GEOMORFOLOGICKÉ CELKY

menu / lexikon tvarů / periglaciální / tor
Tor
Základní charakteristika

Tor je izolovaná skála vyčnívající výrazně na všech stranách nad okolní terén. Plošně je obvykle méně rozsáhlá a její výška většinou převažuje nad rozlohou, čímž se liší od skalní hradby.

Za tory jsou označovány relikty původní úrovně sečného povrchu a jejich vznik je nejčastěji vysvětlován dvěma fázemi procesů zvětrávání a odnosu hornin. Dvoufázová geneze se skládá z první etapy (na území ČR neogén), kdy vlivem intenzivního chemického zvětrávání dojde ke značnému rozrušení povrchu a vzniku zvětralin překrývajících odolná jádra horniny. Ve druhé fázi (na našem území konec třetihor a počátek čtvrtohor) následně dochází k odnosu zvětralin a odkrytí oblých skalních výchozů.

Výskyt v ČR
Ve vrcholových částech Novohradských hor, Šumavy, Krkonoš, Hrubého Jeseníku, Jizerských hor, Beskyd, Žďárských vrchů. Typickým torem v Krkonoších jsou Dívčí kameny (1 413 m n. m.), vrchol Tvarožníku (1 322 m n.m.)
 
Obr.: Tor v Krkonoších (foto: I. Smolová)
Obr.: Tor v Krkonoších (foto: I. Smolová)