skály typu tor.

Vznik skalní hradby je buď jednofázový nebo dvoufázový. Jednofázovým způsobem vzniká skalní hradba jako relikt bývalého topografického povrchu, rozrušeného mrazovým zvětráváním. Dvoufázová geneze se skládá z první etapy, kdy vlivem intenzivního chemického zvětrávání dojde ke značnému rozrušení povrchu a vzniku zvětralin překrývajících odolná jádra horniny. Následně ve druhé fázi dochází k odnosu zvětralin a odkrytí oblých skalních výchozů.

Většina skalních hradeb byla do současné podoby přemodelována mrazovým zvětráváním. Od mrazového srubu se liší tím, že tvoří vrcholovou elevaci a všechny stěny tak ční nad okolím.

Výskyt v ČR
Ve vrcholových částech Krkonoš (Mužské a Dívčí kameny), Hrubého Jeseníku (Vozka, Keprník), Jizerských hor (Jizera), Šumavy (Trístoličník, Perníkový vrch), Novohradských hor (Kamenec, Vysoká), Žďárských vrchů (Devět skal, Čtyři palice - mohutná skalní hradba je ve vrcholové části PR Čtyři Palice, dosahuje délky 50 metrů, výšky stěny až 33 metrů) nebo Moravskoslezských Beskyd, dále například Rabštejn v Hanušovické vrchovině nebo Tisá skála (220 x 120 x 30 metrů) v Hornosázavské pahorkatině.
 
Obr.: