Univerzita Palackého v Olomouci
UP

Kontakt
EN

Humans of Geography

Čím se stávají naši absolventi po završení studia? Příklady zkušeností s profesní dráhou geografa představuje náš cyklus Humans of Geography. Průběžně do cyklu přidáváme další portréty.

Mgr. Michal Lehnert, Ph.D.

Pracuji jako odborný asistent na své Alma Mater. Současně v rámci projektu Adaptační výzvy měst: podpora udržitelného plánování s využitím integrované analýzy zranitelnosti působím na Akademii věd ČR. Náplň mého pracovního programu se dělí mezi výuku na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci a výzkum. V rámci výzkumu se zabývám klimatem města a adaptací měst na projevy klimatické změny. Studium geografie v Olomouci mi dalo především rozhled, inspiraci a prostor na sobě pracovat. Ale bylo toho určitě více – osvojil jsem si práci v GIS, naučil jsem se prezentovat svoje výstupy nebo připravovat projekty. Za velmi cenné do života zpětně považuji zkušenosti ze studií v zahraničí, které katedra všemožně podporuje.

Zatímco v bakalářském studiu poskytuje geografie tak trochu v americkém stylu široký základ v oblasti přírodních a sociálních věd, studentům magisterského studia bych doporučil odborně se profilovat na určitou oblast, navázat kontakty s potenciálním zaměstnavatelem formou brigády nebo stáže.

Michal Lehnert – foto

PaedDr. Milan Polášek

Momentálně působím jako učitel zeměpisu na gymnáziu v Šumperku. Ve volném čase si jdu zasportovat nebo někam cestuji, ale vzhledem k tomu, že obojí se odbývá v „geografickém“ prostředí, tak ani zde se od zeměpisu zcela neoprostím.

Studium geografie na Univerzitě Palackého mi dalo všeobecný základ pro práci, která je zároveň koníčkem. Především mě ale přivedlo k propojování informací z různých přírodovědných i společenskovědních oborů. Kdo vystuduje geografii, tak se už do konce života nezbaví onoho geografického pohledu na svět. Studenti mi občas položí otázku, kam by se měli v rámci svého odborného zaměření vydat a já odpovídám, že volba specializace není tak podstatná. Důležitý je slušný všeobecný základ. V první fázi ať se rozhodují podle toho, kam je v geografii „srdce táhne“, musí se ale připravit i na to, že praxe je třeba bude směřovat někam zcela jinam.

Milan Polášek – foto

Mgr. Radim Fojtík

V současné době pracuji jako projektový manažer na oddělení strategického plánování krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Hlavní náplní mé pozice je pořízení, implementace a naplňování Strategie rozvoje Moravskoslezského kraje na období 2019–2027 pod participační značkou #hrajemskrajem. Velkou část pracovního času trávím také nad analytickými úkoly zejména v GIS, přípravou dotačních programů, tvorbou mapových aplikací, metodickou a technickou podporou ať už obcím, tak kolegyním a kolegům a nad dalšími úkoly, které jsou denním chlebem úředníka. Mnoho úsilí upíráme také na možné finanční možnosti valící se z evropské či národní úrovně a spolu s vedením kraje vyhledáváme strategické projekty, které by vedly k transformaci našeho regionu, respektive k odklonu od černého uhlí. Za zmínku stojí i mé čtyřleté působení na oddělení územního plánování, kde byla hlavním úkolem průběžná a úplná aktualizace Územně analytických podkladů Moravskoslezského kraje, de facto územně plánovací činnost. Ve volném čase se nejčastěji jedu projet s mou genetickou informací (tříletým synem) prvním vlakem, který stihneme na nádraží v Karviné. Obecně mám pak rád sport, rodinu, přírodu, kamarády a pivo.
Studium geografie mi dalo jednoduše řečeno přehled. Přehled napříč různých oblastí, počínaje geomorfologií až po cirkulární ekonomiku. Regionální geografie potažmo regionální rozvoj je protkán variabilním množstvím zaměření. Jednou jste odborníkem na územní dimenzi, pak se stanete na chvíli GISákem či speakerem a zároveň facilitátorem před odbornou nebo laickou veřejností. Využil jsem také možnost vycestovat skrze program Erasmus – je to skvělá příležitost, jak zdokonalit jazyky a poznat vysokoškolský systém v jiné zemi. Rozhodně mně i mým spolužákům přišlo vhod pedagogické minimum, které mnozí z nás využili v praxi. Nemůžu zapomenout i na kamarády, kolegy, pedagogy, se kterými jsem proplul studiem. Neztrácíme mezi sebou kontakt a často řešíme věci po pracovní stránce.

Současným studentům bych poradil, aby se nebáli a nestresovali z toho, co bude. Ono se něco najde, ať už jste zaměřeni na fyzickou nebo socioekonomickou oblast. Stejně nakonec třeba zjistíte, že vás baví geografii vyučovat nebo kreslit „omalovánky“ v GIS. Rozhodně bych využil Erasmus, pedagogické minimum, studium jazyků, protože pak si za kurzy už budete platit nemalou sumu. Již během studia si pak domlouvat odborné praxe, které pak zvolna mohou přejít v dohodu nebo si studenty firma rovnou zasmluvní, jelikož praxe je v dnešní době k nezaplacení.

Radim Fojtík – foto

Mgr. Adela Rychtáriková

Aktuálně působím v PR oddělení v Domě zahraniční spolupráce v Praze. Pomáhám zviditelnit příležitosti mezinárodního vzdělávání – zahraniční studium, stáže, dobrovolnictví, projekty a granty. Téměř by se dalo tvrdit, že si převážnou většinu své pracovní doby hraji, tvořím a upravuji texty, fotky, vizuály. Tahle práce s kreativním obsahem, který má smysl, mě fakt baví! Protože jsem hodně na počítači, nejlépe „vypnu“ v přírodě, na horách, v lese a ze všeho nejvíce, když můžu odletět pryč, cestovat a objevovat cizí země. A taky ráda čtu a chodím za kulturou a uměním.

Spíše než vzorovým příkladem absolventky geografie, jsem důkazem toho, že s s tímto oborem se neztratíte. Uplatníte se, i když se po škole rozhodnete vydat trochu jiným směrem. Geografie je totiž pestrá a má velmi široké pole působnosti. Kromě všeobecného přehledu a znalostí mě naučila nahlížet na situace v širších souvislostech, což je velmi důležité pro jakoukoliv profesní i osobní cestu. Během studia jsem měla také možnost poznat skvělé lidi, a to jak z řad studentů, tak i pedagogů. Díky za ně!

V mnoha ohledech byl pro mě také zásadní půlroční Erasmus+ ve Švédsku, který mi dal skvělé zážitky a přátele z různých koutů Evropy. Studentům geografie bych vzkázala následující: Vyjeďte do zahraničí – studovat, pracovat, poznávat! Zajímejte se o dění kolem vás – čtěte, diskutujte! Buďte aktivní už během studia, využívejte možností, které škola nabízí, zapojte se do soutěží, praxí, volnočasových/dobrovolných aktivit – tohle všechno vás formuje a často právě nejlépe nasměruje na tu vaši vysněnou (nejen pracovní) cestu.

Adela Rychtáriková – foto

Mgr. Jan Husák

V Muzeu regionu Valašsko, p. o. již 9 let působím jako edukátor přírodovědných programů, což zahrnuje tvorbu a realizaci výukových programů pro školy, organizaci soutěží, výstav a dalších akcí pro školy a veřejnost. Také se zabývám vývojem interaktivních učebních pomůcek. Na poloviční úvazek také pracuji na Gymnáziu Františka Palackého ve Valašském Meziříčí jako učitel zeměpisu. Obě zaměstnání mne baví a naplňují. Svůj volný čas nejraději trávím v přírodě, fotím nebo létám s dronem. Rád také běhám, jezdím na kole a zahradničím. Rád také hraji na kytaru či akordeon. A když je více volného času (a není zrovna Covid), tak samozřejmě cestuji.

Studium geografie na Univerzitě Palackého v Olomouci mi dalo cenné znalosti a dovednosti, které využívám ke vzdělávání žáků i široké veřejnosti. Díky programu Erasmus jsem získal možnost poznat nové země, což byl hlavní impulz pro mé mnohé cestovatelské počiny, které mi stále dávají zdravý životní nadhled. A v neposlední řadě jsem si ze studia odnesl i nadšení, protože bez toho se v mé branži člověk opravdu neobejde.

Současným studentům bych vzkázal: dělejte to, co vás baví a naplňuje, věřte svým snům a berte život jako hru. Nebojte se výzev, buďte tvořiví a zvídaví. Geografie je úžasná svou univerzálností a oborovým přesahem.

Jan Husák – foto

Mgr. Daniela Podhrázská

V současné době pracuji na pozici projektant GIS na brněnské pobočce ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, Brandýs nad Labem. Hlavní náplní mé práce je práce s daty, a to především digitalizace a editace prostorových dat z terénu. Dále pak úprava a aktualizace dat v datovém skladě, tvorba přehledových map, pomoc žadatelům o dotace v rámci kampaně fLPIS či spolupráce na aktualizaci různých dokumentů (např. OPRL). Ve volném čase nejraději cestuji. I když toho času už není tolik jako za studia, snažím se využít každé příležitosti a poznávat přírodní krásy a kulturu jiných zemí. Před pár lety jsem si tak splnila svůj sen a procestovala Nový Zéland nebo Patagonii. Cestovat ale nejde pořád, a tak hledám možnost relaxace u knih, při procházkách se psem nebo jízdě na kole.

Co se týká odbornosti, tak mi studium geografie poskytlo komplexní přehled o světě. Až během studia jsem postupně zjišťovala, jak se vlastně vše mezi sebou prolíná a vzájemně ovlivňuje, přestože to na první pohled není mnohdy vůbec patrné. Nemohu rovněž nezmínit prvotní seznámení s prostředím GIS. Práce v GIS mě dodnes velmi baví, takže patřím k těm šťastlivcům, jejichž práce je jejich koníčkem. Jinak považuji roky studia geografie na UP za jedny z nejlepších v životě vůbec. Nemalou měrou se o to zasloužili členové katedry geografie svým osobnějším přístupem k výuce a ke studentům, kteří pro ně nepředstavují pouhé identifikační číslo jako na jiných univerzitách. Pominu-li odborné znalosti, tak jsem našla dobré přátele, se kterými jsme v kontaktu dodnes, přestože žijeme v různých koutech republiky. Ráda bych dále vypíchla půlroční studium na univerzitě ve švédském regionu Dalarna, kde jsem měla možnost na vlastní kůži poznat odlišné aspekty tamního života, ať už vzdělávací systém zaměřený na samostudium, skandinávskou kulturu či pohled na život, jež jsou úzce spojené s přírodou a které mi přirostly k srdci. Současným studentům bych vzkázala, že podle mě si každý z nich v průběhu studia uvědomí, která oblast geografie je mu bližší a které předměty ho naopak úplně neberou. Je dobré se držet těch „zajímavých“ a snažit se v této oblasti více profilovat, a zvyšovat si tak uplatnitelnost na trhu práce. Ale jelikož je geografie komplexní vědou, je důležité neodsuzovat ani předměty, které se na první pohled zdají být pro budoucí povolání zbytečné. Při studiu se navíc většina studentů seznámí pouze s teorií, ale praxe po nástupu do zaměstnání může být mnohdy velmi odlišná, což může během pár chvil utlumit původní nadšení. Takže zatnout zuby a nějak se s těmi méně záživnými předměty poprat – nikdy nevíme, kam nás život zanese a co se nám nakonec bude hodit.

Daniela Podhrázská – foto

RNDr. Jan Kohoutek

Pracuji jako ředitel Gymnázia Tanvald. Musím zajistit, aby všechno fungovalo, jak má a na naší škole působili kvalitní a spokojení učitelé, kteří vyučují spokojené studenty. Někdy mi připadá, že mým hlavním úkolem je, zachovat si z toho všeho zdravý rozum. I tak věřím, že to, co dělám má smysl, a to je pro člověka povzbuzení v další práci. Od roku 2009 působím ve volném čase jako záchranář Horské služby v Harrachově, kde trvale žiji. Na další koníčky už mi tedy mnoho času nezbývá. Pomáhat lidem v nouzi na horách je pro mě ten nejlepší způsob odpočinku. Od dubna 2020 jsem také poprvé otcem, takže se učím, být co nejlepším tátou pro svoji dceru a je to moc fajn.

Geografie je nádherný a pestrý obor, který dává absolventům ohromný přehled. Stejně tomu bylo u mě. Přírodovědecká fakulta UP je špičková vzdělávací instituce s velkým renomé a já jsem našel i díky tomu práci v oboru hned. Studium mně také dalo mnoho kamarádů na celý život a učitelů, se kterými se vždycky rád potkám a velmi si jich vážím. Olomouc a prostředí univerzity beru dodnes jako svůj druhý domov a vždycky se sem budu rád vracet. Současným studentům bych vzkázal, že nemusí tolik spěchat. Ať se soustředí na studium toho, co je baví. V rámci studia nebo po jeho skončení se podívají na delší dobu za hranice, ať už studijně nebo pracovně a nasbírají co nejvíce zkušeností, které se jim v životě budou určitě hodit. To, kam dál, se jim mnohdy časem ukáže samo.

nakonec bude hodit.

Jan Kohoutek – foto